29 Cdo 105/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci žalobkyně společnosti Firstinvest holding, a. s., se sídlem v Krnově - Pod
Bezručovým vrchem, Hlubčická 146/8, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 48 53
36 96, zastoupené JUDr. Petrem Pyšným, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská
18, proti žalovaným 1) Pioneer investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze
8, Karolinská 650/1, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63 07 82 95,
zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova
24 a 2) UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě
858/20, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, o zaplacení
19,739.128,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
30 Cm 3/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
30. září 2010, č. j. 5 Cmo 310/2007-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 8. února 2007, č. j. 30 Cm 3/2004-103, kterým tento soud zamítl žalobu o
zaplacení 19,739.128,- Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že se žalobkyně domáhala po
žalovaných zaplacení částky 19,739.128,- Kč s 3% úrokem z prodlení z titulu
náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku neoprávněného odkupu 6,381.000
ks podílových listů podílového fondu Živnobanka-růstový fond osobou, která se
vydávala za Ing. V. F., člena představenstva žalobkyně. Odvolací soud
rozhodoval ve věci již po druhé, když jeho předchozí rozsudek Nejvyšší soud
rozsudkem ze dne 14. dubna 2010, č. j. 29 Cdo 569/2008-198, zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud odvolacímu soudu vytýkal nedostatky v
odůvodnění, vztahující se k otázce úniku informací o portfoliu žalobkyně, a k
otázce možnosti smluvně zakotvit povinnost zřídit podpisový vzor. Pokud jde o
věc samu, dovolací soud vyslovil závazný právní názor, že před rozhodováním o
tom, zda vlastníkovi podílových listů vznikla škoda v důsledku uzavření smlouvy
o jejich odkupu s osobou, která nebyla jejich vlastníkem, je třeba se zabývat
otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně.
S odkazem na závazný právní názor dovolacího soudu a na skutková zjištění soudu
prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nedošlo ke škodě, jak byla
uplatněna v žalobě. Vzhledem k tomu, že žádost o odkup nepodávala žalobkyně ani
osoba, jejíž jednání by ji zavazovalo, nutno konstatovat, že na základě
takového, z právního hlediska „nulitního“ jednání, nepozbyla žalobkyně
vlastnických práv k předmětným podílovým listům, je tedy i nadále jejich
vlastníkem a nevznikla jí tvrzená škoda. Odvolací soud jen pro úplnost zmínil,
že z hlediska tohoto učiněného závěru je již bez významu okolnost, ze kterých
míst případně došlo k úniku informací o portfoliu žalobkyně, či zda přicházelo
v úvahu smluvně zakotvit povinnost jejího podpisového vzoru.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá podle
dovolatelky v tom, že „jím přijatý právní závěr, a sice že žalobkyni nevznikla
škoda, jelikož nepozbyla vlastnických práv k předmětným podílovým listům a je
dále jejich vlastníkem se všemi z toho vyplývajícími důsledky, je v rozporu se
zjištěným skutkovým stavem.“
Dovolatelka tvrdí, že se v projednávané věci domáhá zaplacení náhrady škody,
která jí byla způsobena protiprávním zásahem první žalované do jejího
vlastnického práva, tím, že zrušila jí vlastněné podílové listy (8,958.000 ks
zaknihovaných podílových listů podílového fondu Živnobanka – obligační fond a
6,381.000 ks zaknihovaných podílových listů podílového fondu Živnobanka –
růstový fond – dále jen „podílové listy“) v registru emitenta (první žalované)
a dala pokyn ke zrušení těchto podílových listů na majetkovém účtu žalobkyně ve
Středisku cenných papírů. To vše na základě „nulitního právního jednání
spočívajícího v přijetí žádosti o odkup podílových listů od osoby, jež nebyla
oprávněna žalobkyni zavazovat a následné realizace odkupu podílových listů“ – s
odkazem na své procesní podání ze dne 31. ledna 2007.
Namítá, že odvolací soud sice dospěl ke správnému závěru, že na základě toho,
že žádost o odkup podílových listů podala osoba, která nebyla oprávněna
žalobkyni zavazovat, žalobkyně nepozbyla vlastnické právo k podílovým listům,
současně však dospěl nesprávnému právnímu závěru, že jí nemohla vzniknout škoda
ve výši hodnoty podílových listů, neboť je stále jejich vlastníkem. Odvolací
soud podle dovolatelky zcela přehlédl, resp. se nevypořádal se skutkovým
zjištěním, jež učinily strany nesporným, že již od roku 2003 není vlastníkem
předmětných podílových listů, když první žalovaný přistoupil k jejich zrušení v
registru emitenta a k podání příkazu k jejich zrušení na majetkovém účtu
cenných papírů dovolatelky, čímž jí vznikla majetková újma ve výši hodnoty
zrušených podílových listů.
Dovolatelka dovozuje, že podílový list je konstitutivním cenným papírem, se
kterým je spojen podíl jeho vlastníka na majetku v podílovém fondu a pouze jeho
prostřednictvím může vykonávat práva s ním spojená. Dle názoru dovolatelky,
není právním titulem odkupu podílového listu smlouva uzavřená mezi vlastníkem
podílového listu a jeho emitentem, když toho stíhá zákonná povinnost odkupu
podílového listu dle § 13 odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb., o investičních
společnostech a investičních fondech, v platném znění, a to k okamžiku doručení
žádosti o jejich odkup. Dospěl-li tedy odvolací soud ke správnému právnímu
závěru o „právní nulitě jednání třetí osoby a první žalované nedotýkajícího se
právního postavení žalobkyně jakožto právoplatného vlastníka podílových listů“
pak je zřejmé, že důsledkem následného protiprávního jednání první žalované
spočívajícího ve zrušení podílových listů v registru emitenta a v podání
příkazu k jejich zrušení na majetkovém účtu žalobkyně vznikla žalobkyni škoda v
požadované výši.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí
je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým
zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.
3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže
tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu
(srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS
10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem
130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody
rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Ačkoliv dovolatelka uplatňuje přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř., žádnou otázku zásadního právního významu Nejvyššímu soudu
nepředkládá. Namítá pouze, že právní závěr, který učinil odvolací soud, je v
rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Taková námitka však, jak shora uvedeno,
přípustnost dovolání podle odkazovaného ustanovení založit nemůže.
Pro úplnost pak Nejvyšší soud poznamenává, že zůstalo-li dovolatelce, jak sama
dovozuje, zachováno vlastnické právo k podílovým listům, přičemž poukazuje na
to, že nemůže postupovat podle § 185i a násl. o. s. ř., pomíjí možnosti, které
ji dával § 64 zákona č. 591/1992 Sb., v rozhodném znění. Obdobnou úpravu
ostatně obsahuje i ustanovení § 98 zákona č. 256/2004 Sb., v platném znění.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalovaným dle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu