28 Cdo 2930/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobců a) J. Š., zastoupeného advokátem v Nymburce, b) J. Z., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. H. a 2) K. H., oběma zastoupeným advokátem, o žalobě žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn.10 C 23/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č.j. 30 Co 622/2007-67, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá.
II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni žalobcům a), b) nahradit náklady dovolacího řízení ve výši každému po 4.522,- Kč, k rukám advokátů, a to vždy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Praze svým shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 5. 2007, č.j. 10 C 23/2007-31; soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalovaní domáhali povolení obnovy řízení, směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 5. 2003, č.j. 8 C 457/2001-99, a Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, č.j. 30 Co 120/2004-134 (výrok I.). Žalovaní byli dále povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.717.50 Kč a žalobkyni b) náhradu týchž nákladů ve výši 9.044,- Kč, vždy do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu k rukám zástupců těchto stran.
Odvolací soud neshledal, že by žalovaní nalezli důkazy, které v původním řízení nemohli použít a které by mohly pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Mělo se jednat o se stručný písemný vzkaz ke smlouvám o smlouvě budoucí, s datem 2. 2. 2000, který jim zaslal původní žalobce. Mezi účastníky (resp. jejich právními předchůdci) měla být při uzavírání písemných smluv o smlouvách budoucích uzavřena i ústní dohoda, že smlouvy pozbudou platnosti, pokud žalovaní nezískají hypoteční úvěr. Toto mělo být tvrzením zcela novým, které v původním řízení žalovaní neuplatnili. Odvolací soud však konstatoval, že i kdyby nové tvrzení o existenci takové ústní dohody bylo prokázáno, nemohlo by přivodit pro žalované příznivější rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí v původním řízení je totiž založeno na tom, že povinnost žalovaných uhradit smluvní pokutu vyplývá z platných smluv o smlouvě budoucí, uzavřených mezi účastníky. Pro nesplnění základních podmínek pro povolení obnovy řízení odvolací soud přisvědčil zamítavému usnesení první instance.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které
opírali o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně jimi uváděných nových skutečností. Namítli opětovně, že nové důkazy v předchozím řízení nemohli použít, ač mohly pro ně přivodit příznivější rozhodnutí. Nové důkazy měly prokázat existenci ústní dohody mezi účastníky původního řízení. V podaném dovolání dále rekapitulovali průběh předcházejícího řízení a opětně uvedli dříve již v řízení vznesené námitky. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci.
Oba žalovaní se k dovolání vyjádřili. Ve shodě uvedli, že rozhodnutí soudů obou stupňů považují za správná a nedomnívají se, že byly splněny podmínky obnovy řízení. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaných jako nedůvodné zamítl.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§ 240 odst.1, § 241 odst.1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolací důvod, uplatněný s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), směřoval k opětovnému přezkumu podmínky obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Skutečnosti, které mohou být důvodem obnovy řízení, jsou přípustné jen tehdy, jestliže jsou ve srovnání s původním řízením nové; postačuje tu pravděpodobnost toho, že takové skutečnosti mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Pro posouzení relevance zmíněných skutečností je rozhodující, že je účastník nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tedy že o nich nevěděl a že ohledně nich nemohl splnit povinnost je tvrdit a nabízet k nim důkazy. Se zřetelem na ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnosti, jež nastaly do vyhlášení rozsudku, protože jen k takovým skutečnostem mohl soud přihlížet v původním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 321/2003 a řadu dalších).
Žalovaní důvodnost návrhu na obnovu řízení dokládají tvrzením, že mezi účastníky (resp. jejich právními předchůdci) byla uzavřena i ústní dohoda, a to vedle písemných smluv o smlouvě budoucí (vázanost na získání hypotečního úvěru). Takové tvrzení však v původním řízení neuplatnili, ani se o něm nezmínili, přestože jim taková skutečnost musela být známa (představovala by jakousi „nepsanou výhradu“ ke smlouvám). Případná ústní dohoda by musela být sjednána nejpozději při podpisu smluv o smlouvě budoucí, na jejichž základě (při nesplnění) bylo meritorně žalovaným uloženo zaplatit žalobcům solidárně smluvní pokutu. Žalovanými nyní tvrzený důkaz (ručně psaný stručný vzkaz původního žalobce o ověření podpisů na smlouvách) je zjevně nezpůsobilý k tomu, aby pro žalované přivodil příznivější rozhodnutí ve věci – nemůže nic změnit na platnosti písemné smlouvy a nelze tu hovořit ani o průkazu platného odstoupení od smlouvy (srov. ostatně § 40 odst. 2 o. z. o prioritě písemného smluvního textu).
Dovolací soud se tedy ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že důvody obnovy neexistují. V dalším je možné odkázat na přesvědčivé a obsáhlé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jak je shora rekapitulováno.
Dovolací soud proto podle § 243 odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalovaných zamítl.
Protistranám vznikly podle § 243b odst. 5 a návazných ustanovení (§ 142 odst. 1) o. s. ř. náklady dovolacího řízení, které jsou žalovaní povinni zaplatit. Tyto náklady vznikly z důvodu vyjádření se k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 3.500,- Kč (§ 10 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). K této částce bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč. Oba žalobci byli právně zastoupeni a s přičtením DPH (viz již usnesení KS v Praze) činily obě náhrady 4.522,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu