28 Cdo 4089/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní
věci žalobců a) Ing. P. O. a b) Ing. J. O., zastoupených JUDr. Romanem
Jelínkem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1, proti žalovaným 1) A. S., a
2) J. A., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem Příbram
III, Zahradnická 74, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 83.338,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 88/2003, o
dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2010, č.
j. 27 Co 289/2007 – 347, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení ve výši 7
281,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava
Sýkory, advokáta se sídlem Příbram III, Zahradnická 74.
Žalobci se žalobou došlou Okresnímu soudu v Rakovníku dne 21. 8. 2003 domáhali
po každém z žalovaných vydání bezdůvodného obohacení ve výši 115.200,- Kč s
příslušenstvím (celkem 230.400,- Kč s příslušenstvím). Svůj nárok odůvodnili
tím, že žalovaní nad rámec věcného břemene užívali v době od 27. 4. 1998 do
podání žaloby pozemek p. č. 1229/8 v k. ú. J. (dále jen „předmětný pozemek“).
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 27. 2. 2004, č. j. 9 C 88/2003 - 132,
řízení v částce 9.600,- Kč s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné na
ústním jednání konaném dne 27. 1. 2004 před tímto soudem (č. l. 107) ve vztahu
k druhému žalovanému zastavil; ve zbytku soud prvního stupně žalobu zamítl.
K odvolání žalobců (č. l. 137) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7.
2004, č. j. 27 Co 237/2004 – 157, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve
vztahu k prvnímu žalovanému v částce 57.600,- Kč a ve vztahu k druhému
žalovanému v částce 52.800,- Kč. Odvolací soud dále s ohledem na částečné
zpětvzetí žaloby učiněné na ústním jednání konaném dne 1. 7. 2004 před tímto
soudem (č. l. 154) zastavil řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému v částce
57.600,- Kč a ve vztahu k druhému žalovanému v částce 52.800,- Kč.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 23. 1. 2007, č. j. 9 C 88/2003 - 279,
mimo jiné připustil změnu žaloby tak, že se žalobci domáhali po prvním
žalovaném částky 41.847,- Kč s příslušenstvím (srov. i č. l. 277, v částce
11.887,- Kč se jedná o náhradu za užívání předmětného pozemku v období od 21.
8. 2001 do 10. 12. 2006, v částce 29.960,- Kč o náklady na zachování pozemku);
po druhém žalovaném se žalobci domáhali částky 41.491,- Kč s příslušenstvím
(srov. opět i č. l. 277, v částce 11 531,- Kč se jedná o náhradu za užívání
předmětného pozemku v období od 21. 8. 2001 do 10. 12. 2006, v částce 29.960,-
Kč o náklady na zachování pozemku). Soud prvního stupně dále výrokem II. řízení
v částce 27.062,- Kč zastavil.
Okresní soud v Příbrami následně rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č. j. 9 C
88/2003 – 293 výrokem I. řízení v částce 45.713,- Kč ve vztahu k prvnímu
žalovanému a v částce 41.269,- Kč ve vztahu k druhému žalovanému zastavil s
odůvodněním, že v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět (srov. odůvodnění
rozsudku na č. l. 296). Soud prvního stupně dále výrokem II. zavázal prvního
žalovaného zaplatit žalobcům 7.267,- Kč s příslušenstvím a druhého žalovaného v
částce 6.969,- Kč s příslušenstvím. Výrokem IV. soud prvního stupně žalobu v
částce 34.580,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 34.522,- Kč ve
vztahu k druhému žalovanému zamítl.
K odvolání žalovaných proti výroku II. a nákladovému výroku Krajský soud v
Praze rozsudkem ze dne 20. 7. 2007, č. j. 27 Co 289/2007 – 319, rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a řízení zastavil. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně překročil
žalobní nárok, ačkoliv zákonné důvody k překročení nároku nebyly splněny; v
rozsahu překročeného nároku proto nejsou dány podmínky řízení.
K dovolání žalobců (č. l. 323) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2009, č.
j. 30 Cdo 5166/2007 - 340 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že si dostatečně
neujasnil formu a způsob rozhodnutí ve věci; dále pak, že odvolací soud
nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že předmětem řízení byla ve vztahu k prvnímu
žalovanému jenom částka 41.847,- Kč a k druhému žalovanému částka 41 491,- Kč a
že napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
V dalším řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 27 Co
289/2007 – 347, rozsudek soudu prvního stupně ohledně výroku II. zrušil a
řízení zastavil. Odvolací soud podrobně popsal dispozice s předmětem řízení a
opět dovodil, že soud prvního stupně podstatně překročil nároky žalobců. I když
je výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo řízení v částce 45.713,-
Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 41.269,- Kč ve vztahu k druhému
žalovanému, zastaveno, výrokem chybným, nejedná se o chybu v počtech, kterou by
bylo možno napravit postupem dle § 164 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dne 11. 8. 2010 dovolání, které
dovolací soud posoudil jako včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou
advokátem a splňující formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s.
ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Jelikož dovolání
směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušeno a řízení zastaveno, může být podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. přípustné pouze za předpokladu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ten je dle § 237 odst.
3 o. s. ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolateli vznesené
námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatelé jako dovolací důvod uvedli, že rozhodnutí je postiženo vadou, která
měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. a) o. s.
ř./ a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně v dovolání namítali, že
a) výrok I. rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 3. 2007, sp.
zn. 9 C 88/2003 – 293 (dále i „rozsudek soudu prvního stupně“), kterým bylo
řízení v částce 45.713,- Kč ve vztahu k prvnímu žalovanému a v částce 41.269,-
Kč ve vztahu k druhému žalovanému, zastaveno, obsahuje chybu v psaní, kterou
lze napravit postupem podle § 164 o. s. ř.; odvolací soud se s touto otázkou
řádně nevypořádal,
a)
b) odůvodnění usnesení odvolacího soudu, dle kterého pokud žalobci měli
zato, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je chybný, měli možnost se
proti němu odvolat, je v rozporu s právní logikou a posláním soudu spravedlivě
ochraňovat práva a oprávněné zájmy účastníků,
c) v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně chybí specifikace předmětu
řízení, která měla být opravena postupem podle § 222 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaní se ve vyjádření k dovolání ze dne 29. 9. 2010 (č. l. 372) plně
ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu, které považovali za správné a v
podrobnostech odkázali na jeho odůvodnění.
K námitce ad a) týkající se výroku soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno
řízení v částce 45.713,- Kč s příslušenstvím a v částce 41.269,- Kč s
příslušenstvím
Dle § 164 věty první o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez
návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.
Dle § 222 odst. 3 o. s. ř. může odvolací soud za podmínek § 164 také nařídit
opravu napadeného rozhodnutí.
Soud může postupem podle § 164 věty první o. s. ř. opravit pouze nesprávnosti,
které jsou zjevné. Obvykle se jedná o písařské chyby, omyly v součtech, chyby
způsobené selháním použité techniky a jiné nesprávnosti, které jsou zcela
zřejmé a snadno rozpoznatelné. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně
(strana 4, poslední odstavec), plyne, že soud měl v úmyslu řízení s ohledem na
zpětvzetí žaloby částečně zastavit. Již z něj však neplyne, v jaké částce a s
ohledem na kterou změnu žaloby, resp. zpětvzetí mělo být řízení zastaveno.
Protože soud svou úvahu nijak neodůvodnil a pouze odkázal na částky 45.713,- Kč
a 41.269,- Kč uvedené ve výroku I. rozsudku, je možno uvést, že výrok I. je
nejen nepřezkoumatelný, ale i nesprávný, protože poslední změna žaloby v částce
27.062,- Kč již byla reflektována usnesením tohoto soudu ze dne 23. 1. 2007, č.
j. 9 C 88/2003 – 279, a proto řízení v dalším rozsahu již zastaveno být nemělo.
Postupem podle § 164 o. s. ř. není možno odstraňovat nedostatky v odůvodnění
rozhodnutí spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Za této situace lze uzavřít,
že odvolací soud nepochybil, pokud uvedl, že výrok I. rozsudku soudu prvního
stupně je sice výrokem chybným, ale nejedná se o zjevnou nesprávnost, která by
mohla být odstraněna postupem podle § 164 o. s. ř. Jelikož nebyly splněny
předpoklady uvedené v § 164 o. s. ř., nemohl odvolací soud v souladu s § 222
odst. 3 o. s. ř. nařídit opravu rozsudku soudu prvního stupně.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že odvolací soud sice blíže nevyjasnil, proč
se nemůže jednat o chybu v počtech, nicméně tato vada řízení spočívající v
nedostatečném odůvodnění rozsudku není /srov. § 239 odst. 1, § 237 odst. 3 a §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./ v posuzovaném případě způsobilá sama o sobě
založit přípustnost dovolání a nejedná se ani o vadu, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože jak již bylo uvedeno, odvolací
soud postupoval správně, když výrok I. rozsudku soudu prvního stupně neposoudil
jako zjevně nesprávný a nenařídil soudu prvního stupně jeho opravu § 164 o. s.
ř.
K námitce ad b) týkající se poslání soudů spravedlivě ochraňovat práva a
oprávněné zájmy účastníků
Civilní řízení a především řízení sporné je ovládáno dispoziční zásadou, která
se projevuje tím, že procesní iniciativa je dána do rukou účastníků a nikoliv
do rukou soudu. Iniciativu má ten, kdo uplatňuje nebo brání svůj právní závěr.
Iniciativa se projevuje v dispozici (nakládání) řízením a dispozici předmětem
řízení. Znamená to, že žalobce podáním žaloby řízení zahájí, jejím zpětvzetím
přivodí zastavení řízení (dispozice řízením), nebo omezí či rozšíří svůj návrh
(dispozice předmětem řízení). Ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení
je přímo závislá na jejich součinnosti a aktivitě, přičemž je zdůrazněna zásada
„každý nechť si střeží svá práva“ (vigilantibus iura). Odvolací soud tedy
správně uvedl, že pokud žalobci dostatečně nedbali o ochranu svých práv a
nenapadli odvoláním výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, musí čelit
nepříznivým důsledkům plynoucích z právní moci rozsudku soudu prvního stupně.
Bylo by naopak v rozporu s dispoziční zásadou a jak odvolací soud správně
uvedl, i v rozporu s § 206 a § 212 o. s. ř., pokud by odvolací soud v
předmětném řízení přezkoumával i ty výroky rozsudku soudu prvního stupně, které
nebyly odvoláním napadeny. Je možno uzavřít, že ve sporném řízení je ochrana
práv a oprávněných zájmů účastníků podmíněna jejich procesní aktivitou a soud
jim nemůže ochranu „vnucovat“.
K námitce ad c) týkající se chybějícího označení předmětu řízení v záhlaví
rozsudku soudu prvního stupně
Touto námitkou je napadána vada řízení, ta však sama o sobě v posuzovaném
případě přípustnost dovolání založit nemůže. Nad rámec odůvodnění dovolací soud
uvádí, že je možno souhlasit s dovolateli, že označení projednávané věci v
záhlaví rozsudku soudu prvního stupně je značně neurčité, nicméně skutečnost,
že odvolací soud nepostupoval podle § 222 odst. 3 o. s. ř. a nenařídil opravu
záhlaví rozsudku soudu prvního stupně, nelze považovat za vadu, která by mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I kdyby k opravě záhlaví došlo,
nemělo by to žádný vliv na obsah výroků rozhodnutí nebo na jejich právní moc.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí
nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou
judikaturou dovolacího soudu a dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jejichž
dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovaným
účelně vynaložené náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření
k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny
advokáta ve výši 6.981,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, § 14, § 18
odst. 1 věta první, § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady
hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13
odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené
povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 2. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu