28 Cdo 930/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc.
v právní věci žalobce Obec S. T., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/
Z. Ž. a 2/ R. Ž., oběma zastoupeným advokátem, o náhradu za zhodnocení
nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C
221/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. 6. 2002, č. j. 8 Co 446/2002-161, takto:
I. Dovolání obou žalovaných se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2002, č. j. 8 Co
446/2002-161, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze
dne 16. 11. 2001, č. j. 9 C 221/98-126, a to v odvoláním žalovaných napadených
výrocích I. a II. o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci částku 41.197,50 Kč
(první žalovaný), resp. 13.732,50 Kč (druhý žalovaný), jakož i ve výrocích o
nákladech řízení; odvolací soud též zavázal oba žalované k náhradě nákladů
odvolacího řízení vzniklých žalobci.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaných dne 12. 7. 2002 a oba
žalovaní proti němu podali, prostřednictvím téhož zástupce, společné dovolání
datované a dané na poštu dne 9. 9. 2002. Dovolání bylo tedy podáno v zákonné
dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalovaných však bylo tzv. blanketní; vymezen v něm byl rozsah, v němž
se rozsudek odvolacího soudu napadá (všechny výroky) a dále dovolací důvody
tak, že rozsudek vychází ze skutkového zjištění nemajícího podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování, že rozsudek spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dovolání tedy byly v obecné
rovině ocitovány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, b/,
odst. 3 o. s. ř.
Soud prvního stupně poté v rámci svých přípravných úkonů (§ 208 a
násl. o. s. ř.) vyzval žalované prostřednictvím jejich zástupce k doplnění
dovolání v soudcovské lhůtě, a to především k vylíčení dovolacích důvodů po
skutkové stránce. Usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 9. 10. 2002,
tedy po uplynutí dovolací lhůty, a v reakci na ně zástupce žalovaných provedl
konkretizaci dovolání (bez přiřazení své argumentace k tomu či onomu dovolacímu
důvodu) podáním ze dne 1. 11. 2002.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. může být dovolání, které
neobsahuje mj. údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Citované ustanovení tedy spojuje s dovolací lhůtou podle § 240 odst. 1 o. s. ř.
též následek prekluze, nastalý uplynutím této lhůty při neodstranění vady
dovolání spočívající v neuvedení (nedoplnění) dovolacího důvodu. Dovolací důvod
musí být přitom nikoli jen označen odkazem na zákonné znění příslušného důvodu,
ale i vylíčen po stránce skutkové resp. právní argumentace tak, aby nevznikly
pochybnosti o jeho konkrétním obsahu a aby se mohl stát způsobilým předmětem
dovolacího přezkumu.
Jak patrno ze shora uvedeného, ten text dovolání, který měl k poslednímu dni
dovolací lhůty pro oba žalované (12. 9. 2002) účinky pro řízení, konstantní
interpretaci obsahu uplatněného dovolacího důvodu nevyhovuje. Pouhá citace
procesních ustanovení nestačí a nebylo povinností soudu prvního stupně, aby
příslušný úkon směřující k odstranění vady dovolání učinil ještě s ohledem na
lhůtu podle § 241b odst. 3 věty první (usnesení z 9. 10. 2002 i reakce na něj
již byly bezpředmětné). Zajisté je přípustné podat tzv. blanketní dovolání;
není-li však toto konkretizováno řádným vylíčením dovolacího důvodu do konce
běhu dovolací lhůty, brání kogentní povaha znění § 241b odst. 3 věty první o.
s. ř., a tedy i již neodstranitelná vada náležitosti dovolání, dalšímu
projednání věci dovolacím soudem.
V podrobnostech se odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp.
zn. 21 Cdo 1730/2002, které instruktivním způsobem řeší tutéž problematiku.
Dovolací soud proto dovolání obou žalovaných za přiměřeného použití ustanovení
§ 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (§ 243c odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
Protistraně nevznikly v dosavadní fázi dovolacího řízení žádné náklady, o nichž
by mělo být v její prospěch rozhodnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 10. července 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu