28 Cdo 3386/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému dříve A., a.s.,
nyní A., a.s., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 200/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 7.2.2008, č.j. 22 Co 565/2009-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Předmětem řízení byla žaloba o určení, že žalobce je z titulu obecní
restituce vlastníkem pozemku parc. č. 1594/2 a dalších, vše v kat. úz. D., obec
P.
Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.7.2007, č.j. 23 C 200/2006-73, kterým
byla žaloba zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Brojil v něm
proti všem zásadním hmotněprávním argumentům odvolací instance i proti tvrzeným
procesním pochybením nižších instancí a zdůrazňoval, že již privatizace ve
prospěch právního předchůdce žalovaného a. s. X. (realizovaná na základě
rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 29. 3. 1991) byla v důsledcích
protiprávní a měla být nižšími instancemi přezkoumána. Žalobce žádal, aby byly
rozsudky obou nižších instancí zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal
dovolání včas. Dovolání mohlo být přípustné jen pro zásadní právní význam
napadeného rozsudku, dovolací soud však tuto přípustnost neshledal.
Je nezbytné poznamenat, že skutkovou i právní problematiku, jež se
opět objevila v nyní posuzované věci, učinil Nejvyšší soud předmětem svého
přezkumu již v usnesení ze dne 9. 10. 2008, č.j. 28 Cdo 5017/2007-112. Není
důvodu, aby dovolací soud cokoli měnil na svém již vysloveném právním názoru,
byť pro stranu žalující nepříznivém.
Dodává se, že podle stanoviska obchodního a občanskoprávního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 12.4.1994, publikovaného pod R 44/94 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, není dána pravomoc soudů přezkoumávat vládní
rozhodnutí
o privatizaci. Již v tomto ohledu tedy nemohou být námitky dovolatele oprávněné.
Upřednostnil-li tedy odvolací soud před splněním podmínek obecní
restituce – podle § 1 odst. 1 a následujících zákona č. 172/1991 Sb. –
privatizační postup, a vzal-li navíc v úvahu, že strany mezi sebou sepsaly
notářský zápis dne 25.2.2004, kterým vztahy mezi sebou (včetně uznání
relevantních právních skutečností) navzájem narovnaly, pak jde o rozhodnutí
odvolací instance učiněné v souladu s hmotným právem. O jeho judikatorním
přesahu či kontradikci nelze ve světle výše řečeného hovořit a proto
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. nebyla
dána.
Nejvyšší soud tedy dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu