Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1040/2007

ze dne 2008-12-17
ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1040.2007.1

29 Cdo 1040/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně

I. Š., , zastoupené JUDr. J. G. B., advokátem, , proti žalovanému Mgr. V. K.,

advokátu, , jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. a. s., zastoupenému

Mgr. D. S., advokátem, , o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní

podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm

145/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne

27. září 2006, č.j. 3 Cmo 230/2005-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího

řízení.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. září 2006, č.j. 3 Cmo 230/2005-62,

potvrdil rozsudek ze dne 30. června 2005, č.j. 12 Cm 145/2004-34, jímž Krajský

soud v Ostravě vyloučil ve výroku rozhodnutí specifikovanou nemovitost (dále

jen „sporná nemovitost“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S. a.

s. (dále jen „úpadkyně“).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 19 zákona č. 328/1991Sb., o konkursu a

vyrovnání, § 1 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém

podnikání občanů a § 134 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném „před

novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.“ (dále jen „obč. zák.“) - uzavřel,

že žalobkyně nabyla vlastnické právo ke sporné nemovitosti na základě kupní

smlouvy uzavřené s P. S. dne 6. ledna 1999, a to vkladem do katastru

nemovitostí s účinky ke dni 11. února 1999. Dále akcentoval, že úpadkyně se

nemohla stát vlastnicí sporné nemovitosti, když smlouva, kterou měl P. S.

spornou nemovitost původně nabýt (rozuměj smlouva ze dne 25. března 1991),

nebyla registrována státním notářstvím, pročež jmenovaný nebyl ke dni 25. října

1991, tj. ke dni uzavření smlouvy, kterou měl převést vlastnické právo na

úpadkyni (její právní předchůdkyni), jejím vlastníkem.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za

přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu

(dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že smlouva ze dne 25. března 1991, kterou měl

P.S. nabýt vlastnické právo ke sporné nemovitosti, nepodléhala registraci ve

smyslu ustanovení § 134 odst. 2 obč. zák., v důsledku čehož věcně právní účinky

smlouvy nastaly dnem jejího uzavření. Dále zdůraznil, že se soudy nezabývaly

otázkou obligačních účinků smlouvy ze dne 25. října 1991 uzavřené mezi P. S. a

právní předchůdkyní úpadkyně, zastávaje názor, podle něhož se žalobkyně nemohla

stát vlastnicí sporné nemovitosti na základě smlouvy ze dne 6. ledna 1999,

neboť to nedovolovaly obligační účinky smlouvy ze dne 25. října 1991.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušil a věc

vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve

věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.

s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným např. v

rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 1996, sp. zn. 3 Cdon 555/96,

uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 16, v

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 1993, sp. zn. 2 Cdo 75/93,

uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 2, ročník 1994, v rozsudcích

Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 1405/2004 a ze dne 14.

prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1084/2004, uveřejněném v časopise Soudní

judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 42, jakož i v rozhodnutí uveřejněném

pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani

podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §

243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5

věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného

bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně

vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu