29 Cdo 1178/2018-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Incanto Trade, s. r. o., se sídlem v Brně, Jandáskova 24/1957, identifikační číslo osoby 46 34 65 54, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovanému P. L., zastoupenému Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 635/13, PSČ 110 00, za účasti Premium Label a. s., se sídlem v Praze 1, Žitná 1575/49, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 04 83 61, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného JUDr. Miroslavem Kutějem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Müllerova 369, PSČ 547 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 43/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, takto:
Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Městský soud v Praze k námitkám žalovaného rozsudkem ze dne 23. června 2017, č. j. 49 Cm 43/2014-266, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2014, č. j. 49 Cm 43/2014-19, jímž uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni (FAnn parfumerie, s. r. o.) směnečný peníz v částce 2.033.164,- Kč s 6% úrokem ze směnečných sum jednotlivých směnek a od dat (specifikovaných ve výroku směnečného platebního rozkazu) do zaplacení, směnečnou odměnu 6.777,21 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 162.836,80 Kč. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že označený směnečný platební rozkaz v celém rozsahu zrušil (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému částku 386.275,- Kč (druhý výrok) a vedlejšímu účastníku částku 92.330,- Kč (třetí výrok) a na náhradě nákladů řízení státu částku 8.183,- Kč (čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že právní posouzení věci (závěr o neplatnosti směnek z důvodu neurčitosti údaje platebního místa), na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné. Právní otázku (ne)platnosti směnek v daných poměrech považuje za dosud judikaturou Nejvyššího soudu nezodpovězenou, respektive její řešení odvolacím soudem za rozporné s označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc, případně vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť je „závažně ohrožena na svých právech“. Zaplatila-li by žalovanému a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení, neměla by s vysokou pravděpodobností možnost získat finanční prostředky zpět, jelikož ohledně majetku vedlejšího účastníka je vedeno insolvenční řízení a žalovaný (jak plyne z obchodního rejstříku) převedl (v průběhu řízení před soudem prvního stupně) podíl ve společnosti ESTETICA PRAGA s.
r. o. (jediného akcionáře vedlejšího účastníka) na třetí osobu. Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné, respektive za nedůvodné. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
V souladu se závěry, které formuloval a odůvodnil v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a v usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, jež bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. dubna 2018 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že v poměrech dané věci jsou naplněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti výroků rozsudku, jimiž odvolací soud uložil žalobkyni povinnost k peněžitému plnění (k zaplacení nákladů řízení); proto návrhu žalobkyně v tomto rozsahu vyhověl.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2018
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
nepodléhají. Současně shledává právní posouzení věci odvolacím soudem za souladné s judikaturou Nejvyššího soudu ve vyjádření specifikovanou. Požaduje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
V době po vydání rozsudku odvolacího soudu (k 21. prosinci 2017) změnila žalobkyně obchodní firmu na Incanto Trade, s. r. o.; k této změně Nejvyšší soud přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí. V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2018, č. j. MSPH 77 INS 394/2014-B-125, zrušil konkurs na majetek výstavce (vedlejšího účastníka na straně žalovaného) z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je jeho majetek zcela nepostačující; usnesení nabylo právní moci dne
26. června 2018. Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky 9206, byl výstavce k 27. červenci 2019 vymazán z obchodního rejstříku. Usnesením ze dne 31. května 2018, č. j. 29 Cdo 1178/2018-362, Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2017, č. j. 12 Cmo 310/2017-317, ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 o.
s. ř., a to k řešení otázek dovolatelem otevřených, týkajících se platnosti směnek ve vazbě na údaj domicilu ve směnkách obsažený. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení čl. I. § 75 směnečného zákona vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2.
bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. údaj splatnosti;
4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. Podle ustanovení čl. I. § 76 směnečného zákona listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích (odstavec 1). O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou (odstavec 2). Není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště (odstavec 3). Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě, uvedeném u jména výstavce (odstavec 4). Podle ustanovení čl. I. § 77 odst.
2 směnečného zákona pro vlastní směnku platí dále ustanovení o cizích směnkách splatných u osoby třetí nebo v jiném místě, než je bydliště směnečníka (§§ 4 a 27), o úrokové doložce (§ 5), o nesrovnalostech v údajích směnečné sumy (§ 6), o následcích podpisu směnky za podmínek § 7, o následcích podepsání osobou, která jednala bez oprávnění zastupovat nebo která překročila taková oprávnění (§ 8), a o blankosměnce (§ 10). Podle ustanovení čl. I. § 4 směnečného zákona směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že při posouzení otázky (ne)platnosti směnky z hlediska údaje místa placení (a domicilu) dospěl (již dříve) k závěrům, podle nichž:
1) Nezbytnou náležitostí vlastní směnky je údaj místa, kde má být placeno, když její výstavce se právě v platebním místě zavazuje směnku zaplatit a věřitel má právo jen v tomto platebním místě na dlužníkovi plnění podle směnky požadovat. Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti k placení předložena a případně také pro neplacení protestována. Přitom údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné, a nelze akceptovat ani uvedení místa placení způsobem alternativním. V takových případech by totiž nebylo možno jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností určit, kde (v jakém místě) má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel takové směnky právo plnění vyžadovat (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.
června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005). K naplnění požadavku určitosti platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města, a to bez zřetele k tomu, zda případně existuje více takových míst shodného názvu. Výklad, podle něhož by v případě výskytu více míst (obcí, měst) shodného názvu bylo zapotřebí – k naplnění požadavku určitého vymezení platebního místa – uvést na směnce ještě další údaje odlišující místo, kde má být směnka zaplacena, od ostatních míst shodného názvu, nemá oporu ve směnečném zákoně a ve svých důsledcích by vedl k tomu, že na účastníky směnečných vztahů by byly – ohledně jejich místních znalostí – kladeny naprosto nepřiměřené a ničím neodůvodněné požadavky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.
ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008, ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 a ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009). Srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012, uveřejněného pod číslem 64/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2013“). 2) Údaj místa, kde má být placeno, musí být na směnce vyznačen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, kde má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel směnky právo plnění vyžadovat; případná odchylka od „úředně zavedeného“ označení platebního místa (obce), nemající za následek vznik takových pochybností, není významná a není důvodem neplatnosti směnky (srov. opět R 64/2013).
3) Z hlediska určitosti platebního místa není významné, zda se v rámci směnkou vymezeného platebního místa případně nachází více provozoven označené osoby (banky), v nichž by mohla být směnka k placení předložena. Za situace, kdy ze samotné směnky (jejíž obsah je pro posouzení otázky platnosti směnky určující) bezprostředně nevyplývá, že by platební místo bylo stanoveno alternativně (tj. že by směnka obsahovala více platebních míst vedle sebe), nemůže mít taková skutečnost na platnost směnky žádný vliv.
Nacházelo-li by se v platebním místě skutečně více poboček označené banky, mohl by majitel předložit směnku k placení podle své volby v kterékoli z nich (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3964/2007). 4) Je-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, komu se má k placení předložit, tedy u koho je splatná, je tím obvykle i určeno platební místo směnky. Je-li však na směnce údaj platebního místa a ještě domicil, nesmí jít o údaje rozporné. Na povinnost zaplatit směnku nemůže mít vliv ani skutečnost, že k datu její splatnosti v rámci vymezeného platebního místa provozovna osoby, u níž má být placeno, neexistuje (byla v mezidobí zrušena); rozhodující totiž je, že i nadále zůstává jednoznačně určené místo placení (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 11.
září 2012, sp. zn. III. ÚS 2038/10, a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008). 5) Tzv. zákonné platební místo podle ustanovení čl. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona se uplatní – jak plyne přímo z dikce tohoto ustanovení – jen tehdy, není- li na směnce ohledně platebního místa směnky výslovně nic (ať již přímo nebo prostřednictvím domicilu) uvedeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 169/2013). 6) Za výslovný (místopisný) údaj, způsobilý vymezit platební místo směnky nelze považovat pouhé uvedení názvu, pod kterým je podnikatel (právnická osoba) zapsán do obchodního rejstříku (§ 8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), ať již byl takový údaj vyznačen na směnce samostatně, nebo byl uveden ve spojení s označením bankovního účtu konkrétní osoby.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2829/2012, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech. V poměrech dané věci je nesporné, že směnky neobsahují údaj místa, kde má být placeno; zbývá posoudit, jaký význam má pro řešení otázky (ne)platnosti směnek údaj „splatno u (…) s nevyplněným řádkem „místa“, a údaj nacházející se pod tímto textem ve znění „u K. B. Brno - venkov; XY“. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že shora zmíněný údaj na směnkách nelze považovat za název osoby, u níž měly být zaplaceny, když zkratku K.
B. (ve spojení s číslem účtu) sice lze „vyložit“ v tom smyslu, že jde o Komerční banku, a. s., ale další text ve znění „Brno - venkov“ rozhodně není součástí názvu, pod nímž je tato právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku.
Za tohoto stavu považuje Nejvyšší soud za rozhodující (jedinečnou) grafickou podobu směnek, kdy při absenci údaje místa, kde má být placeno, je domicilační doložka členěna na část vymezující osobu domiciliáta (tj. osobu, u níž měly být směnky předloženy k placení – viz předtištěný údaj „banka“) a část označující místo, kde se tak má stát [viz předtištěný (a nevyplněný) údaj „místo“]. Z této podoby směnek, jde-li o vyplněná místa, je zřejmé, že údaje uvedené u předtištěného textu „banka“ mají sloužit (jen) k identifikaci osoby domiciliáta, případně k označení konkrétního účtu vedeného domiciliátem, na který měly být směnečné sumy zaplaceny; o vymezení platebního místa tak evidentně nešlo, když směnky zůstaly v údaji „místa“ domiciliáta nevyplněné.
Jinými slovy, jakkoli obecně platí, že platební místo může být vymezeno (i) prostřednictvím domicilu (viz čl. I. § 4 směnečného zákona), v poměrech dané věci tomu tak (vzhledem k obsahu a grafické podobě směnek) není. Nejvyšší soud proto uzavírá, že na směnkách nebylo platební místo určeno ani výslovně, ani prostřednictvím domicilu; uplatní se tak tzv. zákonné platební místo podle ustanovení čl. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o.
s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.