28 Nd 382/2024-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně O. M. M. T. M. D., zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalovanému městu Mikulov, IČ 002 83 347, se sídlem v Mikulově, Náměstí 158/1, zastoupenému JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 84/2010, o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 Co 23/2024-955, takto:
Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 Co 23/2024-955, se zamítá.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 14 Co 23/2024-955, k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku krajského soudu brojí dovoláním žalovaný a současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí – výslovně jeho výroku I. Své podání odůvodňuje již zahájeným řízením o vkladu vlastnického práva otce žalobkyně u příslušného katastrálního úřadu, které bude patrně následováno dodatečným dědickým řízením po zemřelém A. D., v němž se žalobkyně bude velmi pravděpodobně domáhat svého vlastnického práva. Žalovaný je názoru, že mu změnou vlastnického práva v intencích napadeného rozhodnutí hrozí závažná újma. V této souvislosti vyzdvihuje své zásluhy dlouholetého vlastníka dotčené nemovitosti, jenž se přičinil o zachování podstaty D. hrobky, zdůrazňuje, že vynaložil nemalé finanční prostředky na její obnovu a údržbu, přičemž je i nadále garantem dodržování veřejnoprávních předpisů (zejména stavebnětechnických a hygienických norem) s touto kulturní památkou souvisejících. Poněvadž se to dle jeho mínění nedotkne cizích osob, navrhuje, aby Nejvyšší soud do rozhodnutí o dovolání odložil právní moc a vykonatelnost rozsudku krajského soudu.
4. Dle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Kumulativní soubor předpokladů, za nichž může dovolací soud odložit právní moc rozhodnutí ve smyslu shora citovaného ustanovení, formuloval Nejvyšší soud například ve svém usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Nd 268/2017, ve spojení s usnesením ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016.
6. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odklad právní moci naříkaného rozhodnutí, neboť z podání žalovaného ani z obsahu spisu nevyplývá, že by byl dovolatel ve svých právech závažně ohrožen. Újmu předpokládanou ustanovením § 243 písm. b) o. s. ř. nelze spatřovat v pouhé změně vlastníka předmětného pozemku se stavbou. Přisvědčit totiž není možné obavám žalovaného o zachování samotné podstaty D. hrobky, jakožto pietního místa, je-li ze spisu zjevná osobní vazba žalobkyně k hrobce, tedy místu posledního odpočinku jejích předků. Byť žalovanému nelze upřít zásluhy v dosavadní péči o dotčenou nemovitost, odklad právní moci neodůvodňují ani starosti žalovaného o dodržování veřejnoprávních předpisů souvisejících s památkovou ochranou nemovitosti, respektive s hygienickými normami, poněvadž řečenými regulemi je vázán každý vlastník, případně jeho právní nástupce (zde žalobkyně jakožto potenciální dědic), přičemž žalovaný nedokládá žádné skutečnosti, jež by naznačovaly, že by příslušná pravidla neměla být dodržována. Z žalovaným akcentovaných okolností lze spíše vytušit úsilí žalobkyně o urovnání vlastnických poměrů, naznačuje-li dovolatel její snahy o dodatečné projednání dědictví, které by vedlo k určení žijícího vlastníka, jenž by se právě o pozemek i stavbu mohl starat. Nerelevantní je rovněž argument zahájeným dovolacím řízením, neboť samotné podání dovolání nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl.
7. Pro úplnost lze dodat, že žalovaným výslovně artikulovaný, byť blíže nerozvinutý, návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí je ve vztahu k výroku ve věci samé bezdůvodný. Napadený rozsudek totiž má v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, charakter rozhodnutí o určení práva, které se nevykonává, tudíž není možné ani uvažovat o nařízení jeho výkonu, případně exekuce [k předpokladům, za nichž lze vyhovět návrhu ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. 23 Nd 320/2023, či v něm citované usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod č. 144/2018 Sb. rozh. obč.]. Z obsahu podání je zjevné, že žalovaný svůj návrh směřuje toliko k té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen věcný výrok I rozhodnutí okresního soudu. Část výroku I rozsudku krajského soudu potvrzující nákladový výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, ani dovoláním též napadený nákladový výrok II rozsudku krajského soudu, jejichž výkon by eventuálně přicházel v úvahu, pak nejsou návrhem ve smyslu § 243 o. s. ř. dotčeny a ani z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému výkonem, resp. exekucí těchto výroků hrozila závažná újma. Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.
8. Sluší se dodat, že řečeným Nejvyšší soud nikterak nepředjímá rozhodnutí o dovolání podaném v dotčené věci. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu