28 Cdo 4100/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobkyně: V. O., zastoupená advokátkou, proti žalovanému: K. ch. m. p. p.
České republiky, zastoupený advokátkou, o žalobě podle § 15 zákona č. 83/1990
Sb., vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 1337/2001, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 1. 2. 2007, č. j. 27 Co
627/2006-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. domáhala zrušení
usnesení valné hromady žalovaného z 27. 10. 2001, kterým byla žalobkyně
odvolána z funkce předsedkyně žalovaného občanského sdružení (spolku) a jímž
bylo potvrzeno rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z tohoto sdružení.
Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně rozsudkem z 12. 12. 2002, č. j.
4 C 1337/2001-42, žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze
usnesením z 12. 6. 2003, č. j. 27 Co 200/2003-68, rozsudek soudu prvního stupně
zrušil a uložil mu doplnit dokazování.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem z 2. 10. 2003, č. j. 4 C 1337/2001-81, žalobu
opět zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla členkou a zároveň předsedkyní
žalovaného, který je dobrovolným sdružením chovatelů psů. V době rozhodné
žalovaný sdružoval chovatele třiceti plemen psů ve čtrnácti sekcích. Valnou
hromadu tvoří poradci chovu a členové žalovaného, kteří jsou na valnou hromadu
delegováni členskou schůzí každé sekce (článek VI stanov). Pro opakované
stížnosti členů žalovaného bylo proti žalobkyni zahájeno kárné řízení a kárná
komise doporučila výkonnému výboru vyloučit žalobkyni ze žalovaného sdružení.
Na schůzi výkonného výboru dne 25. 8. 2001 bylo doporučení kárné komise
potvrzeno s tím, že bude svolána mimořádná valná hromada. Na valnou hromadu
konanou dne 27. 10. 2001 byli pozváni a jejího jednání se zúčastnili delegáti
vyslaní členskými schůzemi jednotlivých sekcí, tedy 14 delegátů, poradci chovu
a hosté. Valná hromada hlasováním rozhodla o odvolání žalobkyně z funkce
předsedy žalovaného (všichni přítomní hlasovali pro, nikdo se hlasování
nezdržel a nikdo nebyl proti) a o vyloučení žalobkyně z klubu (pro bylo 18
hlasujících, 3 osoby se hlasování zdržely a nikdo nebyl proti). Žalobkyni,
která byla jednání valné hromady přítomna, byly závěry valné hromady zaslány
dopisem z 31. 10. 2001. Ze zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně
dovodil: – že je v souladu se stanovami postup, kdy o vyloučení nerozhodla
samotná kárná komise, nýbrž valná hromada žalovaného jako jeho nejvyšší orgán,
a to v souladu s doporučením kárné komise potvrzeným výkonným výborem; – že
mimořádná valná hromada, jíž měl podle stanov svolat výkonný výbor, byla řádně
svolána paní J., pověřenou k tomu výkonným výborem; – že na valné hromadě mohli
podle stanov jako delegáti hlasovat i zástupci sekcí, kteří nebyli zvoleni
bezprostředně před konáním valné hromady; – že kárné řízení bylo řádně zahájeno
a žalobkyně se mohla bránit na jednání kárné komise, kam byla předvolána,
výkonného výboru i samotné valné hromady; – a že nebylo v rozporu se stanovami,
pokud výkonný výbor jednal v sudém počtu. Konečně soud prvního stupně dovodil,
že jak delegáti, tak poradci chovu měli právo hlasovat na valné hromadě,
přičemž vzhledem k relevantnímu počtu přítomných, řádně zvolených delegátů a
tím k jednoznačnosti výsledku hlasování je otázka hlasovacího práva poradců
chovu a ostatních delegátů nerozhodná.
Krajský soud v Praze rozsudkem z 26. února 2004, č. j. 27 Co 533/2003-109,
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zrušují rozhodnutí valné
hromady žalovaného z 27. 10. 2001 o zbavení žalobkyně funkce předsedkyně
žalovaného a o potvrzení jejího vyloučení. Odvolací soud dovodil, že na valné
hromadě musely hlasovat i osoby bez hlasovacího práva, a zaujal názor, že za
takové situace proběhlo celé hlasování v rozporu se stanovami, a tedy vyloučení
žalobkyně a její zbavení funkce předsedkyně žalovaného občanského sdružení
nebylo řádně odhlasováno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem z 30. 8. 2006, č. j.
33 Odo 967/2004-132, rozsudek odvolacího soudu zrušil a vyslovil závazný právní
názor, že „[z]ávěr o tom, že rozhodnutí valné hromady odporuje stanovám, je …
odvislý od zjištění, zda okolnost, že se hlasování valné hromady zúčastnily
osoby bez hlasovacího práva, měla vliv na výsledek hlasování (bez těchto hlasů
by nebylo dosaženo potřebné nadpoloviční většiny přítomných ke schválení
usnesení valné hromady)…“. Dále uvedl, že „ani kdyby se hlasování neúčastnily
osoby, jimž hlasovací právo nenáleželo, nebyl by tím ovlivněn výsledek
hlasování, ale pouze počet hlasů pro jednotlivá usnesení valné hromady“. Po té
dovolací soud uzavřel, že „byla-li usnesení valné hromady žalovaného občanského
sdružení … schválena nadpoloviční většinou přítomných delegátů (a poradců
chovu), nemůže okolnost, že se hlasování zúčastnily též osoby bez hlasovacího
práva, vést k závěru, že rozhodnutí valné hromady odporuje ve smyslu § 15 odst.
1 zák. č. 83/90 Sb. stanovám žalovaného“.
Krajský soud v Praze rozsudkem z 1. 2. 2007, č. j. 27 Co 627/2006-162, potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně a k námitce, že do hlasování na valné hromadě
zasáhlo 5 osob bez oprávnění hlasovat, odkázal na závazný právní názor
dovolacího soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Přípustnost dovolání
opírala o zásadní právní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř.)
napadeného rozsudku, který spatřovala v tom, že „postup počínající svoláním
valné hromady, volbou delegátů, přes vystoupení a hlasování na valné hromadě
zcela odporuje jak stanovám, tak i právním předpisům“. Konkrétně namítala, že
valná hromada byla svolána paní J., tedy v rozporu se stanovami, které
předpokládají svolání valné hromady výkonným výborem. Dále žalobkyně uvedla, že
dovolací soud nevzal ve svém předchozím rozsudku (č. j. 33 Odo 967/2004-132) v
úvahu všechny skutečnosti, zejména opomenul, že ne všichni delegáti hlasující
na valné hromadě byli řádně zvoleni a že na valné hromadě vystoupil zástupce
Českomoravské kynologické unie, který ovlivnil hlasování v neprospěch
žalobkyně, aniž měl právo na valné hromadě vystoupit.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně v dovolání nesdělila
žádnou novou skutečnost, opomenula dovolání náležitě zdůvodnit a neformulovala,
v čem by měl mít rozsudek po právní stránce zásadní význam. Dále uvedl, že
Nejvyšší soud již rozsudkem z 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, vyslovil
svůj závazný právní názor, respektovaný v napadeném rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 1. 2. 2007, č. j. 27 Co 627/2005-162, a závěrem navrhl, aby
dovolací soud dovolání odmítnul.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou
prostřednictvím advokáta a splňující formální obsahové znaky předepsané § 241a
odst. 1 o. s. ř. Dále se odvolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože
odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, který byl
opět zamítavý, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené
v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. upravuje mechanismus filtrace
nápadu, v jehož rámci se dovolací soud nejprve zabývá nikoli věcnou správností
napadeného rozhodnutí, nýbrž tím, zda dovolatel ve svém dovolání vymezil otázku
zásadního právního významu, na níž spočívá napadené rozhodnutí (§ 237 odst. 3
o. s. ř.). S ohledem na skutečnost, že uplatněnými dovolacími důvody je
dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), lze to, zda rozhodnutí je
zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v
dovolání.
Nejprve se dovolací soud zabýval námitkou, že valná hromada byla svolána nikoli
výkonným výborem, jak předpokládaly stanovy, nýbrž paní J., kterou k tomu
výkonný výbor pověřil. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu
o tom, že pokud podle stanov valnou hromadu svolává určitý orgán, nemusí
způsobit neplatnost valné hromady, rozešle-li a podepíše-li oznámení o konání
valné hromady k tomu pověřená osoba jako osoba třetí. V návaznosti na závěry
dovolacího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo
967/2004-132, dovolací soud uvádí, že i pro oblast občanských sdružení musí
platit závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 2007, sp. zn. 29
Odo 984/2005, že „soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže
došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze
nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této
neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní
následky“. Protože se tedy řešení žalobkyní namítané otázky svolávání valné
hromady podává z dosavadní judikatury, přičemž žalobkyně ani netvrdí, v čem by
podstatné porušení práv nebo závažné právní následky měly spočívat, neshledal
zde dovolací soud otázku zásadního právního významu.
Přípustnost dovolání nemohly založit ani výtky žalobkyně směřující proti
rozsudku dovolacího soudu z 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, neboť
dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Nad rámec odůvodnění
dovolací soud uvádí, že při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř. nelze zohlednit námitky vztahující se ke konkrétním
skutkovým zjištěním, tedy že vystoupení zástupce Českomoravské kynologické unie
v rozporu se stanovami ovlivnilo rozhodnutí delegátů v neprospěch žalobkyně.
Námitka žalobkyně totiž představuje pouhou spekulaci za situace, kdy z
dokazování před soudem prvního stupně (č. j. 4 C 1337/2001-81) – s nímž se
odvolací soud ztotožnil a které nebylo žalobkyní zpochybněno – vyplynulo, že
žalobkyně byla ze žalovaného občanského sdružení vyloučena poměrem hlasů 18 pro
/0 proti/ 3 se zdrželi, že k jejímu odvolání z funkce předsedkyně došlo dokonce
jednomyslně a že valné hromady se zúčastnilo přinejmenším 8 delegátů
oprávněných hlasovat (valná hromada byla usnášeníschopná). I kdyby totiž
oprávnění hlasovat náleželo právě jen těmto osmi delegátům a i kdyby tři
zdrživší se hlasující patřili právě jen mezi ně, poměr hlasů 8 pro /0 proti/ 0
se zdrželi (hlasování o odvolání) a dále poměr hlasů 5 pro /0 proti/ 3 se
zdrželi (hlasování o vyloučení) by nijak nesvědčil pro závěr, že bez vystoupení
zástupce Českomoravské kynologické unie by některé z usnesení nebylo přijato,
nebyl-li ani při jednom z hlasování nikdo proti. Závěrem dovolací soud
zdůrazňuje, že porušení zákona nebo stanov nemůže automaticky vést k
neplatnosti usnesení valné hromady (srov. nález ÚS z 11. 5. 2005, sp. zn. II.
ÚS 87/04, uveřejněný ve Sb. n. a u., sv. 37, č. 75, s. 63; a výše uvedené
usnesení NS z 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005), a poznamenává, že
žalobkyně ani netvrdila existenci dalších osob, které by byly oprávněny
hlasovat na valné hromadě a změnit výsledek hlasování.
Vzhledem k uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevymezila
otázku zásadního právního významu, na níž by spočívalo rozhodnutí odvolacího
soudu, a proto bylo dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o. s. ř. odmítnuto.
Dovolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů vzhledem k toliko paušální
povaze jeho vyjádření.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 18. prosince 2007
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu