28 Nd 155/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. L. M., bytem O. L. n.. 877, proti žalovaným: 1) TRANSKOREKTA, společnost s ručením omezeným, IČ: 61944017, se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3, 2) Ing. M. B., bytem P. 10, oba zastoupeni JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem v Praze 7, Dobrovského 10, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 198/2002, v rámci odvolacího řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 6/2012 (dříve 9 Cm 24/2009), o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 6/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni.
Městský soud v Praze předložil dne 24. 5. 2012 shora uvedenou věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. Ze spisu vyplývá, že ve věci samé bylo rozhodováno na prvním stupni Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 56 C 198/2002, o odvolání (podáno dne 31. 8. 2009) proti rozsudku tohoto soudu rozhodoval Krajský soud v Ostravě dne 26. 2. 2009, č. j. 8 Co 23/2009-193, který ji z důvodu věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě k projednání a rozhodnutí postoupil Krajskému soudu v Ostravě (nově pod sp. zn. 9 Cm 24/2009) – jako soudu příslušnému k rozhodnutí věci v prvním stupni. V rámci tohoto (nového) řízení bylo Vrchním soudem v Olomouci dne 13. 12. 2006, sp. zn. Ncp 1535/2006, rozhodnuto, že ve věci je v prvním stupni příslušný k rozhodnutí okresní soud (č. l. 271). Dne 12. 12. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh na delegaci z důvodu nutnosti, podaný žalovanými. Svůj návrh odůvodňovali zejména „podjatostí“ soudkyně Krajského soudu v Ostravě, Mgr. Jany Martínkové, dále též upozorňovali na personální obsazení senátu jednotlivých soudů, jež ve věci rozhodovaly a na „kolizi“ rozhodnutí o příslušnosti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci (viz výše). Žalobce se k návrhu nevyjádřil. Podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud ve věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Podle odst. 2 může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odst. 3 tamtéž rozhoduje o přikázání věci soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Žalovaní v závěru návrhu uvedli, že důvodem pro přikázání věci jinému soudu je též „zasažení“ soudů mnohaletým soudním řízením s ohledem na jejich zeměpisnou šířku. Tyto úvahy však nejsou navrhovateli podloženy žádnými dalšími relevantními skutečnostmi. Soud není přesvědčen, že bylo přiléhavé návrh na delegaci odůvodňovat její nutností, tj. s ohledem na § 12 odst. 1 o. s. ř. Ve věci nebyl žádný ze soudců (podle obsahu spisu) vyloučen. Proto Nejvyšší soud posuzoval návrh žalovaných též z pohledu delegace z důvodu vhodnosti. S ohledem na obsah spisu musí Nejvyšší soud v rámci posuzování návrhu zohlednit zejména otázku hospodárnosti a rychlosti řízení. První úkon byl ve věci učiněn v roce 2002, tj. před deseti lety. Bezesporu tak ve věci vznikají nepřiměřené průtahy (nikoliv nezaviněné též účastníky řízení), které by se při vyhovění návrhu na delegaci mohly dále prodlužovat. Rozhodnutí o přikázání věci soudu, který s věcí není seznámen a navíc sídlí v nepřiměřené vzdálenosti od bydliště žalobce, by bylo podle soudu v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ve věci důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně naplněny nejsou. Nejvyšší soud návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Krajskému soudu v Plzni ve smyslu § 12 odst. 1, 2 o. s. ř. nepřikázal. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2012 JUDr. Ludvík David, CSc. předseda senátu