28 Cdo 3069/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského
v právní věci žalobce B. P., zast. advokátem, proti žalované Ing. D. K., zast.
advokátem, o zaplacení 2 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 149/2008, o dovolání proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, č. j. 57 Co 196/2009-60.
Dovolání se zamítá.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se na žalované, své dceři Ing. D. K., žalobou doručenou Okresnímu soudu
v Opavě dne 28. 3. 2009, domáhá zaplacení částky 2 000 000,- Kč s
příslušenstvím (dále jen „předmětná částka“) s odůvodněním, že žalovaná na
základě notářsky uzavřené generální plné moci vybrala z jeho účtu bez jeho
vědomí a souhlasu předmětnou částku.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětnou částku sice vybrala, ale
naložila s ní v souladu s dispozicemi, které jí žalobce udělil. Své tvrzení
dokládala kopií darovací smlouvy uzavřené mezi žalobcem, zastoupeným na základě
plné moci žalovanou, jako dárcem a jeho vnučkou B. K. jako obdarovanou. Podle
této smlouvy měl žalobce darovat B. K. předmětnou částku.
Žalobce poté, co se seznámil s darovací smlouvou, navrhl přistoupení dalšího
účastníka řízení a to shora uvedené B. K. s odůvodněním, že má pochybnosti o
platnosti předložené darovací smlouvy a má tedy za to, že pasivní legitimace je
nadále dána na straně žalované, ovšem pro případ, že by soud po provedeném
dokazování dospěl k závěru, že darovací smlouva je platná, navrhl, aby do
řízení přistoupila B. K. jako žalovaná, neboť na její straně by v takovém
případě došlo k bezdůvodnému obohacení.
Usnesením ze dne 26. 2. 2009, č. j. 17 C 149/2008-45, soud prvního stupně na
návrh žalobce připustil, aby do řízení na straně žalované vstoupila další
účastnice B. K.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání s tím, že za
situace, kdy již v době zahájení řízení žalovaná nebyla věcně legitimována,
nelze návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení obcházet institut
záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o.s.ř.
Odvolací soud usnesením ze dne 29. 4. 2009, č. j. 57 Co 196/2009-60, usnesení
soudu prvního stupně potvrdil. Dle odůvodnění odvolacího soudu žalobce ve své
účastnické výpovědi dne 25. 11. 2008 uvedl, že se až dodatečně, po podání
žaloby, dozvěděl, že předmětná částka byla použita jako záloha na byt vnučky B.
K. Konkrétně k tomu došlo poté, kdy žalovaná dne 1. 12. 2008 do spisu založila
darovací smlouvu ze dne 27. 1. 2008. Dále odvolací soud dovodil, že návrh na
přistoupení B. K. jako dalšího účastníka na straně žalované není v rozporu se
zásadou hospodárnosti řízení s ohledem na použitelnost dosavadních důkazů, obě
žalované mají způsobilost být účastníkem řízení a je zřejmé, čeho se žalobce po
žalovaných v návaznosti na nově formulovaný petit domáhá. Vzhledem k tomu, že
nelze jednoznačně učinit závěr o nedostatku věcné legitimace žalované, odvolací
soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela správné.
B. Dovolání
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost spatřuje v ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Důvodem
dovolání pak je nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci má spočívat v tom, že žalovaná již v
době zahájení řízení nebyla ve sporu pasivně věcně legitimována a že návrhem na
přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obešel institut záměny
účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o.s.ř.
Žalobce ve svém vyjádření namítl, že neobchází institut „záměny účastníka“,
ale z procesní opatrnosti postupuje podle ust. § 92 odst. 2 o.s.ř., neboť
pasivní legitimace závisí na posouzení platnosti darovací smlouvy.
C. Přípustnost dovolání
Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka podle § 92
odst. 1 o.s.ř. Dovolání je tedy podle § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.
D. Důvodnost dovolání
Dovolání není důvodné.
Dovolatelka nenamítala a ani dovolací soud neshledal žádné vady, k nimž se
podle § 242 odst. 3 o.s.ř. přihlíží z úřední povinnosti. Dovolací soud tedy
přezkoumal napadené rozhodnutí z důvodů uvedených v dovolání.
Smyslem přistoupení účastníka do řízení je odstranění procesní nejistoty
vztahující se k nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který by
jinak mohl vést k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby
věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další
nebo proti jiné osobě (srov. obdobně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z a kol.,
Občanský soudní řád Komentář, C.H.Beck v Praze 2006, str. 404.).
Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, na kterou sama dovolatelka
odkazuje (např. usnesení NS ČR ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005)
„navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen
jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci
usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy,
kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo
nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti
tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo
jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit
jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v
rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny
účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další
účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po
připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět
žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v
řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém
přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný
již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k
tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu
v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu
ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř.
Jak odvolací soud správně posoudil, v tomto stádiu řízení zatím nelze
jednoznačně učinit závěr o nedostatku věcné legitimace žalované. Rozhodnutí o
připuštění přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalované je proto
zcela správné a v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu ČR, dle které jen je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení
nepochybné, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně
legitimován, nejsou splněny podmínky k připuštění přistoupení dalšího účastníka
řízení. Navíc neexistuje ani žádná jiná okolnost, která by vylučovala
rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, neboť
jak již uvedl odvolací soud, obě žalované mají způsobilost být účastníkem
řízení; je zřejmé, čeho se žalobce po přistoupivší B. K. domáhá, a přistoupení
není vzhledem k použitelnosti dosavadních důkazů v rozporu se zásadou
hospodárnosti.
Za této situace dovolací soud neshledal, že by odvolací soud věc nesprávně
právně posoudil. Proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl (§
243b odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. listopadu 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu