28 Cdo 4050/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl. v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše,
Ph.D., v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1,
Mariánské nám. 2, zastoupeného Prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem v
Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovanému XAVEROV, a. s., se sídlem v Praze 4,
Lopatecká 223/13, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 42/2006, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2008, č. j. 39 Co 502/2007-126,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud potvrdil svým rozsudkem výše uvedeným rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 9 ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 C 42/2006-105; soud prvního stupně zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkům
(specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně) v katastrálním území B., obec
P. Dále odvolací soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na
nákladech prvostupňového řízení částku ve výši 10.150,- Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu rozsáhlé dovolání, v němž uvedl
své důvody podobně, jako před nižšími instancemi. Považuje své dovolání za
přípustné i důvodné a jeho tvrzení ústí v závěrečný návrh, podle něhož by měly
být dovolacím soudem zrušeny rozsudky obou nižších instancí a věc vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil a žádal, aby bylo odmítnuto.
Dovolání bylo podáno při dodržení podmínky povinného zastoupení a včas, není
však přípustné.
Nejvyšší soud především odkazuje na své podrobné usnesení ze dne 9. 10. 2008,
č. j. 28 Cdo 5017/2007-112, v němž se již obdobnou problematikou, jež má po
skutkové i právní stránce relevanci i pro tento spor, zabýval.
Určující aspekty právního rámce posuzované věc i lze shrnout takto:
- sporné pozemky již byly v čase rozhodném pro obecní restituci, které
se domáhá žalobce (24. 5. 1991), privatizovány správním rozhodnutím ze dne 29.
3. 1991 ve prospěch žalované strany (byť s většinovým vlastnictvím ČR);
- kontroverzní momenty mezi účastníky byly odklizeny notářským zápisem
pod zn. NZ 128/2004 ze dne 25. 2. 2004, v němž strany uzavřely dohodu o
narovnání majetkových vztahů k nemovitostem, uznává se vlastnictví žalovaného a
žádá se katastrální úřad o odstranění duplicitního vlastnického zápisu.
Specifikaci nemovitostí v obou individuálních právních aktech považuje dovolací
soud nadále za dostatečnou, tedy za určitou. Je v zájmu právní jistoty i
ochrany důvěry v právo obou účastníků, aby stav deklarovaný notářským zápisem
nebyl rušen. Věc vyřešil odvolací soud správně ohledně hmotného i procesního
práva; samotný případ též nevykazuje judikatorní přesah, je skutkově jedinečný
a nenaplňuje proto znaky přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c),
odst. 3 o. s. ř.
Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku
tedy nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá (§ 243b odst. 5
věta první, § 218 písm. c) o. s. ř., ve vztahu k rozsahu odůvodnění § 243c
odst. 2 o. s. ř.).
Žalovaný sice podal písemné vyjádření k dovolání, učinil tak ovšem autonomně a
žádné náklady řízení nevyčíslilo. Dovolací soud proto stran nákladové
povinnosti rozhodl tak, jak ve výroku II. uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 15. října 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu