28 Cdo 88/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v
právní věci žalobce K. J. De A., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1)
České republice – Ú. pro z. s. ve v. m., a 2) Z. k. družstvu S., o určení
vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 112/2006, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2006,
č.j. 56 Co 430/2006-63, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Krajského soudu v Plzni výše označeným bylo potvrzeno usnesení
Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 6. 2006, čj. 6 C 112/2006-55, kterým
byla odmítnuta žaloba ve věci o určení vlastnictví; byl zachován postup podle §
43 odst. 1, 2 o. s. ř. a důvodem odmítnutí bylo, že žalobní petit není určitý a
tedy není způsobilý k projednání žaloby co do identifikace nemovitosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl v něm, že
odvolací instance nesprávně posoudila věc po stránce právní a že žaloba je
projednatelná. Označení pozemku parc. č. 207/2 - zahrady, k. ú. S., resp. jeho
části, mohlo být doplněno v průběhu řízení, a to na základě geometrického plánu
vyžádaného soudem. Samotný žalobce neměl reálnou možnost objednat geodeta k
vyhotovení geometrického plánu, neboť ten nemohl vstupovat na cizí pozemek; k
dalšímu postupu žalobce bylo také potřeba více podkladů, které však bylo možné
získat od protistrany až během soudního řízení. Žalobce žádal, aby dovolací
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oba žalovaní se k dovolání písemně vyjádřili tak, že navrhli jeho zamítnutí.
Dovolání žalobce bylo podáno včas, žalobce byl zastoupen
advokátem a přípustnost dovolání je patrna z ustanovení § 239
odst. 3 o. s. ř. Důvod, uplatněný dovolatelem, bylo možné podřadit pod § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání však není důvodné.
Nejvyšší soud má po prostudování spisových podkladů jisté pochybnosti o tom,
zda byla žaloba skutečně neprojednatelná, jak dovodil odvolací soud.
Identifikace části pozemku bez geometrického vymezení, jak se stalo v případě
žalobce, může být podle konkrétních okolností v řízení tolerována a tento
nedostatek postupně odstraněn. Nejvyšší soud o tom judikoval ve svém
rozhodnutí, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R
26/1998.
V pochybnostech se však dovolací soud přiklonil ve prospěch názoru soudu
odvolacího, a to z následujících důvodů: Je také třeba přihlédnout k zásadě
hospodárnosti řízení (i když by na straně žalobce nemělo dojít k odepření
práva). Žalobce žádal v řízení určit své vlastnictví k části pozemku parc. č.
207/2 – zahrady v k. ú. S. Jak vyplývá z obsahu spisu (čl. 21), tento pozemek
byl dne 27. 6. 1969, spolu s ostatními nemovitostmi ve vlastnictví žalobce,
vyvlastněn rozhodnutím MNV v S., přičemž byla poskytnuta podle vyhl. č. 43/1969
náhrada za vyvlastnění ve výši 56.000 Kč. Z toho vyplývá, že nemohl být dán
restituční důvod k vydání nemovitosti žalobci, neboť podle § 6 odst. 1 písm.
i), j) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se vydává jen
taková věc, která byla vyvlastněna bez vyplacení náhrady, či – v případě
vyplacené náhrady za vyvlastnění – byla věc využita k jinému účelu, než pro
který byla vyvlastněna. Že je tento právní názor, negativní z hlediska
restituce, správný, dokládá i nevyvrácené tvrzení jednoho ze žalovaných, že
žalobce nebyl úspěšný v restituční věci ohledně vydání nemovitosti, vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 109/94 (žaloba měla být zamítnuta,
též před odvolacím soudem).
Za takového právního stavu, jde-li fakticky o stejné skutkové vymezení předmětu
řízení, by žalobce nemohl být úspěšný nejen z hlediska restitučního, ale i ve
věci o určení vlastnictví – šlo by o neakceptovatelné „dohánění“ restituční
žaloby cestou žaloby určovací, jak již dovodil velký senát NS ve svém rozsudku
ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001. Ostatně shodný závěr později
vyslovil ve věcech o určení vlastnictví (českých šlechtických rodů) též Ústavní
soud.
Ze všech uvedených důvodů tedy bylo žalobcovo dovolání zamítnuto ve
smyslu § 243b odst. 2 o. s. ř.
Protistranám sice vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
podle § 146 odst. 3 o. s. ř., avšak žádné nebyly účtovány.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 23. ledna 2007
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda senátu