28 Cdo 757/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci
žalobkyně J. B., zast. Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem v
Olomouci, Božetěchova 9, proti žalované Mgr. E. K., zast. Mgr. Martinem
Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, o žalobě na obnovu
řízení, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 113/2007, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna
2011, č. j. 8 Co 532/2010-247, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným usnesením odvolací soud z podnětu odvolání žalobkyně
potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 11. 2010, č. j. 12 C
113/2007-232, jímž byla odmítnuta žaloba na obnovu řízení podaná žalobkyní,
směřující proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 10. 2009, č. j.
12 C 113/2007-150 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.
3. 2010, č. j. 8 Co 80/2010-182. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně
byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2010, č. j. 12 C
113/2007-224, doručeným dne 14. 10. 2010, poučena o tom, že podaná žaloba na
obnovu řízení je neúplná, a vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy
vylíčila skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohla použít
v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v
ustanovení § 205a občanského soudního řádu (dále jen – „o. s. ř.“) v odvolacím
řízení, nebo označila důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení
před soudem prvního stupně či za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o. s.
ř. v odvolacím řízení a aby vylíčila skutečnosti nasvědčující tomu, že žaloba
je podána včas, označila důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána a
uvedla, čeho se domáhá. Současně byla poučena o tom, že nebudou-li vytčené vady
žaloby bránící jejímu věcnému projednání včas odstraněny, bude žaloba
odmítnuta. Poněvadž žalobkyně přes výzvu soudu obsahující náležitosti
vyžadované ustanovením § 43 odst. 1, § 232 odst. 1 o. s. ř. uvedené vady
neodstranila a ze žaloby, jejímž obsahem je toliko polemika s právními závěry
soudů učiněnými v původním řízení, nadále není zřejmé, jaký důvod obnovy řízení
uplatňuje a čeho se domáhá, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního
stupně, že vytčené vady žaloby brání jejímu věcnému projednání a žalobu je
proto nutno odmítnout (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Vytýkala, že ač
splňuje majetkové předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nebyl jí v
řízení před soudy nižších stupňů k ochraně jejích zájmů ustanoven zástupce (§
30 o. s. ř.). Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů nižšího stupně zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolání je přípustné (§ 239 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009),
bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem (§ 241
odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., není však
důvodné.
Žalobkyně podanou žalobou na obnovu řízení brojí proti rozsudku Okresního
soudu v Bruntále ze dne 26. 10. 2009, č.j. 12 C 113/2007-150 ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2010, č.j. 8 Co 80/2010-182,
jimiž byla zamítnuta její žaloba, kterou se vůči žalované soudkyni domáhala
náhrady škody, jež měla být způsobena usnesením o nařízení exekuce, které
žalovaná vydala. Soudy v původním řízení dospěly k závěru, že ve sporu o
náhradu škody způsobené vydáním soudního rozhodnutí není dána pasivní věcná
legitimace žalované soudkyně, nýbrž státu (§ 1 odst. 1, § 5 písm. a/ zák. č.
82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní
rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/). Jelikož
jsou tedy napadené rozsudky založeny výlučně na právních závěrech, je zřejmé,
že žalobkyně se žalobou na obnovu řízení, jakožto mimořádným opravným
prostředkem sloužícím toliko k nápravě skutkových závěrů soudů, úspěšná být
nemohla. V takovém případě ovšem nebyly naplněny ani předpoklady pro ustanovení
zástupce žalobkyni, neboť se z její strany jednalo o zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva (§ 30 odst. 1, § 138 odst. 1 o. s. ř.). Soudy nižších stupňů
tudíž nepochybily, jestliže žalobkyni nepoučily o možnosti požádat o ustanovení
zástupce (§ 30 odst. 1 o. s. ř.). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, uveřejněné v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu pod C 3443.
Jiné vady řízení dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se ani nepodávají.
Jelikož usnesení odvolacího soudu je z hlediska důvodu uplatněného dovolatelkou
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.) správné, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zamítl (§ 243b odst. 2 věta první
o. s. ř.).
Podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před
středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. má v dovolacím řízení plně úspěšná žalovaná
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jelikož jí v tomto stádiu řízení
náklady nevznikly, nepřiznal dovolací soud právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení žádnému z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2012
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu