U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní
věci žalobců 1. L. K., 2. B. K., zastoupených JUDr. Martinem Vlasákem,
advokátem se sídlem Kouřim, Mírové náměstí 119, proti žalovanému Zemědělskému
družstvu „Podlipan“ Vitice, se sídlem Vitice 4, IČ: 00104141, zastoupenému
JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem se sídlem Praha 6, Uralská 770/6, o
4.428.785,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn.
7 C 243/2006, o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 19. 6. 2012, č. j. 23 Co 106/2012 – 554, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Dovolání žalovaného se odmítá.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se žalobou původně domáhali po žalovaném zaplacení nájmu za užívání
dvou pozemků v k.ú. D. P. u V. Poté, co žalobci zjistili, že mezi nimi a
žalovaným neexistuje nájemní vztah, který by byl založen smlouvou nebo zákonem,
se domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků. V průběhu
řízení žalobu postupně rozšiřovali o další časová období a další užívané
pozemky. Naposledy celkovou výši bezdůvodného obohacení žalovaného vyčíslili na
4.428.785,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění své žaloby uvedli, že jsou
vlastníky pozemků v k.ú. D. P. u V., zatímco žalovaný je vlastníkem stavby -
porodny prasat stojící na těchto pozemcích, které užívá spolu s dalšími pozemky
v souvislosti s touto stavbou. Žalovaný původní požadavek žalobců na úhradu nájemného za užívání dvou pozemků
uznal co do výše 3.782,10 Kč, když uvedl, že hodnota pozemků ve vlastnictví
žalobců je u jednoho z pozemků 10,68 Kč za m2 a u druhého 20 Kč za m2, a proto
také i výše nájmu se musí odvíjet od těchto cen. Ve zbytku navrhoval zamítnutí
žaloby. Po změně právní kvalifikace nároku žalobců uvedl, že nárok žalobců na
vydání bezdůvodného obohacení je jako celek nedůvodný. Poté, co žalobci
rozšířili žalobu o další pozemky, namítl, že některé z pozemků ve skutečnosti
neužívá a navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 6. 6. 2011, č.j. 7 C 243/2006 – 399, žalobě co do částky 565.904,22 Kč s
příslušenstvím vyhověl a co do částky 339.341,78 Kč s příslušenstvím zamítl. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný užívá všechny pozemky, které
jsou předmětem žaloby, přičemž nájemní vztah mezi stranami neexistuje, protože
zanikl výpovědí žalobců zaslanou žalovanému dne 31. 8. 1994. Při stanovení výše
úhrady za užívání pozemků ve vlastnictví žalobců žalovaným vycházel soud
prvního stupně z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s
r.o., neboť znalecký posudek zpracovaný Ing. P. Ř. stanovil výši obvyklého
nájemného nikoliv tržně, nýbrž podle doporučení, či sdělení Ministerstva
financí České republiky a hodnotu pozemku dovozoval z vyhlášky č. 540/2002 Sb.,
navíc přitom postupoval nesprávně (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku). S ohledem
na délku řízení, další rozšíření žaloby a návrh žalobců na vydání částečného
rozsudku (srov. č.l. 435) rozhodl soud částečným rozsudkem o nároku žalobců za
roky 2004 až 2010. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou stran rozhodnutí soudu
prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2012, č.j. 14 Co 142/2012 - 115,
potvrdil. Žalovaný v odvolacím řízení předložil soudu nájemní smlouvu na nájem
pozemků ve vlastnictví žalobců ze dne 3. 8. 1992 a tvrdil, že nájemní vztah
mezi stranami nadále existuje, neboť výpověď z nájmu ze dne 31. 8. 1994 je
absolutně neplatná, protože ji podepsal pouze žalobce, ačkoliv pozemky jsou ve
spoluvlastnictví obou žalobců. Odvolací soud shledal výpověď ze dne 31. 8.
1994
za platnou, když uvedl, že absence podpisu žalobkyně může mít za následek
toliko relativní neplatnost výpovědi, které se však žalobkyně nedovolala a
navíc s výpovědí souhlasila. Za této situace považoval odvolací soud nájemní
smlouvu ze dne 3. 8. 1992 za irelevantní. Závěrem uvedl, že neshledal ani důvod
odklonit se od výpočtu výše obvyklého nájemného uvedeného v znaleckém posudku
znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a částečný rozsudek soudu prvního stupně
proto potvrdil.
B. Dovolání
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č.j. 23 Co
106/2012-554, podali žalobci i žalovaný dovolání. Žalobci ve svém dovolání namítali:
a) znalecký posudek znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., z něhož ve
svých rozhodnutích soudy obou stupňů vycházely, byl vypracován v rozporu se
zákonem, neboť v rozporu s § 10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování
majetku ignoroval cenovou mapu vydanou obcí. b) soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí opomněly vyložit, z
jakého důvodu při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého
posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv ze znaleckého posudku,
který byl vypracován Ing. Š. pro účely jiného řízení proti žalovanému, které se
však týkalo pozemků ve stejném areálu jako pozemky žalobců, o něž jde v souzené
věci. Žalovaný se k dovolání žalobců nevyjádřil. Žalovaný ve svém dovolání namítal:
a) některé pozemky fakticky neužívá a soudy obou stupňů tedy vycházejí z
nesprávných skutkových zjištění. b) zjištěná výše bezdůvodného obohacení není správná. Nájemné by bylo
nižší jak v případě, že by nájemní vztah vznikl ze zákona tak i v případě, že
by soud vycházel z nájemní smlouvy ze dne 3. 8. 1992. c) nájemní vztah mezi stranami nezanikl. Žalovaný předložil nájemní
smlouvu ze dne 3. 8. 1992 a soudy z nepochopitelných důvodů konstatovaly, že
nájemní vztah řádně zanikl v roce 1994 výpovědí. d) výpověď žalobců ze dne 31. 8. 1994 je absolutně neplatná, neboť
obsahuje toliko podpis jednoho ze žalobců, přičemž měla obsahovat podpisy obou
spoluvlastníků předmětných pozemků. e) žalobce v letech 1995 až 2004 požadoval po žalovaném úhradu nájemného
z pozemků žalobců a tudíž musel vědět, že nájemní vztah výpovědí z roku 1994
nezanikl. f) výše obvyklého nájemného byla stanovena nesprávně, když podle
metodiky MF ČR činí obvyklé nájemné 4-5% z ceny pozemku, nikoliv 10% z ceny
pozemku, jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. g) soudy obou stupňů opomněly v odůvodnění svých rozhodnutí vyložit,
proč při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého posudku
znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv z posudku Ing. P. Ř. Ve vyjádření k dovolání žalovaného žalobci uvedli, že v podaném dovolání
nespatřují otázku zásadního právního významu a navrhli odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání žalovaného. Žalobci popřeli námitku žalovaného, že některé
pozemky reálně neužívá a odkázali na provedené dokazování. K námitce, že v
případě vzniku nájemního vztahu ze zákona by bylo nájemné podstatně nižší,
žalobci uvedli, že by tomu tak bylo jedině v případě, že by jejich pozemky
patřily do zemědělského půdního fondu. Pokud jde o námitku existence nájemního
vztahu, žalobci odkázali na závěr soudů obou stupňů, podle něhož nájemní vztah
zanikl výpovědí žalobců. K námitce žalovaného stran stanovení výše obvyklého
nájemného, žalobci poukázali na skutečnost, že žalovaný nesprávně nahlíží na
pozemky žalobců jako na pozemky zemědělské, na které se metodika Ministerstva
financí vztahuje, přičemž v souzené věci se jedná o pozemky stavební. C.
Přípustnost
Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem
účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7
cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013. Dovolací soud zjistil, že dovolání jsou včasná, podaná oprávněnými osobami
zastoupenými advokáty a že splňují formální obsahové znaky předepsané v § 241a
odst. 1 o. s. ř. Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu
prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena toliko podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné pokud „dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam“. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam „zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží“. Dovolání žalobců
K námitce žalobců, že znalecký posudek znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o.,
z něhož soudy obou stupňů vycházely, je v rozporu s § 10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, neboť ignoroval cenovou mapu (sub a/),
dovolací soud uvádí, že uvedená námitka je irelevantní už proto, že obec V. cenovou mapu nevydala a dokument předložený žalobci (č.l. 305) jako cenová
mapa, cenovou mapou ve smyslu zákona o oceňování majetku není, neboť cenovou
mapu definuje § 10 odst. 2 zákona o oceňování majetku jako „grafické znázornění
stavebních pozemků na území obce nebo její části v měřítku 1:5000, popřípadě v
měřítku podrobnějším s vyznačenými cenami“, přičemž cenovou mapu „předkládá
obec před jejím vydáním Ministerstvu financí k vyjádření. Obec zašle vyhlášku
současně s jejím vyhlášením Ministerstvu financí k uveřejnění v Cenovém
věstníku“. Tento závěr výslovně uvedl při výslechu zpracovatel znaleckého
posudku (č.l. 362). Pokud tedy žalobci tvrdí, že znalecký posudek byl
vypracován v rozporu se zákonem, nelze jejich námitce přisvědčit. Námitka žalobců, že se soudy obou stupňů v odůvodnění rozhodnutí nevyjádřily k
rozporu (sub b/) mezi znaleckým posudkem vypracovaným na základě zadání soudu
prvního stupně znaleckým ústavem KOPPREA spol. s r.o. a znaleckým posudkem
vypracovaným Ing. Š. (srov. čl. 482) předloženým žalobci v odvolacím řízení, je
námitkou vady řízení, která nemůže založit přípustnost dovolání s výjimkou
situace, kdy tvrzená vada řízení by byla bezprostředním důsledkem řešení otázky
procesněprávní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2325/2012). Dovolatelé však v posledně uvedeném směru žádnou
procesněprávní otázku nenastolili.
Dovolání žalovaného
Namítá-li žalovaný, že rozsah užívání pozemků žalobců byl zjištěn nesprávně
(sub a/), že byla nesprávně zjištěna výše bezdůvodného obohacení (sub b/), a že
nájemní vztah mezi ním a žalobci, jehož předmětem byly pozemky žalobců,
nezanikl (sub c/), napadá skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů
vycházely a taková námitka nemůže přípustnost dovolání založit (srov. § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř.). K námitce žalovaného, že výpověď z nájmu ze dne 31. 8. 1994 byla podepsaná
toliko žalobcem L. K., a proto je neplatná (sub d/), odkazuje dovolací soud na
§ 145 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 7. 1998, podle něhož běžné záležitosti
týkající se bezpodílového spoluvlastnictví manželů může vyřizovat každý z
manželů a v ostatních záležitostech je potřeba souhlasu obou manželů. Podle
ustanovení § 40a obč. zák. ve znění do 31. 12. 1994 „jde-li o neplatnost
právního úkonu podle ustanovení…§145 odst. 1 …považuje se právní úkon za
platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu
nedovolá.“. Neplatnost právního úkonu podle § 145 odst. 1 obč. zák. je tedy
relativní neplatností právního úkonu. Za této situace dovolací soud uzavírá, a
to aniž by zkoumal, zda výpověď z užívání pozemků lze považovat za běžnou
záležitost, že námitka žalovaného nemůže založit přípustnost jeho dovolání již
proto, že odvolací soud své rozhodnutí založil na zjištění, že manželka L. K.,
tj. žalobkyně s výpovědi souhlasila a relativní neplatnosti výpovědi se
nedovolávala. Zkoumaná námitka týkající se absence podpisu žalobkyně na
výpovědi z nájmu ze dne 31. 8. 1994 proto nemůže založit přípustnost dovolání. Namítá-li žalovaný, že žalobce L. K. věděl, že nájem výpovědi ze dne 31. 8. 1994 neskončil, když i nadále požadoval nájem (sub e/), jde o námitku
irelevantní, která nemůže založit přípustnost dovolání, neboť přesvědčení
žalobce o existenci či neexistenci právního vztahu a tedy o platnosti či
neplatnosti výpovědi z nájmu je právně bezvýznamné. V předeslané souvislosti
odkazuje dovolací soud např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000,
sp. zn. 22 Cdo 1806/98, dle kterého je v případě relativní neplatnosti právního
úkonu rozhodná jedině projevená vůle, jíž se dotčená osoba relativní
neplatnosti dovolává. V souzené věci však žalobkyně, jako manželka žalobce s
výpovědí souhlasila a relativní neplatnosti se nedovolávala, a proto je výpověď
ze dne 31. 8. 1994 platná a mínění žalobce o její neplatnosti je bez významu. Za této situace dovolací soud znovu uzavírá, že nebyla-li výpověď ze dne 31. 8. 1994 neplatná, pak nájemní vztah zanikl bez ohledu na přesvědčení L. K., či
žalovaného. Také dovolací námitka, jíž žalovaný zpochybňuje zjištěnou výši obvyklého
nájemného (sub f/), napadá skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů
vycházely a taková námitka nemůže přípustnost dovolání založit (srov. § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř.). Navíc zpracovatel
znaleckého posudku KOPPREA spol. s r.o.
svůj postup řádně odůvodnil v znaleckém
posudku, na což v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal jak soud prvního stupně
(str. 6 – 7 rozsudku), tak odvolací soud (str. 4 rozsudku). Konečně jde-li o námitku, že ani jeden ze soudů neodůvodnil, proč při stanovení
výše obvyklého nájemného vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu
KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv ze znaleckého posudku Ing. P. Ř. (sub g/),
dospěl dovolací soud k závěru, že ani tato námitka nemůže založit přípustnost
dovolání, neboť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí řádně
odůvodnil, proč při stanovení obvyklé výše nájemného vycházel ze znaleckého
posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv z posudku znalce Ing. P. Ř., když uvedl, že znalecký posudek zpracovaný Ing. P. Ř. nestanovil výši
obvyklého nájemného tržně, nýbrž podle doporučení, či sdělení Ministerstva
financí České republiky, hodnotu pozemku dovozoval z vyhlášky č. 540/2002 Sb.,
a postupoval při tom navíc nesprávně, výsledkem čehož byl nájem neodpovídající
situaci na trhu. Odvolací soud jeho zjištění převzal poté, co vyslechl
zpracovatele znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. Ing. J. K., který uvedl, že pozemky žalobců nejsou zemědělské, nýbrž stavební
(manipulační plochy), a proto byla výše nájmu stanovena ve výši 10 % z ceny
pozemků, následně odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od výše nájemného
určeného znaleckým posudkem znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.)
dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam, a
proto dovolání účastníků bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b
odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustná odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b
odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových
stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 15. ledna 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně
senátu