U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a)
J. H., a b) A. H., obou bytem P., zastoupených Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem
v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovaným 1) Pozemkovému fondu
České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, v řízení před nižšími
instancemi zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem v Jindřichově
Hradci, Pravdova 1113/II., 2) Ing. V. H. a 3) JUDr. M. H., žalovaní ad 2) a 3)
bytem P., zastoupeni Helenou Pelánkovou, advokátkou v Praze 1, Panská 8, o
určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti, vedené u Okresního soudu v
Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 140/2006, o dovolání žalovaných ad 2) a 3)
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2011, č. j.
7 Co 1369/2011-271, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích shora označeným byl ve
věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 9.
2010, č. j. 9 C 140/2006-236, kterým bylo určeno, že smlouva o převodu pozemku,
nacházejícího se v kat. úz. A., obci N. B., uzavřená dne 29. 6. 2005 mezi
Pozemkovým fondem České republiky (žalovaným ad 1/) a manžely Ing. V. H. a
JUDr. M. H. (žalovanými ad 2/ a 3/) podle § 18a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě,
je neplatná. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Odvolacím soudem bylo ve věci rozhodováno již potřetí, a to po zrušení
předchozího zamítavého rozsudku Nejvyšším soudem dne 12. 5. 2010 pod č. j. 28
Cdo 1308/2010-222. Nižší instance, vázány právním názorem dovolacího soudu,
rozhodly posléze ve věci shodně tak, že žalobě na určení neplatnosti smlouvy o
převodu nemovitosti vyhověly. Na podané určovací žalobě byl shledán naléhavý
právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Neplatnost smlouvy byla pak
dovozována z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, jejíž závěry jsou založeny
na nutnosti učinit v době od 1. 1. 2003 do 13. 4. 2006 veřejnou nabídku převodu
náhradního pozemku podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o
podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné
osoby. Nesplnění této podmínky vedlo v dané věci k absolutní neplatnosti
sjednané převodní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní ad 2) a 3) dovolání, v
němž tomuto soudu vytkli nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasili s jeho
závěry o existenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě a neplatnosti
předmětné smlouvy. Namítali, že povinnost postupu podle § 7 odst. 2 zákona č.
95/1999 Sb. se nevztahuje na převody pozemků uskutečněné s cílem vypořádání
nároku oprávněné osoby ve smyslu § 18a zákona č. 229/1991 Sb. Dovolatelé proto
žádali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ad 1) se k dovolání písemně vyjádřil. S argumenty žalovaných
ad 2) a 3) se plně ztotožnil a připojil se i k dovolacímu návrhu.
Nejvyšší soud zjistil, že žalovaní ad 2) a 3), zastoupení advokátkou,
podali dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání opírali chybně o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř. Vzhledem ke zrušení předchozích rozsudků nižších instancí Nejvyšším soudem a
následnému vydání potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je třeba
přípustnost dovolání zvažovat pouze ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3
o. s. ř. Dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána,
jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.
(změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního
stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce
zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak.
Nejvyšší soud se k právním otázkám namítaným v dovolání vyjádřil již ve
svém předchozím rozhodnutí vydaném v této právní věci, tedy v rozsudku ze dne
12. 5. 2010, č. j. 28 Cdo 1308/2010-222. Od tam užité právní argumentace nemá
důvod se odchýlit.
Naléhavý právní zájem na určovací žalobě (§ 80 písm. c/ o. s. ř.) lze
dovodit ze skutečnosti, že předmětným žalobním návrhem byla zpochybňována
platnost smlouvy uzavřené při současném nároku na transparentní projednání
nabídky převodu pozemku (viz rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 2 Odon 8/96,
publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 60/1998; též rozsudek sp. zn. 2
Cdon 824/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R
9/2001).
Na absolutní neplatnost smlouvy o převodu náhradního pozemku – pro
neučinění veřejné nabídky – je možno usuzovat ze závěrů ustálené soudní praxe
(viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, R 72/2008, sp.
zn. 28 Cdo 3042/2006). Nerespektování postupu předepsaného Pozemkovému fondu
České republiky v ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. – v rozmezí od
1. 1. 2003 (po zrušení zákona č. 284/1991 Sb., včetně jeho § 8) do 13. 4. 2006
(tj. do nabytí účinnosti zákona č. 131/2006 Sb.) – je důvodem pro závěr o
neplatnosti smlouvy uzavřené bez dodržení uvedené podmínky. Prezentovaný výklad
se uplatní i ve vztahu k převodu náhradního pozemku provedenému z titulu
ustanovení § 18a zákona č. 229/1991 Sb. Na poskytnutí náhrady ve smyslu
citované právní normy lze aplikovat právní režim stanovený pro převody
uskutečňované podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, s účinností do 13. 4. 2006.
Základem této extenzivní interpretace je již samotný účel požadavků kladených
podle tehdejší právní úpravy na postup při převodu náhradního pozemku (viz § 7
odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Regulace byla provedena s cílem vyloučení
libovůle ze strany Pozemkového fondu a zvýhodňování některých subjektů nad
jinými. Závěr o neplatnosti převodní smlouvy pro nedodržení postupu
spočívajícího v předchozím zahrnutí pozemku do veřejné nabídky se váže i na
smluvní ujednání uzavřená na základě § 18a zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud
tedy rozhodl ve věci správně, vyhověl-li žalobě a určil-li ve shodě se soudem
prvního stupně neplatnost namítané smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 29. 6.
2005.
Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných
ad 2) a 3) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první a § 146 odst. 3 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich
náhradu nárok, neboť strana žalovaná nebyla v řízení o dovolání úspěšná a
žalobcům v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu