Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 4853/2016

ze dne 2017-06-13
ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.4853.2016.1

28 Cdo 4853/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou

v právní věci žalobkyně M. K. S. T., zastoupené JUDr. Veronikou Vlkovou,

advokátkou se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 53, proti žalované L.

V., místem podnikání v Nejdku, Kraslická 345, IČ 483 76 094, zastoupené Mgr.

Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská

1461/66, o zaplacení částky 396.496,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního

soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 236/2012, o dovolání žalobkyně proti

rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2016, č. j. 56 Co 58/2016,

56 Co 59/2016-313, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, č. j. 18 C

236/2012-264, ve spojení s usnesením ze dne 30. 11. 2015, č. j. 18 C

236/2012-276, a ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2016, č. j. 18 C

236/2012-322, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky

396.496,90 Kč s příslušenstvím, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na

náhradě nákladů řízení částku 216.166,50 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Petra

Šindeláře, LL.M., a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České

republice na náhradě státem zálohovaných nákladů řízení (svědečném) částku

822,- Kč.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j.

56 Co 58/2016, 56 Co 59/2016-313, rozsudek soudu prvního stupně a usnesení

soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2015, č. j. 18 C 236/2012-276, potvrdil

(výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů

odvolacího řízení částku 26.811,- Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Petra

Šindeláře, LL.M. (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost

spatřuje v tom, že „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena

jinak“. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a

věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby mu „v závazném pokynu uložil povinnost

nechat zpracovat znalecký posudek na posouzení hodnoty prací provedených

žalovanou pro žalobkyni včetně ohodnocení vad“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobkyně odmítl podle ustanovení §

243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č.

404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“),

neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění

předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v

dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných

náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se

dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní

náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237

o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z

tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání

nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání

přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o

kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené

rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo

2394/2013). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím

soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání

zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má

(podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolatelka v řešené právní věci

nedostála, neboť v něm neoznačila (jasně neformulovala) žádnou otázku hmotného

či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí.

Pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání

dovolání nepostačuje (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.

8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu

občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu

ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezil dovolací

důvod. Nelze navíc přehlédnout, že se zčásti jedná o citaci vadnou. Požadavek

dovolatelky, aby vyřešená právní otázka byla dovolacím soudem vyřešena jinak,

totiž významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím

soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla posouzena jinak“ (srov. např.

rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).

Namítá-li dovolatelka, že závěry obou soudů nemají oporu v provedeném

dokazování, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jejího názoru

vyplývají z provedených důkazů, neuplatila tím (jediný možný) dovolací důvod

uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve taktéž

akcentoval, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst.

1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného

skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že

samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného

hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně

napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov.

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,

uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či

usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).

K vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §

229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání

přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Ve vztahu k výslovně dovolatelkou napadeným výrokům, jimiž odvolací soud

rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a potvrdil usnesení soudu prvního

stupně o náhradě nákladů řízení státu, je přípustnost dovolání vyloučena

ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť těmito výroky bylo

rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč ve věci, v níž nejde o

vztah ze spotřebitelské smlouvy, o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v

ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3,

§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; v situaci, kdy dovolání nebylo možno

věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady žalované spojené s podáním

vyjádření k dovolání sepsaného advokátem považovat za účelně vynaložené náklady

na bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. června 2017

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu