28 Nd 324/2024-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně: MALÉ HOTELY MIKULOV s.r.o., IČO 25587161, se sídlem v Mikulově, Husova 313/36, zastoupená Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Trnitá 500/9, proti žalované: PKV BUILD s.r.o., IČO 28149785, se sídlem Senožaty 284, zastoupená Mgr. Janou Sedlákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Purkyňova 648/125, o zaplacení 1 102 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 126/2024, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 126/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
1. Žalobou podanou dne 9. 4. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 1 102 000 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání smlouvy o dílo. Žalovaná podáním ze dne 11. 6. 2024 navrhla, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Brně. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tím, že v obvodu Městského soudu v Brně má své faktické sídlo, provozuje zde své podnikání a bydlí zde členové jejího statutárního orgánu, přičemž jednání mezi stranami ve vazbě na jejich smluvní vztahy probíhala rovněž v Brně.
2. Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí.
3. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. § 12 odst. 3 větu první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
4. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
5. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Zásadně pak okolnost toho druhu, že účastník řízení nemá faktické sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí cestou k soudu překonat větší vzdálenost, je spíše běžná a nemůže sama o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).
7. Z uvedeného je zřejmé, že okolnost akcentovaná žalovanou (že vzdálenost jejího faktického sídla od místně příslušného soudu) důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. zjevně není.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu