28 Cdo 5423/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D.,
v právní věci žalobce M. T., zastoupeného advokátkou, proti žalované V.,
zastoupené advokátem, o zaplacení částky 103.306,- Kč, vedené u Okresního soudu
v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 92/2006-98, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2008, č.j. 13 Co 285/2007-109.
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 103.306,- Kč z titulu
bezdůvodného obohacení, kterou žalovaný, jako vlastník pozemní komunikace,
získal tím, že za něj žalobce již od roku 2002 v zájmu zajištění veřejného
pořádku, bezpečnosti občanů a řádného vzhledu obce provádí na své náklady
údržbu zeleně na průjezdních úsecích obce ve vlastnictví kraje V., parc. č.
4567/1, 4568, 4575, 4576/1, 4579/1, 4581, 4588 v katastrálním území T. a parc.
č. 1108 v katastrálním území S.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť silniční vegetace není součástí ani
příslušenstvím průjezdního úseku silnice, na kterém se nachází, nýbrž veřejnou
zelení, k jejíž péči je povinen žalobce. Odkázala dále na rozhodnutí Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 4.11.1997, sp. zn. 17 Co 441/1997, který uvedl,
že za škodu vzniklou nedostatečnou údržbou stromů na trase průjezdního úseku
komunikace ve městě odpovídá ta organizace, jejímž předmětem činnosti je údržba
veřejné městské zeleně.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.4.2007, č.j. 9 C 92/2006-98, zavázal
žalovanou zaplatit žalobci částku 3.410,- Kč a co do částky 83.896,- Kč žalobu
zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce není oprávněn po
žalované požadovat úhradu nákladů vynaložených na údržbu vegetace na pozemcích,
které nejsou v jeho vlastnictví, pokud k této činnosti dochází bez dohody s
vlastníkem. K údržbě vegetace na pozemcích žalované, které jsou součástí
veřejného prostranství, je naopak povinen žalobce dle zákona č. 128/2000 Sb., o
obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 128/2000 Sb.“). Soud
prvního stupně však žalované uložil zaplatit žalobci částku 3.410,- Kč, kterou
žalobce vynaložil za pokácení stromu ve vlastnictví žalovaného, který svým
špatným stavem ohrožoval majetek, zdraví a životy osob.
K odvolání žalobce do zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně odvolací
soud rozsudkem ze dne 21.8.2008, č.j. 13 Co 285/2007-109, rozhodnutí soudu
prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že průjezdní úseky silnic ve
vlastnictví žalované, na kterých se předmětná vegetace nachází, jsou pozemky
přístupné v obci každému bez omezení, slouží obecnému užívání, a naplňují tak
znaky veřejného prostranství podle
§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., přičemž silniční vegetace je ve smyslu § 120 odst.
1 ObčZ součástí uvedených pozemků. Pokud uvedené pozemky slouží obecnému
užívání, tedy veřejnému zájmu, pak o silniční vegetaci, která se na těchto
pozemcích nachází, musí pečovat obec v rámci plnění úkolů v samostatné
působnosti obce dle § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o
věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní
posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které odůvodni tvrzením,
že nejen strom, k úhradě jehož nákladů za pokácení byla žalovaná pravomocně
zavázána, ale též ostatní neudržovaná zeleň, představovala bezpečností riziko,
s tím, že jde především o tuto bezpečnost, kterou ohrožují neudržované porosty.
Dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně ztotožňuje zajišťování veřejného
pořádku s povinností provádět údržbu veřejné zeleně, přičemž z žádného
ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. povinnost obce pečovat o silniční vegetaci na
veřejném prostranství obce neplyne. Konečně žalobce uvedl, že odvolací soud
vyložil pojem veřejné zeleně na veřejném prostranství pouze na základě
ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. a zcela přitom pominul vazbu uvedeného
ustanovení na předpisy upravující oblast stavebního řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.
1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním
napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené
v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek
příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3
o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími
nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou
právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu
a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
30.1.2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Žalobce v podaném dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu – podrobuje kritice
skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně)
vychází, když uvádí že „jde především o bezpečnost, kterou ohrožují neudržované
porosty vzešlé na části silničního pozemku přiléhajícího k vozovce.“ Podstatou
jeho námitky je tudíž nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a k
jakým skutkovým závěrům
z provedených důkazů dospěly. Žalobce na rozdíl od skutkových zjištění soudů
obou stupňů, které dospěly k závěru, že bezpečnostní riziko představoval pouze
pokácený strom, v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, když uvádí, že
bezpečností riziko představovala též ostatní neudržovaná zeleň. Námitka žalobce
tedy nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.,
který – jak uvedeno výše – nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o
přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení § 451 ObčZ stíhá každého, kdo se na úkor jiného bezdůvodně
obohatí, povinnost obohacení vydat. Předmět bezdůvodného obohacení se musí
podle
§ 456 ObčZ vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Podle § 451 odst. 2 ObčZ je
bezdůvodným obohacením „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu,
plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který
odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Bezdůvodně
se podle § 454 ObčZ obohatil i ten, ,, za nějž bylo plněno, co po právu měl
plnit sám“. Povinnost vydat bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 454 ObčZ
tudíž stíhá povinného tehdy, když oprávněný plnil za povinného jeho smluvní
nebo zákonnou povinnost, ke které nebyl oprávněný povinen (srov. Švestka, J.,
Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. § 1 -
459. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1186 – 1187).
Žalobce v podaném dovolání obšírně argumentuje, že v souzené věci nebyl povinen
k údržbě předmětné zeleně, neboť nelze podřazovat povinnost udržovat veřejnou
zeleň pod požadavek zajišťovat v obci veřejný pořádek ve smyslu § 35 odst. 2
zákona č. 128/2000 Sb. Pro účely ustanovení § 454 ObčZ, na jehož základě se
žalobce bezdůvodného obohacení domáhá, je však nezbytné zjištění, zda byla
žalovaná coby vlastník povinna v konkrétním případě nejen k údržbě pokáceného
stromu, ale též
k provedení údržby ostatní neudržované zeleně, což nebylo v řízení před soudy
nižšího stupně prokázáno a žalobce v podaném dovolání ani právní důvod,
zakládající povinnost žalované k provedení údržby ostatní neudržované zeleně,
neuvedl. V takovém případě nemůže mít napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť připuštění dovolání se nemůže
promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (srov.
Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II.
díl. 7 vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1240). Z uvedeného důvodu se
dovolací soud nezabýval ani námitkou, že odvolací soud pominul vazbu zákona č.
128/2000 Sb. a předpisů upravujících oblast stavebního řízení.
Dovolací soud z důvodů shora uvedených dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí
nemá zásadní právní význam, a proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a
§ 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému
prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 13. května 2009
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu