Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1022/2011

ze dne 2012-12-18
ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1022.2011.1

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 1022/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci

navrhovatelky Mgr. M. B. zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v

Praze 4, Táborská 29, PSČ 140 00, za účasti Bytového družstva Svídnická 513-515

v likvidaci, se sídlem v Praze 8, Svídnická 515/2, PSČ 181 00, identifikační

číslo osoby 25118277, zastoupeného JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou, se

sídlem v Praze 9, Vysočanská 548, PSČ 190 00, o uložení povinnosti uzavřít

smlouvu o převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.

49 Cm 350/2006, o dovolání Bytového družstva Svídnická 513-515 v likvidaci

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2010, č. j. 11 Cmo

320/2009-123, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Bytové družstvo Svídnická 513-515 v likvidaci je povinno zaplatit

navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč, do tří dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání Bytového

družstva Svídnická 513-515 v likvidaci (dále jen „družstvo“) rozsudek ze dne 9.

července 2009, č. j. 49 Cm 350/2006-98, jímž Městský soud v Praze uložil

družstvu povinnost uzavřít s navrhovatelkou smlouvu o převodu bytové jednotky

ve znění uvedeném ve výroku rozsudku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud

podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může

být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci

předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že

dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich

obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené

rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu

žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam

napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Závěr, podle něhož jsou soudy v projednávané věci v otázce členství původní

navrhovatelky v družstvu vázány pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze

ze dne 15. října 2004, č. j. 28 Cm 48/2004-22 (jímž bylo určeno, že původní

navrhovatelka je členkou družstva), je v souladu s ustanovením § 159a o. s. ř.

i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. obdobně např. usnesení ze dne

12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod číslem 85/2003 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29

Odo 147/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003,

pod číslem 212), a napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.

Namítá-li pak dovolatel, že mu žádný právní předpis neukládá převést zdarma své

vlastnictví na jinou osobu, a to i kdyby byla členem družstva, přehlíží, že

právo na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky navrhovatelce, resp. její

právní předchůdkyni, plyne – podle závěru soudů nižších stupňů – ze

stanov družstva.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a

§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelce

vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za

zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše

se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady

hotových výdajů. Podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a §

15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Jelikož zástupce navrhovatelky učinil

v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání),

snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč. Spolu s

náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši

300,-Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve

výši 810,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovatelce k tíži dovolatele celkem

4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu