28 Cdo 830/2024-905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: P. K., proti žalovanému: Orlický konzum, obchodní a výrobní družstvo Kostelec nad Orlicí, se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Husova 149, identifikační číslo osoby: 00032174, vymazán z obchodního rejstříku dne 5. března 2021, o žalobě na obnovu řízení – o odměně ustanoveného zástupce žalobce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 1/2010, o dovolání ustanoveného zástupce žalobce JUDr. Ing. Michaela Šefčíka, Ph.D., advokáta se sídlem v Pardubicích, Jungmannova 881, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024, č. j. 4 Cmo 7/2024-893, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024, č. j. 4 Cmo 7/2024-893, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. prosince 2023, č. j. 38 Cm 1/2010-886, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 12. 2023, č. j. 38 Cm 1/2010-886, přiznal JUDr. Ing. Michaelu Šefčíkovi, Ph.D., ustanovenému zástupci žalobce, odměnu a náhradu hotových výdajů spojených se zastupováním v celkové výši 6.050,61 Kč.
2. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání ustanoveného zástupce žalobce usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 7/2024-893, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal ustanovený zástupce žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při stanovení výše tarifní hodnoty, od níž se odvíjí výpočet sazby za jeden úkon právní služby. Nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, jenž při stanovení výše odměny ustanoveného zástupce vyšel z tarifní hodnoty 10.000,- Kč určené podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“). Domnívá se, že v případě žaloby na obnovu řízení je pro výpočet odměny advokáta rozhodná výše peněžitého plnění, o kterou šlo v řízení, jehož obnovy se žalobce domáhal, pročež odměna advokáta se v nyní projednávané věci odvíjí dle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu od hodnoty sporu ve výši 9.321.841,- Kč. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že JUDr. Ing. Michaelu Šefčíkovi, Ph.D., ustanovenému zástupci žalobce, přizná odměnu, náhradu za promeškaný čas a náhradu hotových výdajů ve výši 138.410,61 Kč.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení, respektive osobou, o jejíchž právech bylo předmětným usnesením rozhodováno) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že dovolatel je fyzickou osobou, jež má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.).
5. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání ustanoveného zástupce žalobce JUDr. Ing. Michaela Šefčíka, Ph.D., je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem předkládané otázky stanovení výše tarifní hodnoty v řízení o povolení obnovy podle ustanovení § 228 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Sluší se v prvé řadě zmínit, že zde není dán důvod pro omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (označené usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), v případě, kdy soud účastníku odepřel náhradu nákladů řízení, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto soudy dovolateli odepřely. V dané věci dovolatel uplatnil odměnu za zastupování žalobce ve výši 137.760,- Kč (respektive 138.410,61 Kč včetně cestovních náhrad a náhrady za promeškaný čas) a nalézací soudy mu přiznaly toliko 6.050,61 Kč. Částka, která byla dovolateli odepřena, je tak vyšší než
50.000,- Kč a dovolání je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a contrario) přípustné.
9. Dále Nejvyšší soud dodává, že dovolání je objektivně přípustné i se zřetelem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. [srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3016/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3735/2021, v nichž dovolací soud přípustnost dovolání ustanoveného zástupce (opatrovníka) zkoumal v intencích § 237 o. s. ř., což implikuje konkluzi, že se zabýval i případem omezení jeho přípustnosti dle § 238 o. s. ř.]. Odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou totiž dva odlišné právní instituty; rozhodování o odměně advokáta coby ustanoveného zástupce či opatrovníka podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. je, co do podstaty,
rozdílné od rozhodování o náhradě nákladů řízení účastníků řízení podle ustanovení § 142 a násl. o. s. ř., byť v obou případech zpravidla jde především o odměnu a hotové výlohy advokáta (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, nebo přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2388/10, publikovaný pod č. 80/2011 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu a přístupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz).
V tomto směru jeví se vhodným rovněž připomenout, že nárok na přiznání odměny ustanovenému advokátovi lze charakterizovat z hlediska povahy jako nárok hmotněprávní, jehož uspokojení spadá pod ochranu ústavně zaručeného práva na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srovnej přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 2751/11, publikovaný pod č. 34/2013 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 28.
6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 433/19, publikovaný pod č. 122/2019 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Část rozhodnutí týkající se výroku o nákladech řízení přitom zakládá nárok na jejich náhradu mající svůj původ v právu procesním. Výjimku z objektivní přípustnosti dovolání upravenou v ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je nadto třeba jako případ omezení (výluky) zákonného pravidla vykládat spíše restriktivně než extenzivně, a to zvláště v situaci, kdy občanský soudní řád u soudních rozhodnutí o obdobných nárocích, jež jsou rovněž uspokojovány z rozpočtových prostředků soudu (o znalečném a o tlumočném), přípustnost dovolání v ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o.
s. ř. výslovně zapovídá.
10. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání ustanoveného zástupce žalobce je v rozsahu, v němž bylo shledáno přípustné, i opodstatněné.
11. Zmatečnosti [§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
12. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněném pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení není rozhodnutím „ve věci samé“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně (v poměrech dané věci) rozhodl o povinnosti neúspěšných navrhovatelů obnovy řízení k úhradě nákladů dovolacího řízení, jejichž výši stanovil (s poukazem na ustanovení § 7 bodu 5. advokátního tarifu) podle výše předmětu řízení v původním (obnovovaném) řízení.
14. K určení výše náhrady nákladů řízení, respektive tarifní hodnoty (v řízení o povolení obnovy podle ustanovení § 228 o. s. ř.) srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1290/2017, jakož i důvody v něm zmíněných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4533/2014, a ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 682/2017, nebo přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5307/2017.
15. Z citovaných judikatorních závěrů vyplývá, že v řízení o žalobě na obnovu řízení se pro účely stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vychází z tarifní hodnoty určené podle předmětu řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ostatně podání žaloby na obnovu řízení je v ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (vedle odvolání, dovolání a žaloby pro zmatečnost) výslovně uvedeno jako jeden z úkonů právní služby, za něž v řízení náleží mimosmluvní odměna.
16. Závěr odvolacího soudu, podle něhož se v řízení o žalobě na obnovu řízení považuje za tarifní hodnotu částka 10.000,- Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu bez ohledu na předmět původního řízení, proto správný není. Na uvedeném ničeho nemění ani odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1213/17, a ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2857/21, neboť Ústavní soud v uvedených usneseních – s ohledem na princip subsidiarity řízení o ústavní stížnosti – nepodal žádný závazný výklad podústavního práva (takový výklad je ostatně úlohou obecných soudů), pouze uzavřel, že nesouhlas tamějších stěžovatelů s aplikací příslušných ustanovení advokátního tarifu, respektive s výší přiznané odměny, ústavněprávní roviny nedosahuje. Nadto odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné neznamená potvrzení zákonnosti právního názoru obsaženého v rozhodnutí napadeném ústavní stížností (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06, bod 69. odůvodnění, publikovaný pod č. 142/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
17. Protože usnesení odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, a je tím naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu (do nového rozhodnutí by se totiž měla promítnout i úvaha o účelnosti všech úkonů právní služby vykonaných dovolatelem - srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015), nemohl postupovat jinak než usnesení odvolacího soudu zrušit (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i prvostupňové usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
18. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, o. s. ř.).
19. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, není vzhledem k zániku žalovaného rozhodováno, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je z povahy věci vyloučeno přiznat některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2293/2018). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu