28 Cdo 94/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD. v právní věci žalobce Státního statku hl. města Prahy „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, zastoupeného JUDr. Petrem Medunou, advokátem v Praze 1, Revoluční 23, za účasti Pozemkového fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o změnu rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 128/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, č. j. 24 Co 73/2009-29, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2009, č. j. 24 Co 73/2009-29, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 3. 2009, č. j. 38 C 128/2008-18, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze svým shora uvedeným usnesením odmítl žalobu, v níž se žalobce domáhal změny rozhodnutí správního orgánu - Ministerstva zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 3825/2008, tak, že na pozemek parc. č. 1280/19, zapsaný na LV č. 279 pro katastrální území Č., obec P. a vedený Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, se nevztahuje zákon o půdě (podrobněji viz § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb.). Odvolací soud byl toho názoru, že v pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje zákon o půdě, rozhodují příslušné ústřední orgány státní správy; jedná se o rozhodnutí předběžné povahy ze strany správního orgánu. Zde je řešena pouze otázka, zda konkrétní nemovitosti jsou nebo nejsou podřaditelné pod § 1 zákona o půdě. Odvolací soud nezavázal žádného z účastníků k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Před výše uvedeným usnesením Městský soud v Praze již ve věci rozhodoval, a to tak, že usnesením ze dne dne 16. 1. 2009, č. j. 24 Co 272/2008-16, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5. 3. 2009, č.j. 38 C 128/2008-18, žalobu odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť řízení mělo být postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí mělo spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že ve věci rozhodoval jiný senát, tedy v odvolacím řízení nerozhodovali zákonní soudci určení podle rozvrhu práce příslušného soudu. Dále poukázal na to, že se odvolací soud nevypořádal s předestřenými otázkami legitimního očekávání žalobce; ve sporné věci měl rozhodovat soud, a nikoliv správní orgán. Učinil tak s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3260/2008. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak usnesení soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Pozemkový fond ČR se jako účastník k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst.1, § 241 odst.1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle § 239 odst. 3 o. s. ř. a dovolací důvody byly uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolání je důvodné.
Dovolatel v rámci svých tvrzení odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3260/2008 ze dne 7. 5. 2009. V rámci tohoto usnesení bylo rozhodováno ve věci o určení práva hospodaření a účastníci řízení byli totožní s účastníky nynějšího řízení. Dovolací soud přijal v dříve posuzované věci právní názor, že také v nerestituční věci představuje pro žalobce rozhodnutí správního orgánu o povaze pozemků přímý zásah do rozsahu jeho práva hospodaření. Jednalo by se o odmítnutí soudní ochrany a tím odepření spravedlnosti, které je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pravomoc soudu je ve smyslu § 7 o. s. ř. dána, neboť právo hospodařit s věcí je součástí vlastnického práva a jde o věc náležející do pravomoci civilních soudů ( i když jde o posouzení otázky, o níž předtím rozhodoval správní orgán).
Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by se měl odchýlit od právních závěrů v nyní citovaném rozhodnutí. Jestliže byla ve věci sp. zn. 28 Cdo 3260/2008 o určení práva hospodaření řešena na základě pokynu dovolacího soudu otázka povahy pozemku podle § 17 odst. 6 zákona o půdě, dospělo se k prejudici, která byla rozhodná pro konečné rozhodnutí ve věci. Nyní zvolil žalobce cestu podání žaloby podle části páté o. s. ř.; jde o přezkum rozhodnutí správního orgánu, které je opět řešením předběžné otázky ve vztahu k právnímu závěru o správě pozemku podle § 17 odst. 1 zákona o půdě. Nyní platný text o. s. ř. nevylučuje, aby soud přezkoumal v řízení podle části páté o. s. ř. rozhodnutí správního orgánu, které má charakter řešení takové otázky (“předběžné”), která má význam pro právní závěr relevantní pro řešení právního vztahu mezi dvěma účastníky v kolizi (zde jde o soukromoprávní otázku, kdo spravuje pozemek).
Odvolací soud se s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu nijak nevypořádal. Pokud by zaujal odlišný právní názor, musel by jej řádně a přesvědčivě zdůvodnit. Totéž pochybení se ve věci vztahuje i na usnesení soudu prvního stupně.
Dovolací soud je zatím toho názoru, že přezkum napadeného rozhodnutí podle části páté o. s. ř. může směřovat k zodpovězení otázky povahy předmětného pozemku, jeho podřazení pod § 17 odst. 1 zákona o půdě, a tím k vyřešení obdobného problému, který se žalobce dříve pokusil řešit cestou žaloby o určení práva hospodaření.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil obě usnesení nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž budou nižší instance vázány právním názorem Nejvyššího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu..
V Brně dne 23. srpna 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu