28 Cdo 3918/2013-161
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců Mgr. Petra Krause, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce K. S., B., zastoupeného JUDr. Pavlem Durišem, advokátem se sídlem v
Praze, Ostrovského 3, proti žalovanému Myslivecké sdružení Načeradec, IČO:
48925691, se sídlem Načeradec, Načeradec 49, zastoupenému Mgr. Helenou
Martínkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Palackého 357, o určení, že
rozhodnutí členské schůze o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se
stanovami a se zákonem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C
75/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
15. 11. 2012, č. j. 28 Co 468/2012-123, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 28 Co 468/2012-123,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení
žalobce ze sdružení je v rozporu se stanovami a se zákonem. Odvolací soud v
dovoláním napadeném rozhodnutí změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že
žalobě vyhověl. Ve svém rozhodnutí vycházel skutkových zjištění soudu prvního
stupně o tom, že žalobce hrubě porušil povinnosti člena, když neodpracoval
stanovený počet brigádnických hodin a ani neuhradil finanční náhradu za tyto
neodpracované hodiny, jak vyžadují stanovy žalovaného. Dále odvolací soud
vycházel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobci byla pro
nezaplacení finanční částky za neodpracované brigádnické hodiny na dobu jednoho
roku odejmuta povolenka k lovu, kterou žalovaný sice neodevzdal, neboť ji podle
svého tvrzení ztratil, nicméně dodržoval zákaz vstupu do honitby s loveckou
zbraní. Uvedené opatření spočívající v zákazu lovu po dobu jednoho roku
odvolací soud posoudil jako trest za výše uvedené porušení členských povinností
žalobce spočívající v neodpracování stanoveného počtu brigádnických hodin a
neuhrazení finanční náhrady za tyto neodpracované hodiny. Následně uvedl, že
byl-li za porušení členských povinností žalobce potrestán zákazem lovu, nemůže
být za tentýž skutek současně potrestán vyloučením ze sdružení. Z uvedeného
důvodu odvolací soud vyzval žalovaného k tvrzení a prokázání skutečnosti, že
poté, co byl žalobce potrestán zákazem lovu za neodpracování stanoveného počtu
brigádnických hodin a neuhrazení finanční náhrady, opětovně porušil své členské
povinnosti a jejich porušení mu bylo vytknuto osobně nebo písemně. Žalovaný
sice navrhl důkazy (mj. výpovědi svých představitelů) k prokázání dalších
porušení členských povinností žalobcem, nicméně nenavrhl důkaz k prokázání
skutečnosti, že tato porušení byla žalobci před jeho vyloučením ze sdružení
vytknuta. Za této situace odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí členské schůze
žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení je v rozporu se zákonem a stanovami,
neboť za své první porušení povinností člena byl žalobce potrestán zákazem lovu
a nebylo prokázáno, že by další tvrzená porušení povinností člena žalobci byla
před vyloučením ze sdružení vytknuta. Nebyla
-li další tvrzená porušení členských povinností žalobci vytknuta, nemohl za ně
být vyloučen.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 28 Co
468/2012-123, podal žalovaný dovolání, v němž namítl:
a) odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním oproti soudu
prvního stupně, aniž by zopakoval dokazování. b) odvolací soud neprovedl žalovaným navržené důkazy. c) výrok rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá jeho odůvodnění, neboť
výrok rozhodnutí vyznívá v neprospěch žalovaného, ačkoliv podle odůvodnění
rozhodnutí postupoval žalovaný při rozhodnutí o vyloučení žalobce ze sdružení
správně. d) v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zavádějícím způsobem
konstatuje splnění poučovací povinnosti vůči žalobci o povinnosti prokázat
skutečnost, že vytkl žalobci tvrzená následná porušení členských povinností. e) žalovaným navrženými důkazy mohla být prokázána i skutečnost, že
žalobci byla následná porušení členských povinností vytknuta. f) protokol o jednání ze dne 15. 11. 2012 neodpovídá faktickému průběhu
jednání, neboť ve skutečnosti nebyl sdělen obsah listin, jak se uvádí v
protokolu o jednání. Navíc odvolací soud protokoloval vyjádření žalující strany
doslovně, zatímco vyjádření žalované strany pouze v poupravené a zkrácené
podobě. g) odvolací soud oslovoval právního zástupce žalobce jménem, což
vzbuzovalo dojem známosti senátu odvolacího soudu s právním zástupcem žalobce. Žalobce ve svém vyjádření navrhl zamítnutí dovolání, rozporoval námitky
dovolatele a některá tvrzení žalovaného označil za lež. C. Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno přede dnem
účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7
cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013. Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou
zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a
odst. 1 o. s. ř. Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu
prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. D. Důvodnost
Dovolání je důvodné. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním oproti
soudu prvního stupně (sub a/), aniž by zopakoval dokazování, nelze než
konstatovat, že odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění jako
soud prvního stupně, a proto námitka není důvodná. Rozdíl mezi oběma
rozhodnutími spočívá v právním posouzení souzené věci, kdy odvolací soud na
rozdíl od soudu prvního stupně posoudil zákaz lovu uložený žalobci jako trest
za porušení povinnosti odpracovat stanovený počet brigádnických hodin, resp. uhradit finanční náhradu za tyto neodpracovaného hodiny, a to s tím důsledkem,
že není možné žalobce opětovně potrestat za uvedené porušení jeho členských
povinností vyloučením ze sdružení. Námitka dovolatele, že výrok rozhodnutí neodpovídá jeho odůvodnění (sub c/)
rovněž není důvodná, neboť odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá jeho
výroku.
Je pravdou, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvádí, že
nedošlo k pochybení, pokud jde o svolání členské schůze, na níž bylo rozhodnuto
o vyloučení žalobce, ani pokud jde o změnu programu členské schůze, a to tak,
že teprve na členské schůzi byl na program jednání zařazen návrh na vyloučení
žalobce ze sdružení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí však vycházel
též ze skutkového zjištění o porušení členských povinností žalobcem, konkrétně
porušení povinnosti odpracovat stanovený počet brigádnických hodin, resp. uhradit finanční náhradu za tyto neodpracovaného hodiny. V této souvislosti
poukázal na skutečnost, že žalobce byl za posledně uvedená porušení členských
povinností již jednou potrestán a žádné další porušení povinností mu nebylo
vytknuto. Uvedené okolnosti postačovaly samy o sobě k přijetí závěru o tom, že
rozhodnutí členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení je v
rozporu se zákonem a stanovami sdružení. Jinými slovy, ačkoliv byl v mnoha
ohledech postup žalovaného správný, současně shledal odvolací soud v postupu
žalovaného taková pochybení, která odůvodňují jeho závěr o rozporu rozhodnutí
členské schůze žalovaného o vyloučení žalobce ze sdružení se zákonem a
stanovami sdružení. Dále žalobce namítá (sub d/), že odvolací soud „zavádějícím způsobem v rozsudku
na straně 8 uvádí, že žalovaného poučil o tom, že žalovaný musí prokázat svoje
tvrzení, že nejpozději dne 13. 5. 2011 na schůzi žalovaného, při které došlo k
vyloučení žalobce, žalobci vytkl všechna jím tvrzená porušení členských
povinností. Poučení zněla jinak, viz protokol ze dne 4. 10. 2012“. V protokole
o jednání ze dne 4. 10. 2012 (č. l. 80), na který žalobce ve své námitce
odkazuje, se v uvedeném směru uvádí: „Dále je žalovaný poučen, že musí ke všem
svým tvrzením navrhnout důkazy, včetně tvrzení, že žalobci byla tato konkrétní
porušení členských povinností vytčena osobně nebo písemně v době od 1. 6. 2010
do 13. 5. 2011, jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci.“. Z citovaného
poučení je zřejmý požadavek odvolacího soudu, aby žalovaný prokázal, že žalobci
nejpozději dne 13. 5. 2011 vytkl porušení členských povinností, na jejichž
základě mohlo dojít k vyloučení žalobce ze sdružení. Dovolatel byl tedy o svém
důkazním břemenu řádně poučen a v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud
udělení příslušného poučení konstatoval způsobem, který nelze označit za
zavádějící. Dále dovolatel uvádí, že důkazy, jež navrhl k prokázání následných porušení
členských povinností žalobcem, mohla být prokázána i skutečnost, že následná
porušení členských povinností byla žalobci vytknuta (sub e/), a že odvolací
soud neprovedl jím navržené důkazy (sub b/). V uvedeném směru je třeba vyjít
jak z ustanovení § 6 o. s. ř., dle kterého soud postupuje v řízení v
„součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a
aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich
účasti spolehlivě zjištěny“, tak z ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. (do 31. 12. 2013 se jednalo o ustanovení § 120 odst. 3 o. s.
ř.), podle něhož soud
„může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné
ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu.“. Podle ustálené
judikatury dovolacího soudu k uvedenému ustanovení platí, že soud je povinen
provést jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení
vyšla v řízení najevo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29
Odo 1538/2006, uveřejněný pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo
4209/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo
2168/2011). V souzené věci žalovaný poté, co byl soudem vyzván ve smyslu § 118a
odst. 3 o. s. ř., navrhl důkazy k prokázání dalších porušení členských
povinností žalobcem a to mimo jiné svědeckými výpověďmi představitelů
žalovaného, aniž výslovně uvedl, že tyto důkazy navrhl i k prokázání
skutečnosti, že následná porušení členských povinností byla žalobci vytknuta. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně
tvrzení, že žalobci byla další porušení členských povinností vytknuta a změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Uvedený postup odvolacího
soudu však byl nesprávný, neboť nezohlednil ustanovení § 6 a § 120 odst. 2 o. s. ř. i související judikaturu dovolacího soudu. Navrhl-li totiž žalovaný –
sdružení mj. důkaz výpověďmi svých představitelů, mohl odvolací soud s ohledem
na obvyklý běh věcí očekávat, že tyto osoby budou z titulu své funkce vypovídat
i k otázce, zda byla dodatečná porušení členských povinností žalobci vytknuta. Odvolací soud měl proto provést důkaz výslechem představitelů žalovaného
sdružení, neboť potřeba provedení těchto důkazů vyšla v řízení najevo (jsou
potřebné ke zjištění skutkového stavu) a tyto důkazní návrhy vyplývají z obsahu
spisu. Ostatně, pokud by žalovaný v návaznosti na poučení odvolacího soudu (aby
navrhl důkazy jak k následnému porušení členských povinností žalobcem, tak k
jejich vytknutí) navrhl důkaz výpověďmi představitelů sdružení, aniž by tyto
důkazní návrhy ve svých podáních jakkoliv komentoval, nepochybně by své
povinnosti navrhnout důkazy jak k tvrzení o dalším porušení členských
povinností žalobcem, tak k tvrzení o tom, že žalobci byla tato další porušení
vytknuta, dostál. Z uvedených důvodů zakládají námitky dovolatele týkající se
neprovedení jím navržených důkazů způsobilých prokázat skutečnost, že žalobci
byla další porušení členských povinností vytknuta důvodnost dovolání. Namítá-li dovolatel vady protokolu (sub f/), nelze než uvést, že měl již při
jednání požadovat zjednání nápravy, popřípadě vznést námitky proti znění
protokolu; jestliže to neučinil, nemůže posléze (až v závislosti na výsledku
řízení) dovozovat (jinak neprokazatelné) vady řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3842/2011, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1412/2011). Konečně měl-li žalovaný pochybnosti o vztahu senátu a právního zástupce žalobce
(sub g/), mohl vznést ve smyslu § 15a odst. 2 o. s. ř.
námitku podjatosti, a to
i po lhůtě stanovené v § 15a odst. 2 o. s. ř., neboť podle obsahu protokolu
nebyl o možnosti vznést námitku podjatosti poučen. Pro úplnost dovolací soud
uvádí, že absence tohoto poučení není sama o sobě vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004). Jinými slovy, v době, kdy bylo ve věci
rozhodnuto, už není procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost
podle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř., ale jen to, zda ve věci rozhodl
vyloučený soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012). Z námitky dovolatele se přitom nepodává pochybnost o
podjatosti kteréhokoliv z členů senátu odvolacího soudu, neboť dovolatel tvrdí
toliko známost mezi právním zástupcem žalobce a členy senátu odvolacího soudu
(není zřejmé, zda se jedná o všechny soudce, nebo jen některé), přičemž pouhé
„pracovní (kolegiální) či společenské vztahy samy o sobě důvod podjatosti
nezakládají“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22
Nd 394/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 25 Nd
274/2013). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude
znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových
stránkách www.nsoud.cz. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu. V Brně dne 25. března 2015