28 Cdo 3137/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci
žalobců b) Mgr. K. S., c) Ing. K. M., d) M. G., všech zastoupených advokátem,
e) J. M., f) Ing. J. H., zastoupeného advokátem, g) Ing. J. H., zastoupeného
advokátem, proti žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p., zastoupenému
advokátem, v řízení o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91 (nyní sp. zn. 20 C 49/99), o
dovolání žalobce g) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1.
2006, č. j. 56 Co 10/2006-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Krajský soud v Ostravě usnesením shora uvedeným potvrdil usnesení Okresního
soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99-68 (ve znění doplňujícího
a opravného usnesení, obojí z 5. 12. 2003), v napadeném výroku II., v němž byl
ve vztahu k žalobci g/ návrh (žaloba) na obnovu řízení zamítnut. Usnesení
okresního soudu bylo potvrzeno též ve výrocích III. a V., týkajících se náhrady
nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným. Ve zbylém rozsahu bylo odvolání
žalobce g/ odmítnuto pro nepřípustnost. Žádný z účastníků nebyl zavázán k
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Návrhem podaným u soudu 16. 2. 1999 se domáhal Zemědělský podnik R. vůči
odpůrcům Mgr. K. S., Ing. K. M., M. G., J. M., V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H.,
aby byla povolena obnova řízení, vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp.
zn. 29 C 156/91. Domáhal se zároveň, aby po povolení obnovy řízení bylo
rozhodnuto rozsudkem o uložení povinnosti podniku uzavřít se žalobci dohodu o
vydání domu č. p. 942 v O. s pozemkem parc. č. 346 v k.ú. M. O. do podílového
spoluvlastnictví V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H. oproti úhradě částky 27.015,50
Kč od každého z nich.
Odvolací soud v řízení o obnově (po zamítnutí návrhu, resp. částečném
zastavení řízení soudem prvního stupně) - vázán usnesením Nevyššího soudu ze
dne 24. 8. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1653/2005 – dovodil k odvolání žalobců b/, f/,
g/ (jen toho do merita), že návrh žalovaného na povolení obnovy řízení je ve
vztahu k žalobci g/ věcně irelevantní. Důvod obnovy, jak je uváděn, tedy
absence plné moci udělené advokátu JUDr. O. P. (který za oprávněné osoby
uplatnil restituční nárok na vydání nemovitostí), se netýká žalobce g/.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce g/ dovolání. Dovodil v něm jeho
přípustnost s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Ostatní spoluvlastníci nemovitostí je nabyli v rozporu se
zákonem. Nemovitosti byly vydány též účastníkům, kteří nesplnili zákonnou
podmínku pro vydání věci, tj. nevyzvali povinnou osobu k jejímu vydání (podali
až žalobu). Správné posouzení restitučních podmínek, k němuž by po povolení
obnovy řízení mělo dojít, vede k nárůstu spoluvlastnických podílů ostatních
oprávněných, včetně dovolatele. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První tři žalobci se k dovolání písemně vyjádřili. Nesouhlasili s dovolacími
námitkami a upozornili na skutečnost, že žalobce g/ v řízení hájí procesní
pozici žalovaného; proto je dovolání nepřípustné. Žalobci navrhli, aby bylo
dovolání odmítnuto.
Při posouzení dovolání bylo nutné vyjít z přechodných ustanovení upravených v
zákoně č. 30/2000 Sb. (v části dvanácté, hlavě první, bodu 17), podle nichž se
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich ještě podle
těchto předpisů (tj. podle znění o. s. ř. platného před 1. 1. 2001); odvolací
soud vydal své rozhodnutí právě ještě podle o. s. ř. v předchozím znění.
Dovolatel se ohledně tvrzené přípustnosti dovolání opíral o § 238a odst. 1
písm. e/ o. s. ř. a důvodnost dovolání spatřoval v naplnění § 241 odst. 3 písm.
d/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Dovolání však není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v § 238a o. s.
ř. (v předchozím znění, viz výše). Žádná z taxativně vypočtených alternativ tu
však neumožňuje, aby bylo jako přípustné posouzeno takové dovolání, které
směřuje proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (viz rekapitulace řízení
o obnově v prvním odstavci).
Stran přípustnosti dovolání žalobce g/ byla v řízení ještě zmíněna (viz poučení
o dovolání odvolacího soudu) možnost upravená v § 239 o. s. ř. – totiž
vyslovení zásadního právního významu napadeného potvrzujícího usnesení
odvolacím soudem nebo dovolacím soudem, obojí k návrhu účastníka, učiněnému
ještě před vydáním usnesení odvolacího soudu. Dovolací soud však ze spisu
nezjistil, že by byl takový návrh dříve žalobcem g/ učiněn; ostatně i v kladném
případě by bylo obtížné procesně překlenout ty důvody, jež v neprospěch žalobce
g/ vypočetl odvolací soud. Dovolací soud však poznamenává, že procesní úprava §
239 o. s. ř. (odst. 1) připouští dovolání jen proti potvrzujícímu usnesení ve
věci samé, tedy nikoli ohledně obnovy řízení.
Relevantní úprava o. s. ř. je tedy – na rozdíl od současné – natolik
restriktivní, že dovolateli neumožňuje, aby podal ve věci obnovy řízení za
vzniklého procesního stavu takové dovolání, které by bylo přípustné a tedy
meritorně projednatelné. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce g/ proti usnesení
odvolacího soudu odmítl (§ 243b odst. 4 věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř.).
První tři žalobci sice podali vyjádření k dovolání prostřednictvím téhož
právního zástupce, dovolací soud jim však náklady řízení o dovolání (proti
účastníku řízení na téže straně) nepřiznal. Nepovažuje tyto náklady ve smyslu §
243b odst. 4 věty první, § 243c a § 142 odst. 1 o. s. ř. za účelně vynaložené a
potřebné k bránění práva. Nepřípustnost dovolání je dána již procesní úpravou;
zástupce zmíněných žalobců ostatně opakovaně v celé sérii nadbytečných podání
upozorňoval, že dovolání nemá nejmenší opodstatnění po všech stránkách. Byl si
tedy procesního stavu dobře vědom a nebylo důvodu, proč by za této flagrantně
jasné procesní situace opakovaně dovolacímu soudu zdůrazňoval, jak má
rozhodnout.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu