28 Cdo 4378/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní
věci žalobce L. M., S. Ž., zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem se
sídlem v Pardubicích, třída Míru 66, proti žalovanému Pozemkovému fondu České
republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o zaplacení náhrady za nevydané
pozemky 3.709.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 23 C 58/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 6. 6. 2007, č. j. 13 Co 104/2007-133, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předmětem řízení je náhrada za ideální jednu polovinu zemědělských
pozemků č. 256 a 260 ve S. Ž., které pozemkový úřad nevydal žalobci jako
oprávněné osobě v řízení podle druhé části zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o
půdě“) s odůvodněním, že pozemky byly po přechodu na stát zastavěny částí
Opatovického kanálu. Mezi účastníky byla sporná výše peněžité náhrady, protože
žalovaný odmítal do náhrady započíst hodnotu hráze kanálu s odůvodněním, že jde
o samostatnou nemovitou věc, u níž se náhrada řídí ustanoveními § 14 a § 16
zákona o půdě, k níž je pasivně věcně legitimována povinná osoba, nikoli
Pozemkový fond.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 10. 2006, č. j. 23 C
58/2002-103, svým výrokem ad I. reagoval na částečné zpětvzetí žaloby učiněné
po podání znaleckého posudku o ceně předmětných pozemků, t.j. do částky
3.141.650,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem ad
II. uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající částku 567.350,- Kč s 10 %
úrokem z prodlení od 8. 12. 1999 do zaplacení, a výrokem ad III. zamítl návrh
na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 15. 10. 1999 do 7. 12. 1999; dalšími
výroky rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č. j. 13 Co
104/2007-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o povinnosti
žalovaného zaplatit žalobci 567.350,- Kč, a změnil jej ve výroku o povinnosti
zaplatit příslušenství této částky tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a správnými shledal i
jeho právní závěry, týkající se výše náhrady za nevydané pozemky. Podle
jednoznačného zjištění soudu je na obou pozemcích část koryta a břehy
Opatovického kanálu, a to po dobu více než 400 let. Je proto absurdní tvrzení
žalovaného, že pozemky byly zastavěny až po přechodu na stát, po roce 1958.
Odvolací soud však konstatoval, že v tomto řízení nemůže přezkoumávat správnost
rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání pozemků z důvodu jejich zastavěnosti
podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Pro posouzení otázky náhrady za
nevydané pozemky považoval za rozhodující, zda kanál jako vodní dílo je
samostatnou věcí z hlediska občanského práva hmotného a s poukazem na známou
judikaturu dospěl k závěru, že stavbu v daném případě nelze oddělit od věci,
nelze vymezit kde začíná stavba a kde pozemek a stavba je tedy součástí
pozemků, s nimiž tvoří jednotný přírodní celek, včetně mohutné vegetace. Je-li
tedy součástí pozemků, musí být její hodnota započtena do ceny pozemků, jejichž
je součástí. V souladu s tím správně vypočetl cenu pozemků soudní znalec Jiří
Brejcha, a částka přiznaná soudem prvního stupně představuje polovinu takto
vypočtené ceny obou pozemků, odpovídající nároku žalobce ve výši jedné
poloviny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost shledává v naplnění podmínek § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci, pokud soud dospěl k závěru,
že vodní kanál je součástí pozemku ve smyslu § 120 obč. zák., nikoli stavbou,
která je samostatnou věcí, jež se odškodňuje podle § 14 a § 16 zákona o půdě.
Za zásadní považuje právní otázku, zda je možné v rámci náhrady za nevydaný
pozemek poskytnout současně náhradu za stavbu, a zda je možné takovou stavbu
považovat za součást pozemků, když předmětem rozhodnutí pozemkového úřadu byly
jen pozemky zemědělského charakteru. Žalovaný v souladu se zákonem poskytuje
peněžitou náhradu jen za nevydané pozemky, nikoli za stavby. V daném případě
rozhodnutím pozemkového úřadu nebyly vydány pozemky, nikoli vodní dílo, které
bylo důvodem jejich nevydání. Toto rozhodnutí nelze přezkoumávat. Žalovaný
navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů, věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení, a současně odložil vykonatelnost rozsudku
odvolacího soudu.
Žalobce se k dovolání vyjádřil pouze z hlediska návrhu na odložení
vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který nebyl odůvodněn, a je
překvapivý, protože žalovaný svou povinnost uloženou mu soudem splnil dne 10.
8. 2007.
Dovolací soud zvažoval přípustnost dovolání, když směřuje proti výroku
rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně
v této věci. Přitom vycházel z toho, že problematikou charakteru vodních děl se
již vícekráte zabýval, nikoli však z hlediska výše náhrady za pozemky,
nevydané podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a hlediska relevantnosti
výroku pozemkového úřadu o nevydání zemědělského pozemku, na němž bylo zčásti
vybudováno vodní dílo. Dovolání, které splňuje i formální náležitosti stanovené
zákonem, proto shledal přípustným k přezkumu rozsudku odvolacího soudu z
uvedených hledisek.
Nejvyšší soud již vícekrát judikoval, že stavbu z hlediska občanského
práva hmotného nelze ztotožňovat s pojmem stavba, jak jej znají předpisy práva
správního, např. stavebního nebo vodohospodářského. Pokud stavbu, jako hmotný
výsledek stavební činnosti, nelze oddělit od pozemku, jde o jeho součást která
s pozemkem tvoří jednu věc. Vodní stavby, jako úprava a změna koryt vodních
toků, zavlažování a odvodňování, proto nejsou zpravidla samostatnou věcí.
Okolnost, že jde o stavbu, např. hráze, ještě neznamená, že může být předmětem
občanskoprávních vztahů jako samostatná věc (viz. např. rozsudek Nejvyššího
soudu sp. zn. 22 Cdo 1097/2003, nebo 22 Cdo 165/2004). Tato judikatura je
použitelná i na daný případ, protože se jedná o hráz, která je již po staletí
spojena stavebně i přírodně s pozemky, o něž se jedná. Shodně s názorem soudů
obou stupňů proto dovolací soud shledává, že v daném případě tvoří historická
hráz neoddělitelnou součást nevydaných pozemků a jako významný stavební i
krajinotvorný prvek spoluvytváří svou hodnotou i jejich cenu.
Jestliže tedy část hráze, eventuelně koryta, Opatovického kanálu je
součástí pozemků, na nichž jsou vybudovány, nejde o samostatnou stavbu, za niž
přísluší náhrada podle § 14 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona o půdě, ale podle §
14 odst. 1 věta a § 16 odst. 1 uvedeného zákona.
Dovolací soud považuje za správné i právní posouzení, podle něhož pro
náhradu za nevydané pozemky není rozhodující, jak pozemkový úřad pozemky
formálně označil - v dané věci to ostatně nemá význam, protože podle shora
uvedených závěrů jde o náhradu za pozemky zemědělského charakteru, jež byly
oceněny i se svou součástí, tvořící část vodního díla.
Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu, který plně
odpovídá jeho závěrům, za správný, a dovolání podle § 243b odst. 2 věta před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu se proto
dovolací soud zvlášť nezabýval.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobci, který byl v dovolacím
řízení úspěšný, nevznikly prokazatelné náklady tohoto řízení (§ 243b odst. 5, §
224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně
dne 13. prosince 2007
JUDr.
Josef R a k o v s k ý
předseda senátu