28 Cdo 975/2023-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) H. S., narozené XY, bytem XY, b) I. M., narozeného XY, bytem XY, c) L. K., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, a d) M. P., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 168/2018, o dovolání žalobců a) až c) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430,
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430, se mění tak, že namísto původní žalobkyně b) A. P., narozené XY, zemřelé dne 19. 12. 2020, naposledy bytem XY, bude v řízení pokračováno s L. K., narozenou XY, v bytem XY.
II. Žalobce d) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 10 Co 6/2020-430, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o procesním nástupnictví na žalující straně (§ 107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) tak, že namísto původní žalobkyně b) A. P. [narozené XY, naposledy bytem XY] bude – vedle dosavadních žalobců H. S. a I. M. – v řízení pokračováno s L. K., narozenou XY, bytem XY, a M. P., narozeným XY, bytem XY.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem tak rozhodl jako soud odvolací ve věci, v níž žalobci uplatňují právo na převod jiného (náhradního) zemědělského pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, v situaci, kdy vyšlo najevo, že původní žalobkyně b) A. P. v průběhu odvolacího řízení (jehož předmětem byl přezkum rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2019, č. j. 12 C 168/2018-287), zemřela.
3. Povaha věci, jejímž předmětem je majetkový nárok přecházející na dědice, podle odvolacího soudu umožňuje v řízení pokračovat a procesními nástupci za odvolacího řízení (dne 19. 12. 2020) zemřelé žalobkyně b) A. P. (jež ztratila způsobilost být účastnicí řízení; § 19 o. s. ř.) jsou podle § 107 odst. 2 o. s. ř. všichni její dědici, dcera zůstavitelky L. K. a zůstavitelčin syn M. P., jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví – usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2021, č. j. 34 D 346/2021-92, kterým byla schválena dědici uzavřená dohoda o rozdělení pozůstalosti.
4. Usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví napadli dovoláním žalobci a) až c). Nesprávnost rozhodnutí spatřují v tom, že soud – navzdory učiněným zjištěním, jež se podávají z rozhodnutí soudu o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví, dle kterého převzala právo na poskytnutí náhradních zemědělských pozemků toliko pozůstalá dcera L. K. – povolal do řízení jako procesní nástupce v rozporu s ustanovením § 107 odst. 2 o. s. ř. oba dědice zemřelé žalobkyně A. P. Proto žalobci navrhují, aby zmíněné pochybení bylo reparováno změnou napadeného usnesení (v tom směru, že v řízení bude pokračováno toliko s L. K. coby procesní nástupkyní původní žalobkyně b/), případně jeho zrušením a vrácením věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Se závěry obsaženými v napadeném usnesení, v němž je označován za dalšího procesního nástupce zemřelé žalobkyně b), nesouhlasí ani M. P. (jak plyne i z obsahu jeho podání z 22. 8. 2002, v němž požaduje ukončení své účasti v řízení s ohledem na výsledky pozůstalostního řízení).
6. Žalovaná proti usnesení o procesním nástupnictví námitky nevznáší.
7. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř.
8. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť jím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
11. Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
12. Podle ustanovení § 1670 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.
13. Povahou věci se z hlediska ustanovení § 107 odst. 1 věty první o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
14. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje- li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde; usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem, soud přijímá s výhradou změny poměrů (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 220/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012).
15. Podává-li se z odvolacím soudem učiněných zjištění, že v době jeho rozhodování o procesním nástupnictví žalobkyně A. P. (ztrativší úmrtím dne 19. 12. 2020 způsobilost být účastnicí řízení; § 19 o. s. ř.) již zde bylo pravomocné rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle současně schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (dle obsahu spisu rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 2021), podle níž právo na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne 10. 10. 2002, č. j. PÚ 580/02, nabývá výlučně dcera zůstavitelky L. K. (jež tak sama vstoupila do práva žalobkyně A. P., o které v tomto řízení jde), neobstojí v konfrontaci s uvedeným odvolacím soudem přijatý závěr, že procesními nástupci žalobkyně ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. jsou oba její dědici, tedy vedle L. K. i syn zůstavitelky M. P.
16. Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
17. V situaci, kdy pro žalobce d) je usnesení dovolacího soudu rozhodnutím, jímž se pro něj řízení končí, v poměru k němu bylo rozhodováno i o nákladech dovolacího řízení a jemu předcházejícího odvolacího řízení (srov. § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 věta první, § 224 odst. 1 a 2, § 243c odst. 3 věta první o. s. ř.); vycházeje z obsahu spisu však tomuto žalobci ani žalované žádné účelně vynaložené náklady (o jejichž náhradě by bylo lze uvažovat) nevznikly. V případě ostatních účastníků lze o nákladech řízení rozhodnout v rozhodnutí, kterým se řízení končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2023
Mgr. Petr Kraus předseda senátu