28 Cdo 3856/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v
právní věci žalobkyně Mgr. K. V., proti žalovanému P. f. Č. r., o uložení
povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 9 C 177/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.5.2007, č. j. 26 Co 579/2006-106,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22.5.2007,
č.j. 26 Co 579/2006-106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne
21.7.2006, č. j. 9 C 177/2005-84, který v odstavci II. uložil žalovanému
povinnost uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu ve znění blíže specifikovaném v
rozsudku soudu prvního stupně.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně
je vlastnicí stavby na pozemku číslo parcely 344 v k.ú. H. M. Dále vzal za
prokázané, že je současně nájemkyní části sousedního pozemku číslo parcely
436/14 označené v geometrickém plánu jako parcela číslo 436/21, a to již déle
než 36 měsíců, přičemž na tomto pozemku se nachází stavba lyžařského vleku a
jeho dolní stanice je umístěna v objektu stavby na stavební parcele číslo 344.
Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyni svědčí nárok na uzavření
kupní smlouvy ohledně pozemku číslo parcely 436/21. Podle odvolacího soudu celý
nárok žalobkyně lze odvodit z ustanovení § 5 odst. 6 věty druhé zákona č.
95/1999 Sb. s odůvodněním, že žalobkyně splnila všechny podmínky citovaného
ustanovení. Vyslovil závěr, že žalobkyně je vlastnicí stavby, která je
nemovitostí (domu č.p. 236 na stavební parcele číslo 344), požadovaný
zemědělský pozemek číslo parcely 436/21 se stavebním pozemkem číslo parcely 344
sousedí a zároveň jde o pozemek, který je se stavbou funkčně spojen a žalobkyně
je jeho oprávněným uživatelem (nájemkyní). Zaujal názor, že nárok žalobkyně
není nárokem oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. ani jiným nárokem
podle zákona č. 95/1999 Sb. a žalobkyni svědčilo právo na převod bez dalšího.
Odvolací soud nesouhlasil s námitkou žalovaného, že mezi pozemkem požadovaným k
prodeji a stavbou žalobkyně není dána funkční souvislost, neboť vzájemná vazba
mezi lyžařským vlekem a jeho dolní stanicí reprezentuje funkční spojení pozemku
se stavbou. Odvolací soud dále poznamenal, že v daném případě bylo třeba
vycházet z ceny převáděného pozemku určené znalcem. Odvolací soud nepřisvědčil
ani tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně překročil meze návrhu žalobkyně.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání (proti
výroku I., II.), jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. s tím, že se jedná o otázku zásadního právního významu. Vytýkal
odvolacímu soudu nesprávný závěr, že žalobkyni vznikl nárok na převod
předmětného pozemku podle ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb.
Nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že existuje funkční souvislost
předmětného pozemku parcely číslo 436/21, přes který je vedena trasa lyžařského
vleku, v k. ú. H. M. se stavební parcelou číslo 436/17 v k. ú. H. M., kterou
vlastní žalobkyně. Tvrdil, že stavba konstrukce lyžařského vleku není stavbou,
která je nemovitostí. Dále tvrdil, že převod pozemku za cenu stanovenou znalcem
byl v rozporu se zákonem. Dovolatel nesouhlasil ani s názorem odvolacího soudu,
že soud prvního stupně nepřekročil meze návrhu žalobkyně. Navrhl proto zrušení
rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání
zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem
řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s.
ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného
meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát
jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2
písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v
návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí, stát nemohou.
Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z
mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18.10.2006, sp.zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k
námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání
uplatnil.
Obdobnou problematikou, tj. otázkou funkční souvislosti předmětného pozemku a
stavby ve smyslu ustanovení § 5 odst. 6 věty druhé zákona č. 95/1999 Sb., se
dovolací soud zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 25.9.2008, sp.zn. 28 Cdo
35/2008. Ve shora citovaném rozhodnutí dovolací soud zaujal názor, že není
sporu o tom, že lyžařský vlek, spojený se zemí pevným základem (§ 118 odst. 2
o.z.) může být samostatnou nemovitostí. Skutková zjištění o pevně zapuštěných
betonových patkách vleku a o jednotlivých sloupech (podpěrách) o tom svědčí
zcela zřejmě. Vlek nemůže být provozován jak bez pozemku, na kterém lyžaři při
provozu vleku jezdí, tak i bez sjezdové trasy, bez níž by ztratil provoz vleku
smysl.
Na základě výše uvedeného nelze přisvědčit dovolateli, že v dané věci
neexistuje funkční souvislost předmětného pozemku p.č. 436/21 v k.ú. H. M. se
stavební parcelou č. 436/17 v k.ú. H. M., kterou vlastní žalobkyně. Dovolací
soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že právě vzájemná vazba mezi
lyžařským vlekem a jeho dolní stanicí, kterou nelze od samotného vleku oddělit
a je třeba ji považovat za součást celého zařízení vleku, reprezentuje funkční
spojení pozemku se stavbou.
Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí nárok na uzavření
kupní smlouvy ohledně předmětného pozemku, lze jeho právní názor považovat za
správný.
Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů
řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku
(bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech
řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo
874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod
pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek.
Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání
zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5
věty první o. s. ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání
odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první
o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 3 o. s.
ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v souvislosti s podaným
dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Josef Rakovský,v.r.
předseda senátu