28 Cdo 2885/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České Republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa
Rakovského v právní věci žalobce D. p., U. a. s., v likvidaci, zastoupeného
advokátem, proti žalované T. S.-K., zastoupené advokátem, o neplatnost dohody o
vydání věci, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C
1/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
14.6.2005, č.j. 14 Co 337/2005-106, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14.6.2005, č.j. 14 Co 337/2005-106,
jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5.1.2005, č.j. 36 C
1/2003-86, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu
řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek
Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5.1.2005, č.j. 36 C 1/2003-86 (ve znění
opravného usnesení ze dne 13.4.2005), kterým byla zamítnuta žaloba na určení
neplatnosti dohody o vydání věci ze dne 30.3.1992, uzavřené mezi státním
podnikem D. p. P. o žalovanou podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků
některých majetkových křivd. Předmětem dohody bylo vydání spoluvlastnického
podílu (1/10) k domu č.p. 120 v P., F. 7. Žádný z účastníků nebyl zavázán k
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že na žalobě o
neplatnost restituční dohody neměl žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu § 80
písm. c) občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Zdůraznil, že naléhavý
právní zájem na určovacím výroku je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení
bylo ohroženo právo žalobce, nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní
postavení nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a jejím účelem je
ochrana práva či právního vztahu dříve, než dojde k jeho porušení. Je-li
žalovaná podle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem resp. spoluvlastníkem
nemovitosti, jež byla vydána na základě dohody ze 30.3.1992, pak by ani
případným určením neplatnosti dohody nebyl vytvořen pevný právní základ pro
vztahy účastníků sporu – v katastru by nadále zůstala zapsána jako vlastník
žalovaná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm
nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, a to proto, že dříve povinná
osoba (zřejmě jeho právní předchůdce) učinila při uzavírání dohody několik
závažných pochybení. Ze strany žalované nebyla podána řádná výzva k vydání
věci, ani ve stanovené lhůtě podle restitučního zákona, dohoda o vydání
nemovitosti nebyla podepsána statutárním orgánem povinné osoby a žalovaná
nebyla oprávněnou osobou podle zákona č. 403/1990 Sb. Dovolatel navrhl, též s
odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 2020/97, aby dovolací soud
zrušil oba rozsudky nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal odvolání
v otevřené lhůtě. Dovolací důvod spočíval podle dovolatele v nesprávném právním
posouzení věci, byl tedy označen v souladu s ustanovením § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. Vzhledem ke konformitě rozsudků nižších instancí však bylo nutné
především posoudit, zda je dovolání přípustné ve smyslu § 237 odst.1 písm. c),
odst. 3 o.s.ř.; tedy zda vykazuje znaky zásadního právního významu ve vztahu k
rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné i důvodné.
Soudy obou nižších instancí pochybily, jestliže nepřiznaly určovací
žalobě naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o.s.ř.
Úvahám nižších instancí, včetně sofistikovaného rozboru provedeného
soudem prvního stupně, lze zajisté přisvědčit potud, že určovací žaloba má v
zásadě preventivní povahu a směřuje k ochraně ohroženého práva či právního
vztahu. Tato žaloba však může mít své procesní oprávnění i v případě žalobcova
tvrzení o porušení práva, domáhá-li se žalobce toho, aby byl právní stav mezi
účastníky autoritativně posouzen a deklarován. Tím se může vytvořit pevný
právní základ pro vztahy procesních stran a zabrání se jejich případným dalším
sporům.
Takto popsaný účel určovací žaloby je použitelný i v relaci k
posuzované restituční věci.
Ve věci neexistoval dostatečný důvod paušálně bránit soudnímu přezkumu
dohody o vydání věci, zejména když by eventuální neplatnost dohody znamenala
neplatnost absolutní. Žalobce by byl, v důsledku odmítnutí určovací žaloby
nižšími instancemi, donucen podat žalobu na určení vlastnictví k předmětu
restituční dohody, čímž by zpochybnil zápis vlastnického práva v katastru
nemovitostí ve prospěch žalované, učiněný již dříve. Takový procesní důsledek
nepovažuje dovolací soud za žádoucí a nezbytný.
Vytýká-li ovšem dovolací soud nižším instancím jejich procesně příliš
vyhraněný přístup, považuje za vhodné též připomenout výkladovou extenzi,
kterou nastolil především Ústavní soud při interpretaci právních úkonů podle
restitučních zákonů (srov. zejména nález ÚS ze dne 14.8.2001, sp. zn. II. ÚS
386/99, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 23, č. 118). Shledají-
li tedy nižší instance, že žalobce je právním nástupcem subjektu, jenž uzavřel
restituční dohodu, pak bude projev vůle účastníků dohody vyložen s ohledem na
její účel. Je namístě šetřit právní jistotu účastníků i jejich případnou dobrou
víru. V úvahu bude vzato také legitimní očekávání účastníků dohody ve vztahu k
právu, jež bylo v restituci na straně oprávněné tvrzeno (viz výkladová kritéria
podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.12.2004, sp. zn. 28 Cdo 440/2004).
Pro věc určující právní otázka, kterou byl naléhavý právní zájem na
určovací žalobě s nepochybným hmotněprávním dopadem, byla tedy posouzena v
rozporu s právem. Došlo proto k naplnění jednoho ze znaků zásadního právního
významu napadeného rozsudku, jak jsou vytyčeny v § 237 odstavci 3 o.s.ř. Za
takového procesního stavu bylo dovolání, pro zásadní právní význam napadeného
meritorního rozhodnutí, přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Současně byl dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Dovolací soud z těchto důvodů zrušil rozsudek odvolacího soudu i
prvostupňový rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 2, 3 o.s.ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž budou nižší instance vázány právním
názorem dovolacího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr.
Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda senátu