28 Cdo 3045/2025-1241
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně T. R., proti žalovaným 1) C Automobil Import s.r.o., IČO 262 13 664, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 2006/9, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, 2) P. Z., 3) METEOR CAR, s. r. o., IČO 633 23 265, se sídlem v Orlové – Lutyni, Okružní 1418, a 4) ČSOB Leasing, a.s., IČO 639 98 980, se sídlem v Praze 5, Radlice, Výmolova 353/3, o zaplacení částky 500 000 Kč a částky 234 060 Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 44/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 Cmo 158/2017-726, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2013, č. j. 16 Cm 44/2006-418, Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala, aby žalovaným 1), 2), 3) a 4) byla uložena povinnosti zaplatit jí částku 500 000 Kč (výrok I) a žalovanému 4/ povinnost zaplatit jí částku 234 060 Kč oproti vrácení vozidla (výrok II). Současně rozhodl, že mezi žalobkyní a žalovanými 2), 3) a 4) nemá žádný z nich nárok na náhradu nákladů (výrok III), a uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) k rukám jejího zástupce částku 42 099,50 do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).
2. K odvolání žalované 1) Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 Cmo 158/2017-726, změnil rozsudek soudu prvního stupně (pouze) v odvoláním napadeném výroku IV tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 10 000 Kč k rukám jejího zástupce (výrok I), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) dovolání.
4. Spolu s dovoláním požádala dovolatelka o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů; její žádosti nebylo vyhověno (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2018, č. j. 16 Cm 44/2006-757, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 Cmo 76/2018-780).
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „o. s. ř.“.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Dovolání žalobkyně není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto toliko o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.
9. Jestliže dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobkyně (srov. § 241b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
10. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
11. Pro úplnost lze dodat, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod číslem 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 1. 2026
Mgr. Petr Kraus předseda senátu