28 Cdo 829/2024

28 Cdo 829/2024-1473

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Z. N., zastoupená JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, za účasti: RP Hodějovice, s.r.o., IČO 07962614, se sídlem v Praze, Myslíkova 174/23, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 5, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 248/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2023, č. j. 7 Co 1146/2023-1425, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 2. 2024, č. j. 7 Co 1146/2023-1446, o návrhu žalované na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:

Právní moc výroku II. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2023, č. j. 7 Co 1146/2023-1425, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 2. 2024, č. j. 7 Co 1146/2023-1446, vyjma té jeho části, v níž byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Odůvodněn:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) výše označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. 5. 2023, č. j. 30 C 248/2020-1241, v části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, tak, že žalobu zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. a výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu části pozemku parc č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY, v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, k. ú. XY, parc. č. XY, k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a byla zamítnuta žaloba týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud výrokem III. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž současně navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnila tím, že spatřuje ohrožení svých práv v případné změně majetkoprávních poměrů.

3. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen na svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

4. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí, splněny.

5. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. – přípustné. Podle dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí pak bude možno vložit vlastnické právo k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Odklad právní moci napadeného rozhodnutí se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017).

6. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se právní moc rozsudku odvolacího soudu ve výše uvedeném rozsahu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 3. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání žalobkyně i žalovaná.

4. Žalobkyně předestřela otázku převoditelnosti části parcely č. XY v k. ú. XY, označené geometrickým plánem č. 4311-54/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcela č. XY v k. ú. XY. Měla za to, že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1778/21, upozorňujíc, že geometrickým plánem vymezená pozemková část plánovanou výstavbou pozemní komunikace dotčena není. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v příslušném rozsahu změnil, případně jej zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalovaná předestřela otázku ocenění odňatých, pro zákonné překážky žalující straně posléze nevydaných, pozemků. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, když při rozporech v závěrech předestřených znaleckých posudků (o ceně odňatých pozemků) vyšel pouze z jednoho z nich, aniž byli znalci v řízení vyslechnuti. Kladla rovněž otázku vhodnosti bezúplatného převodu částí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označených geometrickým plánem č. 4313-56/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcely č. XY a č. XY v k. ú. XY, parcely č. XY v k. ú. XY, části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené geometrickým plánem č. 4312-55/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcela č. XY v k. ú. XY, a parcely č. XY v k. ú. XY na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, jestliže jsou na základě platné územně plánovací dokumentace určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami (§ 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.). Vytýkala, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3403/2022, či usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Vedlejší účastník se ztotožnil s dovoláním žalované; akcentoval přitom, že zejména části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené geometrickým plánem č. 4313-56/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcely č. XY a č. XY v k. ú. XY, jsou dotčeny plánovanou (vedlejším účastníkem připravovanou) veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury a souvisejícího areálu nadměstského významu.

7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl.

8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

9. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.

Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.

8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.

2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.

9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy pak nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26.

10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).

10. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V písemném vyhotovení svého rozsudku totiž přesvědčivě odůvodnil, proč při posuzování ceny odňatých pozemků vycházel ze znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., ze dne 30. 1. 2017, č. 2345/042017, ve znění jeho dodatku ze dne 12. 2. 2018 (vycházejícího z tzv. severního regulačního plánu – regulační plán pro Prahu XI /Malešice/), a nikoliv z oponentních posudků znalkyně Daniely Raškové a znalců Ing.

Zdeňka Tomíčka, Ing. Pavla Čoudka a Ing. Zdeňka Bureše. Vysvětlil přitom, že znalecký posudek vypracovaný doc. Ryskou – na rozdíl od ostatních znaleckých posudků – považuje za úplný, logický a souladný s ostatními důkazy i ustálenou judikatorní praxí, dle níž soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební s tím, že kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků (v době převodu či přechodu vlastnického práva na stát existující územně plánovací dokumentace, odnětí za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.

5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017) nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či ze dne 5.

10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, a dále judikaturu v nich uváděnou). Zdůraznil též, že konkluze doc. Rysky o tom, které pozemky je nutno ocenit jako stavební a které jako zemědělské, byly založeny na komplexním posouzení zjištěných skutečností, když znalec vycházel z územně plánovací dokumentace regulující dané území v rozhodném období – návrhy regulačních plánů z třicátých let 20. století byly v době odnětí pozemků, jejichž ocenění je mezi účastníky řízení sporné (v letech 1952 a 1954), i nadále využívány a výstavba dle nich též fakticky probíhala – i z dobových dokladů (viz zápis stavební komise technického referátu Obvodního národního výboru v Praze ze dne 19.

6. 1950 či návrh na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán malešického města ze dne 24. 6. 1958) osvědčujících stavební charakter odňatých pozemků. Předmětné – odňaté – pozemky byly ostatně jako stavební za obdobných skutkových poměrů oceněny i v jiných řízeních (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020, či jeho usnesení ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 990/2020).

11. V situaci, kdy oponentní znalecké posudky znalkyně Daniely Raškové a znalců Ing. Zdeňka Tomíčka, Ing. Pavla Čoudka a Ing. Zdeňka Bureše (vyhotovené stran ocenění odňatých pozemků) nejsou v řízení využitelné, pomíjejí-li význam tzv. severního regulačního plánu, bylo pak se zřetelem k výše uvedenému namístě spokojit se s písemným znaleckým posudkem doc. Rysky (§ 127 odst. 1, poslední věta, o. s. ř.). K totožnému závěru dospěl dovolací soud za obdobných skutkových a právních poměrů i v jiných věcech (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 96/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1023/2018, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018). Vzhledem k popsaným specifikům projednávané věci nezpronevěřuje se postup odvolacího soudu ani judikatuře odkazované žalovanou (rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 96/2024, a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, a nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08).

12. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v části zpochybňující ocenění odňatých pozemků na základě znaleckého dokazování dovolání žalované předpoklady přípustnosti (§ 237 o. s. ř.) nenaplňuje.

13. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, dle něhož tím, že se při liknavém či diskriminujícím postupu žalované mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).

14. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2995/2022), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné se zřetelem k poměrům daným ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

15. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz § 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) lze pak také odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu akcentující smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).

16. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021, či ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022).

17. Odvolací soud se výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, shledal-li v souladu se závěry soudu prvního stupně vhodnými náhradními zemědělskými pozemky parcelu č. XY v k. ú. XY, část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označenou geometrickým plánem č. 4312-55/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcela č. XY v k. ú. XY, a parcelu č. XY v k. ú. XY, jejichž zemědělská obhospodařovatelnost nebyla v řízení zpochybněna. Ohledně parcely č. XY v k. ú. XY přitom (k námitce žalované) vyšel ze sdělení Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. OÚP/O-3044/2023/Ko-V, dle něhož dotčený pozemek není určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury. Stran geometrickým plánem vymezené části pozemku parc. č. XY a parcely č. XY v k. ú. XY se pak odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a právní úpravou ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, dle nichž překážkou převoditelnosti dotčených pozemků není jejich určení dle platné územně plánovací dokumentace, případně využití, ke zřízení „podzemních“ staveb technické infrastruktury (§ 6 odst. 1 písm. b/, bod 4 zákona č. 503/2012 Sb.; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3555/2022).

18. Dovolání žalované tudíž nenaplňuje předpoklady přípustnosti (§ 237 o. s. ř.) ani v části týkající se převoditelnosti části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené geometrickým plánem č. 4312-55/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcela č. XY v k. ú. XY, a pozemků parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY.

19. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (žalobkyní a žalovanou) zastoupenými advokáty (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je však Nejvyšší soud přípustnými (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázek vhodnosti bezúplatného převodu části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezené geometrickým plánem č. 4311-54/2022, vyhotoveného Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcela č. XY v k. ú. XY (otázka vznesená žalobkyní), a částí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označených geometrickým plánem č. 4313-56/2022, vyhotoveným Prokopem Kyrianem – GESTA GP, jako parcely č. XY a č. XY v k. ú. XY (otázka vznesená žalovanou), na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz již výše uvedenou judikaturu).

20. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.

21. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda jsou dány důvody vymezené podanými dovoláními, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláními vymezených otázek.

22. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

23. Závěr odvolacího soudu o nevhodnosti náhradní pozemkové restituce realizované formou bezúplatného převodu geometrickým plánem vymezené části pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY jeví se pak být – ve světle shora citované judikatury – zjevně předčasným. Při zjištění, že pozemek p. č. XY v k. ú. XY (před oddělením geometrickým plánem vymezené, žalobkyní nárokované části – nově vytvořené parcely č. XY v k. ú. XY) je určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (přeložka silnic II./156 a II./157 – 4.

a 5. etapa, dálnice D3 – 0310/I. Úsilné – Hodějovice), se totiž odvolací soud již důsledně nezabýval tím, zda koridor plánované silniční výstavby zahrnuje i předmětnou geometrickým plánem vymezenou, žalobkyní nárokovanou pozemkovou část, případně, zda jsou zde jiné důvody vylučující danou pozemkovou část z naturální restituce (k možnosti vydání geometrickým plánem oddělené zemědělsky využitelné části nárokovaného pozemku viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12.

10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 54/21).

24. Při zjištění (podávajícím se ze sdělení Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování, ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. OÚP/ O-3044/2023/Ko-V), že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, je dle územního plánu určen pro výstavbu veřejně prospěšných staveb pro veřejnou infrastrukturu určenou k rozvoji obce (plocha E 1 – stavba nové, případně rozšíření stávající, trafostanice 22/0,4 kW), se odvolací soud naopak nezabýval již tím, zda se zřetelem k plánované výstavbě není dán veřejný zájem na zachování státního vlastnictví daného pozemku či jeho části; případný (identifikovaný) veřejný zájem na státním vlastnictví pak nebyl komparován se zájmem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku formou vydání nárokovaných (geometrickým plánem vymezených) částí tohoto pozemku (nebylo hodnoceno, zda ve světle zjištěných skutečností restituční nárok žalobkyně nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu).

25. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje opodstatněným dovolání žalobkyně a zčásti i dovolání žalované, přistoupil dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. ke zrušení měnícího výroku I rozsudku odvolacího soudu a příslušné části jeho potvrzujícího výroku II, jakož i závislého nákladovém výroku III, a věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalované pak ve zbývající části jako nepřípustné (§ 237 o. s. ř.) odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).

26. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

27. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). 28. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz., rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu