29 Cdo 1193/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci navrhovatelky M.–N., a. s., zastoupené Mgr. Z. J., advokátem za účasti
Ing. K. B., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem o návrhu na zápis změn do
obchodního rejstříku, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. B 9649, o
dovolání Ing. K. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu
2006, č. j. 14 Cmo 16/2006 – 245, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu
2006, č. j. 14 Cmo 16/2006 – 245 a
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2005, č. j. F
68 086/2005, B 9649 – 72, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 1. června 2005, č. j. F 68 086/2005, B 9649 – 72, kterým tento soud vyhověl
návrhu na zápis změny M.–N., a. s. (dále jen „společnost“) do obchodního
rejstříku, spočívající v zápisu výmazu Ing. K. B.z funkce člena představenstva
a zápisu dne zániku jeho funkce.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že z rozhodnutí jediného
akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti ze dne 27. dubna 2005
zjistil, že jediný akcionář společnosti, společnost M. p. a. s., jednající
předsedou představenstva J. A. a místopředsedou představenstva Ing. K. R. B.,
rozhodla o odvolání Ing. K. B., z funkce člena představenstva. Návrh na
zahájení rejstříkového řízení byl podán dne 30. května 2005, tedy v obvyklé
lhůtě. Z obsahu zápisu ani z jiných skutečností neplynou žádné pochybnosti o
tom, že jediná akcionářka navrhovatelky v souladu se zákonem o odvolání tohoto
člena představenstva rozhodla.
Odvolací soud dále uzavřel, že důvody, kterými účastník brojí proti rozhodnutí
soudu prvého stupně, nejsou přesvědčivé, když neobstojí jeho tvrzení, že
rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady musí být antedatované,
neboť členové statutárního orgánu se toho dne nemohli osobně setkat. Podle
odvolacího soudu je téměř vyloučené po dlouhé době prokazovat, že se určitá
osoba nevzdálila po celý den ze svého bydliště; nadto poukázal na to, že datum
přijetí rozhodnutí může být dnem, kdy listinu podepsala druhá osoba v pořadí.
Listina pak mohla být k podpisu doručena poštou nebo jiným způsobem.
Dle odvolacího soudu se námitky oprávněné osoby ohledně neplatnosti usnesení
valné hromady, tzn. v daném případě proti rozhodnutí jediného akcionáře v
působnosti valné hromady, se řeší v řízení podle ustanovení § 183 a § 131
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), avšak takové řízení účastník
nezahájil, když námitku tohoto druhu nevznáší. Odvolací soud přisvědčil
účastníku pouze v tom, že měl být o rozhodnutí řádně informován, tato výtka
však na platnost rozhodnutí vliv nemá. Nevyhověl ani požadavku účastníka
ohledně zápisu rozdílného dne zániku funkce, s poukazem na to, že zápis data
skončení funkce v obchodním rejstříku má pouze deklaratorní povahu a tento stav
není soud oprávněn měnit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal Ing. K.B. dovolání. Co do přípustnosti,
odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam,
jelikož řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla
vyřešena a je v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel namítá, že listina nazvaná Rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu
působnosti Valné hromady navrhovatelky (dále též jen „rozhodnutí jediné
akcionářky“), je antedatována na den 27. dubna 2005, přičemž vychází z toho, že
toho dne se Jiří Abrahám, předseda představenstva jediné akcionářky a pan Ing.
K. R. B., místopředseda představenstva (kteří tuto listinu podepsali) vůbec
nesešli a ani sejít nemohli, neboť J. A. ten den v P. vůbec nebyl. Uvádí, že
rozhodnutí jediné akcionářky bylo antedatováno právě na den 27. dubna 2005
proto, že to byl poslední den před převedením akcií navrhovatelky na společnost
C. C. H., Ltd. v rámci smlouvy o úplatném převodu akcií a úpravě souvisejících
vztahů a vyslovuje přesvědčení, že rozhodnutí jediné akcionářky bylo podepsáno
právě až po tomto datu, kdy již jediná akcionářka M. p., a. s., žádné akcie
navrhovatelky nevlastnila. Dovolatel dovozuje, že rozhodnutí jediné akcionářky
je z těchto důvodů absolutně neplatné.
Jednání výše uvedeného předsedy představenstva a místopředsedy představenstva
navrhovatelky považuje dovolatel za jednání v rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku, které v souladu s ustanovením § 265 obch. zák. nepožívá
právní ochrany.
Dovolatel dále s odkazem na § 190 odst. 2 věta druhá obch. zák. argumentuje
tím, že písemné rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné
hromady musí být doručeno představenstvu a dozorčí radě, přičemž namítá, že
tuto svou zákonnou povinnost navrhovatelka nesplnila, když dle jeho tvrzení se
o skutečnosti, že byl odvolán z funkce člena představenstva navrhovatelky,
dozvěděl až z usnesení soudu prvního stupně.
Dovolatel rovněž argumentuje tím, že jako člen představenstva o žádném
rozhodnutí jediné akcionářky nevěděl a namítá, že je zcela nežádoucí, aby si
akcionářka o něčem rozhodla a představenstvo se to dozvědělo s mnohatýdenním
zpožděním.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. pro řešení otázek otevřených dovoláním v mezích dovolacího
důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že zčásti jde o otázku,
kterou dosud neřešil a zčásti je napadené rozhodnutí v rozporu s jeho
judikaturou.
V projednávané věci založil odvolací soud rozhodnutí na tom, že jediný
akcionář, jednající předsedou a místopředsedou představenstva řádně rozhodl o
odvolání dovolatele z funkce, přičemž dovolateli se nepodařilo uvedenými důvody
toto odvolání zpochybnit.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 17. června 2003, sp. zn. 29 Odo
882/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod
číslem 141, je-li jediným společníkem společnosti s ručením omezeným akciová
společnost, činí rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady
představenstvo akciové společnosti. Stejný závěr se uplatní ve vztahu k
jedinému společníkovi akciové společnosti. Je tomu tak proto, že rozhodování v
působnosti valné hromady není jednáním společnosti ve vztahu ke třetím osobám
(právním úkonem), a proto je nemohou činit osoby, oprávněné jednat jménem
společnosti (v projednávané věci společně předseda a místopředseda
společnosti), ale musí je přijmout orgán k tomu oprávněný, tj. představenstvo
společnosti. Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí jediného akcionáře o
odvolání člena představenstva z funkce je právním úkonem, je s výše
formulovanými závěry Nejvyššího soudu v rozporu.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za
středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný
(§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu