28 Cdo 677/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce D.
H., dříve N., bytem O. – H., S. Ví. 78/5, zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem,
advokátem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
16, o 281.412,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 26 C 89/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 14. 7. 2011, č. j. 29 Co 85/2011-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody způsobené tvrzeně
nezákonným rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově o zamítnutí návrhu na
vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil zákaz nakládat s
nemovitostmi ve vlastnictví žalobcova dlužníka (pro namítanou důvodnou obavu,
že by mohl být ohrožen případný výkon rozhodnutí). K odvolání žalobce bylo
Krajským soudem v Brně uvedené zamítavé usnesení okresního soudu potvrzeno. V
průběhu exekuce vedené k návrhu žalobce byla následně zjištěna existence
zástavních práv zatěžujících předmětné nemovitosti. Z tohoto důvodu se žalobce
v nynějším řízení domáhá náhrady majetkové újmy s tvrzením, že pokud by jeho
návrhu o vydání předběžného opatření bylo vyhověno, mohl by uspokojit svou
pohledávku ve výši žalované částky z výtěžku prodeje nemovitostí v rámci
provedení exekuce.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v
posuzované věci nebyla splněna podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu
ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; není dán
odpovědnostní titul ve formě (zrušeného či změněného) nezákonného rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí spatřoval v tom, že je v něm řešena problematika
náhrady škody způsobené průtahy v řízení v jiném rozsahu, než jak je tomu v
praxi Evropského soudu pro lidská práva, což vede k nerovnosti na straně
poškozených z jednotlivých členských zemí Evropské unie. Žalobce zejména
namítal, že v důsledku průtahů na straně soudu je nyní pravomocně přisouzená
pohledávka nevymahatelná (na dlužníka byl prohlášen konkurs a podle zprávy
insolvenčního správce je majetková podstata fakticky nulová). Dovolatel proto
žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolací instance a věc jí vrátil k
dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání
v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání
opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl
uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro nesprávnost právního
posouzení věci odvolacím soudem. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána,
jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního
stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce
zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak. Za otázku zásadního významu nelze považovat takovou právní otázku,
která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud shledává, že v posuzované věci bylo možno odpovědnost
státu za škodu zvažovat pouze z odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí. Z obsahu žaloby je patrno, že žalobce svůj škodní nárok dovozoval z negativního
rozhodnutí soudu ve věci navrženého předběžného opatření. Při jednání u soudu
prvního stupně sice namítl, že majetková újma mu byla způsobena průtahy v
řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 199/2005, změna
žaloby však soudem nebyla povolena (viz č. l. 23 spisu). Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. pak vymezuje jednu z
podmínek pro využití práva na náhradu škody. Platí, že nárok na náhradu škody
způsobené nezákonným rozhodnutím může být uplatněn pouze tehdy, není-li
stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo
změněno příslušným orgánem.
Vzhledem k tomu, že předpoklad prezentovaný ve shora citovaném zákonném
ustanovení nebyl naplněn (naopak předmětné rozhodnutí Okresního soudu v
Prostějově o zamítnutí návrhu žalobce na vydání předběžného opatření bylo
potvrzeno v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně), nelze v projednávaném
případě usuzovat na vznik odpovědnosti státu za škodu. Soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn
posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného či nezměněného rozhodnutí se zákonem
(viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1040/2011, 25 Cdo
2162/2005). Nelze bez dalšího najisto soudit, zda v době rozhodování ve věci
navrhovaného předběžného opatření byly či nebyly dány zákonné podmínky pro jeho
nařízení. V nynějším řízení takové rozhodnutí, byť by třeba mohlo být
nezákonné, soudu nepřísluší přezkoumávat. Kromě toho je třeba připomenout, že při uvažované přípustnosti dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nepřihlíží k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (viz § 237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.) – otázka, zda v řízení
došlo k vadě, pokud nebylo dostatečně přihlédnuto k dovolatelovým tvrzením o
průtazích v řízení jako o titulu jeho odpovědnostního (majetkového) nároku,
judikatorní přesah věci založit nemůže. Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce pro nedostatek zásadního
právního významu napadeného rozsudku odvolacího soudu odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 a §
146 odst. 3 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu
nárok, neboť žalobce nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v tomto
řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.