28 Cdo 5017/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše,
Ph.D., v právní věci žalobce hl. m. P., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému A. I., a.s., zastoupenému v odvolacím řízení advokátem, o určení
vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.
zn. 14 C 91/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 25. 7. 2007, č.j. 23 Co 206/2007-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud potvrdil svým rozsudkem výše uvedeným rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 2007, č.j. 14 C 91/2006-62; soud
prvního stupně zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal určení vlastnického
práva k pozemkům (specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně) v
katastrálním území B., obec P. Dále odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce
zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 10.300,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal určení vlastnického práva ke sporným
pozemkům na základě toho, že jsou tyto pozemky neprávem zapsány v katastru
nemovitostí jako vlastnictví žalovaného. Jednalo se o tzv. historický majetek
žalobce jako obce k datu 31.12.1949. K datu 24. 5. 1991, tj. ke dni účinnosti
zákona č. 172/1991Sb., o přechodu některých věci z majetku ČR do vlastnictví
obcí, pozemky měl vlastnit stát a tedy měly přejít ex lege na obec. Žalobce
prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení se zřetelem ke stavu
zápisu vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí ke sporným
nemovitostem. Odvolací soud však konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro
přechod majetku na obec podle cit. ustanovení příslušného zákona, neboť k datu
24. 5. 1991 byla Česká republika vlastníkem akcií státní akciové společnosti
X., nikoli však vlastníkem sporných nemovitostí. Na základě předcházejícího
rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 29. 3. 1991 byl totiž převeden
veškerý majetek (včetně pozemků) Drůbežářského průmyslu, státní podnik, kterému
dříve příslušelo právo hospodaření se spornými pozemky, na společnost X., a.s.,
a poté do vlastnictví žalovaného jako nástupnické společnosti. Žalobce v rámci
notářského zápisu ze dne
25. 2. 2004 učinil vůči právnímu předchůdci žalovaného (X., a.s.) prohlášení o
uznání a narovnání majetkoprávních vztahů k nemovitostem. Toto prohlášení však
začal zpochybňovat, včetně vlastnického práva žalovaného k předmětným
nemovitostem.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které
opíral o důvodnost pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a
přípustnost pro otázky zásadního právního významu. V obšírně koncipovaném
dovolání žalobce vycházel ze svých tvrzení, jak již byla předložena soudům
nižších instancí. Dovolatel poukazoval zejména na již zmíněné rozhodnutí
Ministerstva zemědělství, které by nemělo být platným právním aktem, napadal
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek odůvodnění, též napadal
platnost nepeněžitého vkladu do akciové společnosti mimo rámec obchodního
soudnictví. Nelze říci, že by jednoznačně konkretizoval právní otázku zásadního
významu; spíše nastolil celou řadu právních otázek, jejichž posouzení dovolacím
soudem by znamenalo revizi celého případu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Považoval rozhodnutí
odvolacího soudu za věcně správné; žalobce podle něj během soudního řízení
dodatečně zpochybňoval vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem,
aniž by své tvrzené právo prokázal. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce
jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo podáno žalobcem ve lhůtě, prostřednictvím
advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), opírá se o přípustnost podle
§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3/ o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam
napadeného rozsudku, a jeho důvodnost je tvrzena podle § 241a odst. 2 písm. b/
o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání
přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí
soudu prvního stupně ve věci, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že
dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam. Alternativy zásadního právního významu napadeného rozhodnutí obsahuje
demonstrativní výčet v § 237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Notářským zápisem ze dne 25. 2. 2004, sp.zn. NZ 128/2004,
sepsaným JUDr. M. M., notářkou v P., Karlovo náměstí 17, mezi žalobcem a
společností X., a.s., jako právním předchůdcem žalovaného, účastníci požádali o
sepsání „osvědčení prohlášení o uznání a narovnání majetkoprávních vztahů k
nemovitostem“, což se zároveň stalo. Žalobce sám osvědčil a uznal, že v
rozporu se zákonem
č. 172/1991 Sb. učinil návrh na zápis vlastnického práva do katastru
nemovitostí k předmětným pozemkům; ke dni účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991)
nebyly předmětné pozemky ve vlastnictví státu a nemohly přejít do vlastnictví
obce, tedy na žalobce. Žalobce dále prohlásil, že předmětné pozemky jsou ve
vlastnictví právního předchůdce žalovaného. Žalobce požádal, aby příslušný
katastrální úřad odstranil duplicitní zápis vlastnictví a jako výlučného
vlastníka zapsal na základě notářského zápisu právního předchůdce žalovaného –
X., a.s.
Nejvyšší soud nemá pochybnost o tom, že rozhodnutím
Ministerstva zemědělství ČR ze dne 29. 3. 1991, č.j. 2097/91-550, byl v souladu
se zákonem č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a zákonem č. 104/1990 Sb., o
akciových společnostech, zrušen bez likvidace státní podnik Drůbežářský
průmysl, který s předmětnými nemovitostmi hospodařil. Jeho majetek byl převeden
do akciové společnosti X., a.s., a to včetně předmětných pozemků. Česká
republika byla vlastníkem akcií X. a.s., nikoliv však vlastníkem majetku
(pozemků) této společnosti.
Nejvyšší soud již ostatně v obdobné věci o určení
vlastnického práva rozhodoval svým rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, sp.zn. 30 Cdo
2351/2000. V posuzované věci konstatoval, že jestliže byla Česká republika
vlastníkem akcií v akciové společnosti, jejíž právní předchůdce byl zrušen
rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, není vlastníkem pozemků - ty nemohly
přejít na obec, neboť nebyly ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. ve
vlastnictví státu.
V posuzovaném případě z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že
by odvolací soud ve věci aplikoval nesprávný právní předpis po stránce
hmotněprávní či procesní. Odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázky
ve všech směrech správně. Vzhledem k výše citovanému klíčovému judikátu NS
nelze dovodit ani kontradikci či judikatorní novost posuzované věci v intencích
§ 237 odst. 3 o. s. ř.
Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam
napadeného rozsudku tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá
(§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovaný sice podal písemné vyjádření k dovolání, učinil tak
ovšem prostřednictvím svého zaměstnance a žádné náklady řízení nevyčíslil.
Dovolací soud proto ze stran nákladové povinnosti rozhodl tak, jak ve výroku
II. uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu