Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 3137/2006

ze dne 2007-12-19
ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3137.2006.1

28 Cdo 3137/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,

a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci

žalobců b) Mgr. K. S., c) Ing. K. M., d) M. G., všech zastoupených advokátem,

e) J. M., f) Ing. J. H., zastoupeného advokátem, g) Ing. J. H., zastoupeného

advokátem, proti žalovanému Zemědělskému podniku R., s. p., zastoupenému

advokátem, v řízení o návrhu žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u

Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91 (nyní sp. zn. 20 C 49/99), o

dovolání žalobce g) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1.

2006, č. j. 56 Co 10/2006-190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Krajský soud v Ostravě usnesením shora uvedeným potvrdil usnesení Okresního

soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99-68 (ve znění doplňujícího

a opravného usnesení, obojí z 5. 12. 2003), v napadeném výroku II., v němž byl

ve vztahu k žalobci g/ návrh (žaloba) na obnovu řízení zamítnut. Usnesení

okresního soudu bylo potvrzeno též ve výrocích III. a V., týkajících se náhrady

nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným. Ve zbylém rozsahu bylo odvolání

žalobce g/ odmítnuto pro nepřípustnost. Žádný z účastníků nebyl zavázán k

náhradě nákladů odvolacího řízení.

Návrhem podaným u soudu 16. 2. 1999 se domáhal Zemědělský podnik R. vůči

odpůrcům Mgr. K. S., Ing. K. M., M. G., J. M., V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H.,

aby byla povolena obnova řízení, vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp.

zn. 29 C 156/91. Domáhal se zároveň, aby po povolení obnovy řízení bylo

rozhodnuto rozsudkem o uložení povinnosti podniku uzavřít se žalobci dohodu o

vydání domu č. p. 942 v O. s pozemkem parc. č. 346 v k.ú. M. O. do podílového

spoluvlastnictví V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H. oproti úhradě částky 27.015,50

Kč od každého z nich.

Odvolací soud v řízení o obnově (po zamítnutí návrhu, resp. částečném

zastavení řízení soudem prvního stupně) - vázán usnesením Nevyššího soudu ze

dne 24. 8. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1653/2005 – dovodil k odvolání žalobců b/, f/,

g/ (jen toho do merita), že návrh žalovaného na povolení obnovy řízení je ve

vztahu k žalobci g/ věcně irelevantní. Důvod obnovy, jak je uváděn, tedy

absence plné moci udělené advokátu JUDr. O. P. (který za oprávněné osoby

uplatnil restituční nárok na vydání nemovitostí), se netýká žalobce g/.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce g/ dovolání. Dovodil v něm jeho

přípustnost s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním

posouzení věci. Ostatní spoluvlastníci nemovitostí je nabyli v rozporu se

zákonem. Nemovitosti byly vydány též účastníkům, kteří nesplnili zákonnou

podmínku pro vydání věci, tj. nevyzvali povinnou osobu k jejímu vydání (podali

až žalobu). Správné posouzení restitučních podmínek, k němuž by po povolení

obnovy řízení mělo dojít, vede k nárůstu spoluvlastnických podílů ostatních

oprávněných, včetně dovolatele. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí

odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

První tři žalobci se k dovolání písemně vyjádřili. Nesouhlasili s dovolacími

námitkami a upozornili na skutečnost, že žalobce g/ v řízení hájí procesní

pozici žalovaného; proto je dovolání nepřípustné. Žalobci navrhli, aby bylo

dovolání odmítnuto.

Při posouzení dovolání bylo nutné vyjít z přechodných ustanovení upravených v

zákoně č. 30/2000 Sb. (v části dvanácté, hlavě první, bodu 17), podle nichž se

dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich ještě podle

těchto předpisů (tj. podle znění o. s. ř. platného před 1. 1. 2001); odvolací

soud vydal své rozhodnutí právě ještě podle o. s. ř. v předchozím znění.

Dovolatel se ohledně tvrzené přípustnosti dovolání opíral o § 238a odst. 1

písm. e/ o. s. ř. a důvodnost dovolání spatřoval v naplnění § 241 odst. 3 písm.

d/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání však není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v § 238a o. s.

ř. (v předchozím znění, viz výše). Žádná z taxativně vypočtených alternativ tu

však neumožňuje, aby bylo jako přípustné posouzeno takové dovolání, které

směřuje proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (viz rekapitulace řízení

o obnově v prvním odstavci).

Stran přípustnosti dovolání žalobce g/ byla v řízení ještě zmíněna (viz poučení

o dovolání odvolacího soudu) možnost upravená v § 239 o. s. ř. – totiž

vyslovení zásadního právního významu napadeného potvrzujícího usnesení

odvolacím soudem nebo dovolacím soudem, obojí k návrhu účastníka, učiněnému

ještě před vydáním usnesení odvolacího soudu. Dovolací soud však ze spisu

nezjistil, že by byl takový návrh dříve žalobcem g/ učiněn; ostatně i v kladném

případě by bylo obtížné procesně překlenout ty důvody, jež v neprospěch žalobce

g/ vypočetl odvolací soud. Dovolací soud však poznamenává, že procesní úprava §

239 o. s. ř. (odst. 1) připouští dovolání jen proti potvrzujícímu usnesení ve

věci samé, tedy nikoli ohledně obnovy řízení.

Relevantní úprava o. s. ř. je tedy – na rozdíl od současné – natolik

restriktivní, že dovolateli neumožňuje, aby podal ve věci obnovy řízení za

vzniklého procesního stavu takové dovolání, které by bylo přípustné a tedy

meritorně projednatelné. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce g/ proti usnesení

odvolacího soudu odmítl (§ 243b odst. 4 věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.

s. ř.).

První tři žalobci sice podali vyjádření k dovolání prostřednictvím téhož

právního zástupce, dovolací soud jim však náklady řízení o dovolání (proti

účastníku řízení na téže straně) nepřiznal. Nepovažuje tyto náklady ve smyslu §

243b odst. 4 věty první, § 243c a § 142 odst. 1 o. s. ř. za účelně vynaložené a

potřebné k bránění práva. Nepřípustnost dovolání je dána již procesní úpravou;

zástupce zmíněných žalobců ostatně opakovaně v celé sérii nadbytečných podání

upozorňoval, že dovolání nemá nejmenší opodstatnění po všech stránkách. Byl si

tedy procesního stavu dobře vědom a nebylo důvodu, proč by za této flagrantně

jasné procesní situace opakovaně dovolacímu soudu zdůrazňoval, jak má

rozhodnout.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského

soudního řádu.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu