28 Cdo 2989/2022-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., v právní věci žalobkyně: P. K., nar. XY, bytem XY, zastoupena JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 369/18, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, o změně dohody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 236/2020, o dovoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, a o odklad vykonatelnosti a právní moci, takto:
Vykonatelnost a právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 14 Co 181/2022-107, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 1. 2022, č. j. 4 C 236/2020-81, změnil ve výroku I. tak, že článek IV. Dohody o uznání nároku na náhradu č. j. SPÚ 1/2016/01 uzavřené dne 27. 1. 2016 zní: „Zaniklé stavby náležející zemědělské usedlosti č. p. XY na st. parcele č. XY včetně součástí a příslušenství v k. ú. XY byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, znaleckým posudkem č. 2924-44/19, ze dne 25. 7. 2019, zpracovaným znalcem Ing. Tomášem Jandou částkou 91 813 Kč. Ocenění bylo provedeno k roku 1984. Oprávněné osobě P. K. přísluší náhrada za zaniklé stavby v podílu 152/192, tj. 72 685 Kč / slovy: sedmdesát dva tisíc šest set osmdesát/.“ (výrok I. rozsudku odvolacího
soudu), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí.
3. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma (písm. a/), a právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (písm. b/).
4. Nejvyšší soud, jako soud povolaný k rozhodnutí o dovolání (§ 10a o. s. ř.), shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí, splněny.
5. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou pověřeným zaměstnancem (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné. Podle dovoláním napadeného rozhodnutí – poté, kdy uplyne (pariční) lhůta ke splnění rozsudkem uložené povinnosti (§ 160 odst. 1, § 161 odst. 1 o. s. ř.) – bude možno nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci, přičemž neprodleným výkonem rozhodnutí (nebo exekucí) by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017).
6. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se vykonatelnost a právní moc rozsudku odvolacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu
3. Rozsudek odvolacího soudu napadly dovoláním obě účastnice řízení.
4. Žalobkyně, byť upozorňovala na údajný rozpor rozsudku odvolacího soudu s rozhodnutími dovolacího soudu (rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1095/2005, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4822/2009), žel nevymezila žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, ohledně které by ohlašovala, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti dosavadní judikatuře posouzena jinak.
5. Může-li však být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v posuzované věci – viz § 238a o. s. ř.), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
6. Chybějící údaj o tom, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (absence vymezení otázky procesního nebo hmotného práva, o které by dovolatel ohlašoval, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti dosavadní judikatuře posouzena jinak), je tedy vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; § 241b odst. 3 věty první o. s. ř.) přitom žalobkyně v posuzovaném případě zjevně nedostála, jestliže ani z obsahu jejího dovolání neplyne žádná konkrétní otázka hmotného či procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí a jež měla dle jejího názoru být vyřešena odchylně od řešení zvoleného jí citovanou judikaturou. Z uvedeného důvodu shledává Nejvyšší soud dovolání žalobkyně neprojednatelným (způsobilým vymezením předpokladů přípustnosti dovolaní není ani pouhá citace znění ustanovení § 237 o.
s. ř.). Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pak nepředstavuje ani žalobkyní předestřená argumentace postrádající zobecnění právních otázek (otázek hmotného či procesního práva) majících vztah ke konkluzím, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí.
7. Zpochybňuje-li přitom žalobkyně závěry odvolacího soudu o jednotlivých součástech oceňované zemědělské usedlosti (žalobkyní zmiňované oplocení) či o stavebním charakteru nebo způsobu užití jednotlivých objektů tvořících zemědělskou usedlost (argumentujíc tím vůči odvolacím soudem přijatému ocenění zemědělské usedlosti), polemizuje zjevně se skutkovými a nikoliv právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky by tudíž na přípustnost dovolání ostatně ani nebylo lze usuzovat.
8. Se zřetelem ke shora vyřčenému Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež neobsahuje vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení o něm tak pro tento nedostatek nelze pokračovat, jako neprojednatelné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
9. Napadá-li snad žalobkyně rozsudek odvolacího soudu též v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
10. Žalovaná ve svém dovolání formulovala otázku vymezení podmínek, za nichž soud za užití ustanovení § 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z. změní závazek plynoucí ze sjednané smlouvy. Měla za to, že nastolená otázka v judikatuře dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena. Namítala přitom, že v situaci, kdy smlouva o vypořádání restitučních nároků sjednaná účastníky řízení dne 27. 1. 2016 byla uzavírána při vědomí kontrahentů o spornosti stavu odškodňované zaniklé zemědělské usedlosti k okamžiku jejího odnětí státem, následné znalecké ocenění smlouvou vypořádaných práv a povinností, opírající se o „nově“ opatřené dobové letecké snímky a katastrální mapu, nepředstavuje nepředvídatelnou změnu okolností odůvodňující vyhovění žalobě o změnu smluvně dojednaných závazků rozhodnutím soudu dle ustanovení § 1766 odst. 1 o. z.; rozhodné okolnosti ovlivňující cenu zaniklých staveb byly navíc dány již v okamžiku uzavření napadené smlouvy. Zpochybňovala též závěry odvolacího soudu o zvlášť hrubém nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran či o zachování lhůty k uplatnění práva na obnovení jednání o smlouvě ve smyslu ustanovení § 1766 odst. 2 o. z. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl.
12. Po zjištění, že dovolání žalované směřující proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, jednající pověřeným zaměstnancem s právnickým vzděláním – § 241 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“) – a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro řešení otázky vymezení podmínek, za nichž závazek ze smlouvy lze změnit rozhodnutím soudu (§ 1766 odst. 1 o. z.), jež dovolacím soudem dosud řešena nebyla.
13. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a žalovaná je ani nenamítá.
14. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích důvodů vymezených dovoláním žalované.
15. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
17. Podle § 1765 odst. 1 o. z. dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.
18. Podle § 1766 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.
19. V soudní praxi není pochyb o tom, že je třeba dbát na smluvní volnost stran a v souladu s ústavním principem autonomie vůle subjektů soukromého práva vycházet ze zásady pacta sunt servanda. Strany by tedy měly uzavřenou dohodu respektovat, i když se po uzavření smlouvy změnily okolnosti do té míry, že se sjednaný způsob stal pro některou z nich méně výhodný. Zároveň však nelze vyloučit, že oproti stavu, z něhož strany vycházely při uzavírání smlouvy, dojde k podstatné změně okolností, kterou nemohly strany předpokládat a jejímž důsledkem je hrubý nepoměr v jejich právech a povinnostech. Obecné následky změny okolností, za kterých došlo k uzavření smlouvy, jsou pak upraveny v ustanoveních § 1764 až 1766 o. z., která předvídají proměnlivost práv a povinností vyplývajících ze závazkových vztahů, a výjimečně proto připouští za uplatnění zásady změny poměrů (clausula rebus sic stantibus) obnovení jednání o smlouvě, případně její změnu rozhodnutím soudu (v obecné rovině k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1670/2018, publikovaný pod č. 19/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
20. Ze zákonné úpravy (§ 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z.) přitom vyplývá, že pro uplatnění výjimky ze zásady pacta sunt servanda musí být kumulativně naplněno několik podmínek: podstatná změna okolností, nepředvídatelnost a neovlivnitelnost této změny, vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran důsledkem zvýšení nákladů plnění či snížení hodnoty předmětu plnění a příčinná souvislost mezi změnou okolností a vzniklým zvlášť hrubým nepoměrem mezi právy a povinnostmi. Zdrojem změny okolností pak mohou být nejrůznější vnější faktory, ať již přírodní, technické, právní a právně-politické, či společensko-ekonomické povahy; musí vždy jít o zásadní a nepředvídatelné změny vnější povahy. Jde primárně o skutečnosti, které nastaly až po uzavření smlouvy. Výjimečně však ustanovení § 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z. mohou dopadat i na skutečnosti nastalé již před tímto okamžikem, to však pouze tehdy, pokud se dotčené straně stanou až po uzavření smlouvy známé. V těchto případech, kdy skutečnosti vyvolávající podstatnou změnu okolností existovaly již při uzavření smlouvy, je ale třeba vždy pečlivě uvážit, zda lze opravdu připustit, aby se těchto skutečností dotčená strana dovolávala, zda je znát neměla a zda počáteční nevědomost nemá jít k její tíži. Dotčená strana má právo dovolávat se změny okolností totiž jen tehdy, pokud prokáže, že změnu nemohla rozumně předpokládat; předvídatelné změny mají strany zohlednit při sjednávání smlouvy, když zásada změny poměrů (clausula rebus sic stantibus) zde představuje korektiv, který je v souladu s ochranou legitimního očekávání nutno aplikovat toliko ve výjimečných situacích. Srovnej k tomu z judikatury vážící se ke změně poměrů, v jejímž důsledku zaniká závazek uzavřít budoucí smlouvu ve smyslu ustanovení § 1788 odst. 2 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2486/2020, či z judikatury řešící otázku změny ceny díla určené podle rozpočtu ve smyslu ustanovení § 2620 o. z. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 989/2019; z komentářové literatury viz Šilhán, Josef. § 1765 [Podstatná změna okolností a obnovení jednání o smlouvě]. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 225-227, 233.
21. Podmínkou práva domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně změny smluvního závazku rozhodnutím soudu (§ 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z.), je tedy mimo jiné skutečnost, že nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran byl zapříčiněn (způsoben) podstatnou, smluvci nepředvídatelnou a neovlivnitelnou, změnou okolností vyvolanou vnějšími (na smluvcích nezávislými) faktory; příkladmo působením přírodních sil, vlivem nemoci, zdravotního poškození či úmrtí, selhání techniky nebo škodní události způsobené třetí osobou, anebo změnou legislativy, společenských či politických poměrů nebo obecných poměrů hospodářských a ekonomických (výrazné zvýšení míry inflace, narušení dodavatelsko – odběratelských vztahů apod.).
22. V projednávané věci odvolací soud podstatnou změnu okolností, zakládající právo žalobkyně domáhat se obnovení jednání o uzavřené smlouvě (§ 1765 odst. 1 o. z.), případně změny smluvních závazků rozhodnutím soudu (§ 1766 odst. 1 o. z.), spatřuje ve znaleckém ocenění smluvně vypořádávaných práv a povinností (plynoucích z titulu náhrad za zaniklé budovy a jiné stavby ve smyslu ustanovení § 14 a § 18a zákona o půdě), revidujícím (na podkladě „nově“ opatřených dobových leteckých snímků a katastrální mapy) údaje, z nichž smluvní strany vycházely při uzavírání smlouvy. Vypracování znaleckého posudku, jímž je hodnota smluvně vypořádávaných práv a povinností (v důsledku nových informací) stanovena odchylně od údajů, jež při uzavírání smlouvy měli k dispozici kontrahenti, ovšem samo o sobě zjevně nepředstavuje onu podstatnou (smluvci nepředvídatelnou a neovlivnitelnou) změnu okolností vyvolanou vnějšími (na smluvcích nezávislými) faktory. Stavebně-technický stav oceňovaných nemovitostí zde (v důsledku vnějších faktorů) ostatně ani nedoznal žádných změn (revize původního ocenění byla odůvodněna toliko novými informacemi o stavu oceňovaných nemovitostí k rozhodnému okamžiku). Žádné faktory vnější povahy (ve smyslu výše podaného výkladu) pak za řízení tvrzeny nebyly ani nevyšly najevo; skutečnosti, že v budoucnu mohou být zjištěny okolnosti umožňující oproti východiskům smluvního ujednání kontrahentů odlišné ocenění vypořádávaného nároku, si smluvci nadto museli být vědomi již jen se zřetelem k jimi deklarované (soudy nižšího stupně zjištěné) spornosti vzájemných práv a povinností (z důvodu nedostatku podkladů pro jejich přesné ocenění). Krom toho znalecký posudek o ceně (hodnotě) smluvně vypořádávaných práv a povinností z logiky věci není (nemůže být) příčinou zjištěného nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran, neb soudní znalec jej prostřednictvím svých odborných závěrů zjevně nepůsobí (nevyvolává, nekonstituuje), může jej jen diagnostikovat (deklarovat).
23. Podmínka existence podstatné (účastníky nepředvídatelné a neovlivnitelné) změny okolností vyvolané vnějšími (na účastníky nezávislými) faktory, coby příčiny vyvstalého nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran, zakládající právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně změny smluvního závazku rozhodnutím soudu, ve smyslu ustanovení § 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z., tedy dle dosavadních výsledků řízení naplněna není. Závěry odvolacího soudu tudíž věcně správnými nejsou. Při absenci podstatné změny okolností, bylo by pak řešení dalších otázek nastíněných žalovanou – výklad pojmu zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran (§ 1765 odst. 1 o. z.), posouzení, zda právo bylo uplatněno včas (§ 1766 odst. 2 o. z.) – předčasným a bez provázanosti s relevantní změnou okolností a jejím vlivem na vzniklý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran čistě akademickým; dovolací soud se proto uvedenými otázkami více nezabýval.
24. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání žalované opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2, věty první, o. s. ř.)
25. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
26. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
27. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu