28 Cdo 935/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v
právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované T. j. B. P.,
zastoupené advokátem, o přezkoumání rozhodnutí valné hromady, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 234/2005, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, č. j. 25 Co 440/2007-86,
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení částku
2.550,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího
zástupce.
Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným zastavil odvolací
řízení v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 10 ze dne 30. 5. 2007, č.j. 7 C 234/2005-58, ve výroku o věci samé
(I.,II.), týkajícím se usnesení valné hromady T. j. B. P. ze dne 19. 4. 2005,
kterým bylo rozhodnuto pod bodem 1 písm. a), b), c), d), e) a dalších bodů 2,
3, 4, 5, 6, 7 a 8. Rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci
samé (II.), jímž byla žaloba zamítnuta v části, jíž se žalobce domáhal určení,
že usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty B. P. konané dne 19. 4. 2005,
kterým valná hromada schválila pod bodem 1 písm. f) uzavřené smlouvy a dodatky
smluv se společností A. H. a.s. týkající se výstavby na H., není v souladu se
zákonem a stanovami, změněn tak, že byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce
domáhal, aby bylo zrušeno usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty B. ze dne
19. 4. 2005 pod bodem 1 písm. f), tedy že valná hromada žalovaného schvaluje
uzavřené smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H. a.s., týkající se
výstavby na H. Žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 5.550,- Kč a na náhradě
nákladů řízení odvolacího soudu částku ve výši 9.600,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal žalobou
podanou dne 16. 5. 2005 soudní ochrany ve smyslu § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů. Předmětem učinil usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty
B. P., konané dne 19. 4. 2005, kterou valná hromada mimo jiné schválila
uzavření smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H., a. s. týkající se
výstavby na H. Podle tvrzení žalobce nebyl při jednání valné hromady dodržen
schválený program. Zejména byla vypuštěna druhá část diskuse, do návrhu
usnesení valné hromady bylo zahrnuto i usnesení o souhlasu valné hromady s
uzavřením jakýchsi dodatků smluv se společností Areál H., a.s., ačkoli tento
problém nebyl předmětem diskuse, valná hromada a členové návrhové komise nebyli
seznámeni s konkrétním a přesným obsahem uvedených smluv, hlasování valné
hromady proběhlo po uplynutí doby vymezené programem pro konání valné hromady,
po 20.00 hod., valná hromada nehlasovala o návrhu pana Veverky na zkrácení
funkčního období výboru žalované a o svolání mimořádné valné hromady. V textu
zápisu z valné hromady byly i takové body usnesení, o nichž nebylo vůbec
hlasováváno, například o udělení čestného členství, o nezařazení některých
návrhů do hlasování; bod 1 písm. f) usnesení byl podle žalobce v rozporu s §
47 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí
orgánu žalované nebylo dostatečně určité tak, aby bylo možno specifikovat,
kterých úkonů žalované se má vlastně týkat a z textu usnesení nevyplývá obsah
těchto právních úkonů.
Žalobce po zvážení procesní situace a po poučení odvolacím soudem o
tom, že jím navrhovaná změna žalobního petitu není eventuální petit, vzal při
jednání odvolacího soudu odvolání zpět ohledně bodů napadeného usnesení valné
hromady 1 písm. a), b), c), d), e) a dalších bodů 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8. Setrval
na odvolání, pokud směřuje proti bodu 1 písm. f) usnesení valné hromady TJ B.
P. ze dne 19. 4. 2005, kterým bylo rozhodnuto, že valná hromada schvaluje
uzavřené smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H., a.s., týkající se
výstavby H. Setrval také na návrhu na změnu žalobního petitu v rozsahu
dožadujícím se zrušení usnesení valné hromady žalovaného, označené v jeho
usnesení ze dne 19. 4. 2005 pod bodem 1 písm.f), tedy že valná hromada žalované
schvaluje uzavření smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H. a.s.,
týkající se výstavby H. Odvolací soud změnu žalobního petitu připustil. V
rozsahu zpětvzetí odvolání bylo odvolací řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř.
zastaveno.
K bodu 1 písm. f) napadeného usnesení valné hromady odvolací soud
shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že tento bod byl schválen
usnášeníschopnou valnou hromadou dostatečnou většinou hlasů přítomných (35 pro,
14 proti 11 se zdrželo). Způsob, jak bylo zpřístupněno znění smluv a jejich
dodatků členům, byl stanoven na valné hromadě konané v roce 2004 a usnesení
této valné hromady nebylo napadeno. V souladu s ním bylo postupováno při valné
hromadě konané dne 19. 4. 2005. K výstavbě na H. byly podány zprávy a proběhla
diskuse, rozhodnutí o schválení smluv bylo předloženo plénu ke hlasování v
návrhu usnesení a tento bod byl při korektně provedeném hlasování přijat. To,
že v usnesení nebyl uveden výčet a specifikace smluv, které byly valnou
hromadou schváleny, nezaložilo podle názoru odvolacího soudu důvod pro zrušení
tohoto bodu usnesení soudem, protože ze zápisu o průběhu valné hromady
vyplynulo, že přítomným to bylo jasné a usnesení valné hromady má povahu
rozhodnutí směřujícího dovnitř subjektu.
Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. jeho výroku II. podal žalobce
dovolání, jehož důvodnost opíral o nesprávné právní posouzení věci. Žalobce
tvrdil, že přezkum rozhodnutí orgánů občanských sdružení nemůže soud omezit
pouze na otázku formální správnosti postupu při přijímání přezkoumávaných
rozhodnutí. Podle jeho názoru je soulad přezkoumávaného rozhodnutí se zákonem a
stanovami nutno posoudit i z hlediska obecných demokratických principů
rozhodování (viz. čl. II písm. a/ stanov žalované), tj. zaměřit se na způsob
tvorby jednotlivých rozhodnutí, jejich přípravu a podmínky, za jakých byla
přijímána, jakož i na zajištění ochrany menšin před nedisciplinovaným a
manipulovatelným rozhodováním většiny. Dovolatel tvrdil, že naprostá většina
členů valné hromady nebyla informována o tom, co je vlastně předmětem jejich
rozhodování, ani neměla obecný pojem o zásadních principech hlavních práv a
závazků ze schvalovaných smluv vyplývajících. Dovolatel se dále domníval, že
vedle rozporu samotného procesu přijetí napadeného rozhodnutí se stanovami
žalované nemá takové rozhodnutí ani hmotněprávní náležitosti k tomu, aby mohlo
být vnímáno jako konkrétní projev vůle orgánu valné hromady. Dovolatel navrhl,
aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu
prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila. Nesouhlasila s tvrzeními
dovolatele, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1,
§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání lze opřít o ustanovení § 237
odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního
právního významu, neboť soudy obou stupňů posoudily práva a povinnosti v
právních vztazích účastníků obsahově shodně.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní
otázku v rozporu s hmotným právem.
Právní otázka se pokládá za nevyřešenou a současně splňující atribut
možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení právní
otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 173/99, soubor rozhodnutí NS, C 203).
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut
zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, též za předpokladu,
že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99,
Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá
judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a
nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu
podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími
instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle §
241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným
prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.:
Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k §
243a o. s. ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že soudy nižších instancí řádně zjistily
skutkový stav; mimo jiné uvedly, že
… celkem 12 členů žalované převzalo v průběhu prosince 2004 a ledna 2005 kopie
smluv uzavřených se společností Areál H. a.s. a že vzali na vědomí smluvní
závazek o mlčenlivosti a o nepředložení smluv třetím osobám. Usnesení valné
hromady z 19. 4. 2004 byl výbor žalované zmocněn provádět v mezidobí valných
hromad jako nezbytná opatření, která z časových důvodů nesnesou odklad. Pokud
samotný obsah smluv, uzavíraných se společností Areál H. a.s., byl předmětem
mlčenlivosti smluvních stran, je zřejmé, že delegáti valné hromady nemohli být
seznámeni s jejich obsahem v rámci valné hromady. S obsahem smluv byli
seznámeni ti členové žalované, kteří převzali jejich kopie. Pokud za tohoto
stavu valná hromada rozhodla 35 hlasy pro přijetí bodu 1 písm. f) usnesení a 14
delegátů bylo proti, 11 se zdrželo hlasování, byl zachován potřebný počet hlasů
pro přijetí tohoto rozhodnutí podle stanov žalované.
…Samotný fakt , že odpůrci postupu žalované ve věcech výstavby na H. byli na
valné hromadě přehlasováni, nemůže být důvodem pro rozpor napadeného usnesení
se zákonem nebo stanovami žalované.
…Usnesením valné hromady ze dne 19. 4. 2005 bylo rozhodování o nabývání a
pozbývání nemovitého majetku svěřeno do působnosti rozšířeného výboru žalované,
nikoli samotné valné hromady.
Na základě shora uvedeného se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem
soudu prvního stupně v tom, že sama skutečnost, že nebylo hlasováno pro časovou
tíseň o dalších dvou návrzích vznesených z pléna a že předsednictví doporučilo,
aby byla projednána a aby o nich rozhodl na svém jednání nejbližší rozšířený
výbor žalované a uložilo výboru, aby v případě nezahájení výstavby na H. do
dvou měsíců od vydání stavebního povolení svolal mimořádnou valnou hromadu,
nepůsobí rozpor se stanovami nebo zákonem.
V návaznosti na závěry dovolacího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 30.
8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, dovolací soud uvádí, že i pro oblast
občanských sdružení je relevantní závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z
26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, že „soud neplatnost usnesení valné
hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov,
jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat
se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo
závažné právní následky“.
Dovolací soud dodává, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by napadeným
rozhodnutím valné hromady byl dovolatel poškozen na svých právech člena a
delegáta valné hromady. Překročení rámce schváleného programu valné hromady
nedosahovalo takového rozsahu a intenzity, aby způsobilo dovolatelem tvrzený
rozpor se zákonem či stanovami.
Dospěl–li odvolací soud k právním závěrům na základě posouzení
konkrétního průběhu valné hromady, pak jde právě o jedinečný skutkový základ
věci, jak je shora zmíněn. Věc proto nevykazuje judikatorní přesah. Nelze také
říci, že by výklad stanov žalované byl ze strany odvolacího soudu nesprávný.
Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam podle §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. vzniklo protistraně právo
na náhradu nákladů řízení. Za jeden úkon, krácený dvakrát o polovinu, to bylo
2.250,- Kč plus 300, Kč režijního paušálu (§ 8, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst.
1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. června 2009
JUDr. Ludvík D a v
i d, CSc., v. r.
předseda senátu