29 Cdo 105/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KANDAHÁR s. r. o., se sídlem v Praze, Smíchově, 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo 26 78 24 99, zastoupené Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, proti žalované O. R., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Sm 120/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2009, č. j. 14 Cmo 143/2009-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, domáhajíc se jeho zrušení. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil (či změnil) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, rozhodnutím ve věci samé není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2010
JUDr. P e t r G e m m e l , v. r. předseda senátu
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Rovněž skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. 45 Cm 41/2001 byl účastníkem řízení na straně žalované předchozí správce konkursní podstaty úpadkyně Dub spol. s r. o. – Ing. Vladimír Komeda, neznamená, že by nebyl splněn předpoklad totožnosti osob; rozhodující totiž je, že jak Ing. Vladimír Komeda, tak Ing. Ondřej Komeda byli účastníky dotčených řízení z titulu funkce správce konkursní podstaty téže úpadkyně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení § 8, § 13 odst. 1, § 14 odst. 2, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tj. zákon o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu