28 Cdo 795/2024-1201
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: K. Š., zastoupená JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října 496/13, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 36 C 123/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2023, č. j. 19 Co 1012/2023-1149, o návrhu žalované na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Právní moc výroku I. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2023, č. j. 19 Co 1012/2023-1149, se v části týkající se převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 5. 2023, č. j. 36 C 123/2019-1052, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. 6. 2023, č. j. 36 C 123/2019-1062, a opravného usnesení ze dne 19. 7. 2023, č. j. 36 C 123/2019-1067, v části výroku I., jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), v části výroku I. týkající se pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho části týkající se převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) podala žalovaná dovolání, v němž současně navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že spatřuje ohrožení svých práv v případné změně majetkoprávních poměrů. 3. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 4. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí, splněny. 5. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné. Podle dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí pak bude možno vložit vlastnické právo k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Odklad právní moci napadeného rozhodnutí se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017). 6. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se právní moc rozsudku odvolacího soudu ve výše uvedeném rozsahu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Kladla otázky vhodnosti bezúplatného převodu geometrickým plánem č. 240-128/2022 vymezené pozemkové části parc. č. XY v k. ú. XY a pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY. Měla za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 855/2010, a ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021.
3. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly pak popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
6. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
7. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021).
8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil.
9. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vzdor své formální evidenci v katastru nemovitostí coby neplodná půda, je dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně (jejichž správnost dovolacímu přezkumu nepodléhá) v celém rozsahu zatravněn, a není tudíž vyloučen ze zemědělského obhospodařování. Je přitom naplněn i materiální znak svědčící jeho zahrnutí do zemědělského půdního fondu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017). Závěry odvolacího soudu o tom, že uvedený pozemek je vhodným náhradním zemědělským pozemkem se tudíž od výše uvedené judikatury dovolacího soudu nikterak neodchylují. Poukazuje-li přitom dovolatelka na vyznačení poznámky o zahájení pozemkových úprav stran dotčeného pozemku do katastru nemovitostí (§ 6 odst. 1 písm. c/ zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), sluší se uvést, že jde o novou skutečnost (v řízení před odvolacím soudem zahájení pozemkových úprav najevo nevyšlo), k níž v dovolacím řízení přihlížet nelze (§ 241 odst. 6 o. s. ř.).
10. Vhodnost náhradní pozemkové restituce formou vydání aktuálně zemědělsky využívané geometrickým plánem č. 240-128/2022 vymezené pozemkové části parc. č. XY v k. ú. XY a pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY pak samo o sobě nevylučuje ani jejich situování – dle platných územních plánů – v ploše zastavitelné stavbami k bydlení či ploše výroby a skladování (průmysl a služby) nebo ploše vymezené k umístění veřejné zeleně, nejsou-li zde plánovány veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury (§ 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) či jiné stavby nebo opatření, na nichž by veřejný zájem (na zachování státního vlastnictví) převyšoval zájem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku. Odvolací soud se tudíž od judikatury dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) neodchýlil ani tím, že nahradil projev vůle dovolatelky směřující k jejich bezúplatnému převodu na žalobkyni. Sluší se však připomenout, že určení označených náhradních pozemků územně plánovací dokumentací k zastavění bude mít nepochybně odraz v jejich ocenění jako pozemků stavebních (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, a ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 755/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3018/2021, a ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 734/2022).
11. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. 13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu