28 Cdo 578/2024-583
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) V. Š., b) L. K., c) L. F., d) B. F., všech zastoupených JUDr. Janou Pánkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hořická 283/22, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, jednajícímu prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, o zaplacení finanční náhrady, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 70/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. září 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze ne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. září 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, takto:
Vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. června 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. září 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 17 C 70/2016-496, uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců [současní žalobci a) a b) jsou právními nástupci původní žalobkyně a), M. Š.] částku 1.125.684,- Kč (výrok I.) a v rozsahu částky 6.110.976,- Kč pro každého z žalobců žalobu zamítl (výrok II.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobcům a), b) a c) - oprávněným společně a nerozdílně - k rukám jejich zástupkyně náklady řízení ve výši 633.808,- Kč (výrok III.) a dále rozhodl tak, že České republice – Městskému soudu v Brně se náhrada nákladů řízení za znalečné nepřiznává (výrok IV.)
K odvolání žalobců i žalované Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. 9. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 2.477.916,- Kč (výrok I.) a ve zbytku výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení částky 3.663.060,- Kč pro každého ze žalobců, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.).
Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalované dále uložil povinnost nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení státu ve výši 67.518,- Kč (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit každému ze žalobců k rukám jejich zástupkyně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 223.829,- Kč (výrok IV.). Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu doručeného žalované (dále „dovolatelka“) dne 3. 8. 2023 bylo podáno dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 29.
9. 2023. Dovolatelka obsahově vymezuje přípustnost dovolání odkazem na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, platném znění (dále „o. s. ř.“), přičemž předkládá k posouzení otázky hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive jež nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, a sice zda přísluší oprávněným osobám finanční náhrada dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě navýšená se zřetelem na mimořádné okolnosti, jimiž jsou v konečném důsledku kompenzovány srážky z administrativní ceny odňatých pozemků, jak byly zjištěny znaleckým posudkem.
Současně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. V rámci podaného dovolání žalovaná navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila újmou, která by jí neprodlenou exekucí vznikla vzhledem k výši plnění přiznané žalobcům vykonatelným výrokem I., proti němuž dovoláním brojí. Dovodila, že přinejmenším část zaplacené finanční náhrady by musela v případě, že by bylo jejímu dovolání vyhověno, po žalobcích vymáhat. Žalobci se k návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nevyjádřili.
Podle ustanovení § 243 o. s. ř.
v aktuálně platném znění, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v § 237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 1 o. s. ř.,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.
Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), že dovolání žalované nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podala jej žalovaná jako účastník řízení, v jejíž poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.
2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3526/2017, jež je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, a judikaturu dovolacího soudu v tomto rozhodnutí uvedenou)] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř.
Konečně, dovolatelce je věcným výrokem rozsudku odvolacího soudu, proti němuž dovoláním brojí, uložena povinnost k zaplacení peněžitého plnění ve značné výši, jež může být - v případě, že by nebyla splněna dobrovolně - vymožena v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení s obtížně reparovatelnými následky. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoliv předjímal rozhodnutí o dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrhu žalované na odklad vykonatelnosti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-540, ve znění opravných usnesení ze dne 29. 6. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-546, a ze dne 8. 9. 2023, č. j. 18 Co 210/2022-557, jako opodstatněnému vyhověl [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu
12. Mimořádné okolnosti (specifika konkrétního případu), jež mohou zcela výjimečně opodstatňovat odchýlení se od vypočtené hodnoty finanční náhrady, vycházejí z individuálních poměrů každého projednávaného sporu a jsou tedy úzce provázány se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Úvaha odvolacího soudu o (ne)existenci mimořádné okolnosti odůvodňující snížení či zvýšení finanční náhrady může být předmětem dovolacího přezkumu a důvodem zásahu dovolacího soudu pouze tehdy, je-li zjevně nepřiměřená (a toliko v tomto ohledu pak může být naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.); k tomu srovnej např. dovolatelkou zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2031/2023.
13. Předně se jeví vhodný zdůraznit, že dovoláním nebyl nikterak zpochybněn postup odvolacího soudu spočívající ve výpočtu adekvátní peněžité náhrady za nevydané pozemky ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě jakožto šestinásobku ceny odňatých nemovitostí určené podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srovnej § 28a zákona o půdě), pročež výpočtové schéma založené na koeficientu „6“, jímž odvolací soud násobil cenu nevydaných pozemků zjištěnou ve smyslu ustanovení § 28a zákona o půdě, dovolacímu přezkumu podrobeno nebylo. Dovolacímu soudu byla k revizi předložena toliko otázka, zda přísluší oprávněným osobám finanční náhrada dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě navýšená se zřetelem na mimořádné okolnosti, jimiž jsou v konečném důsledku kompenzovány srážky z administrativní ceny odňatých pozemků, jak byly zjištěny znaleckým posudkem. Hodnotící závěry odvolacího soudu stran žalobci tvrzených okolností, jež odvolací soud shledal natolik výjimečnými a specifickými, aby opodstatňovaly poskytnutí vyšší náhrady, než činí šestinásobek administrativní ceny odňatých pozemků, pak nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené, rezultují-li ze zjištění, že výstavba sídliště XY představovala unikátní projekt, pro jehož realizaci byly odnímány pozemky spadající do plánu rozvoje města Brna a splňující specifická kritéria vztahující se především k lokalitě dotčených pozemků (pozemky situované na okraji zastavěného území či zcela izolovaně umožňující uplatnění typizovaných a opakovaných projektů, jakož i plynulou výstavbu soustředěnou do několika stavenišť, respektive sídlišť, přičemž území města Brna bylo pro členitost a konfiguraci terénu málo vhodné pro panelovou výstavbu).
14. Táže-li se dovolatelka, zda odnětí pozemků za účelem výstavby sídliště, které v průběhu času stavebně srostlo s městem, představuje mimořádnou okolnost mající vliv na zvýšení „základní“ hodnoty náhrady vyplývající z ustanovení § 28a zákona o půdě, je namístě podotknout, že na vyřešení této otázky rozsudek odvolacího soudu nezávisí, a proto není splněn obecný předpoklad přípustnosti dovolání vtělený do ustanovení § 237 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, či ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podává, že mimořádné individuálně dané okolnosti na straně oprávněných osob odvolací soud neshledal v aspektu, že na odňatých pozemcích proběhla výstavba sídliště, jež později stavebně srostlo s městem Brnem, nýbrž – jak již bylo výše uvedeno – v jedinečném potenciálu odňatých pozemků pro společensky významnou stavbu.
15. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor, který pro odvolací soud vyplýval z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, přípustnost dovolání taktéž nezakládá. Odvolací soud se zcela řídil závazným právním názorem dovolacího soudu, neboť se následně v napadeném rozhodnutí zabýval skutečnostmi, které bylo třeba podle dovolacího soudu vzít do úvahy, jestliže na podkladě výsledků odborného znaleckého posouzení zohlednil při stanovení ceny odňatých pozemků ve smyslu ustanovení § 28a zákona o půdě srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz zejména bod 18. a 20. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud ostatně v předchozím řízení ani nezaujal jednoznačné závěry k výši finanční kompenzace ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, jen vymezil skutečnosti, k nimž je zapotřebí přihlédnout; to odvolací soud učinil. Dospěl-li odvolací soud poté, co v napadeném rozhodnutí precizoval skutkový základ věci, k závěru, že jsou v přítomné kauze dány netypické faktory ovlivňující hodnotu odňatých pozemků stanovenou dle vyhlášky č. 182/1988 Sb.
(viz § 28a zákona o půdě), nelze právní posouzení věci odvolacím soudem považovat za nerespektování právního názoru vyloženého ve zmíněném kasačním rozhodnutí dovolacího soudu či snad za nereflektování účelu zákona o půdě, jímž je mimo jiné – za jím stanovených podmínek – toliko „zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989“ (viz preambuli tohoto zákona), tedy nikoliv odstranění veškerých majetkových křivd ve směru jejich plné kompenzace. Na uvedeném přitom ničeho nemění, že odvolací soud navýšil finanční náhradu ve světle mimořádných okolností o částku, jež se svojí výší shoduje s výší částky odpovídající srážkám z ceny odňatých pozemků provedených dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
16. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno. 18. O návrhu žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.] bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, č. j. 28 Cdo 578/2024-583, jež nabylo právní moci dne 2. 3. 2024. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu