29 Cdo 1202/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
navrhovatelky S. p. p., a. s., zastoupené JUDr. D. S., Ph.D., advokátem, za
účasti 1) S. B. a. s., zastoupené JUDr. P. Š., advokátem, , a 2) M. K.,
zastoupeného Mgr. J. L., advokátkou, o jmenování člena představenstva
společnosti S. B. a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm
141/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
17. prosince 2008, č. j. 7 Cmo 207/2008-110, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j
7 Cmo 207/2008-110, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2007,
č. j. 75 Cm 141/2007-29, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
II. Dále se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna
2008, č. j. 7 Cmo 268/2007-104, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.
května 2007, č. j. 75 Cm 135/2007-55.
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání
navrhovatelky usnesení ze dne 30. května 2007, č. j. 75 Cm 141/2007-29, jímž
Městský soud v Praze zamítl návrh na jmenování M. K. do funkce člena
představenstva společnosti S. B. a. s. (dále jen „společnost“).
Vyšel přitom z toho, že:
1) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2007, č. j. F 36535/2007/B
5638-686 (dále jen „usnesení rejstříkového soudu“), byl zamítnut návrh na zápis
G. F. R. jako člena představenstva společnosti do obchodního rejstříku;
2) usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, č. j. 7 Cmo
240/2007-1223, byla odvolání společnosti i G. F. R. proti usnesení
rejstříkového soudu odmítnuta;
3) usnesení rejstříkového soudu nabylo právní moci a tudíž je podle ustanovení
§ 30 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“) nutno považovat volbu G. F. R. do funkce člena představenstva
společnosti za neplatnou;
4) pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, sp. zn.
7 Cmo 268/2007, byl členem představenstva společnosti do doby, než bude člen
představenstva zvolen valnou hromadou, jmenován ing. Z. H., jenž byl rovněž
zapsán jako člen představenstva společnosti do obchodního rejstříku vedeného
Městským soudem v Praze, oddílu B, vložka 5638 (jako den vzniku jeho funkce je
zapsán 12. únor 2008);
Na základě shora uvedeného odvolací soud uzavřel, že představenstvo společnosti
má čtyři členy, což je počet určený stanovami, a nejsou tudíž splněny zákonné
předpoklady pro jmenování člena představenstva soudem podle ustanovení § 194
odst. 2 obch. zák.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňujíc
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc,
aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému
projednání.
Odvolacímu soudu vytýká, že věc posoudil „od konce“, tj. od současného
„faktického stavu“, kdy je Ing. Z. H. jmenován soudem do funkce chybějícího
člena představenstva společnosti (jež v důsledku toho má čtyři členy), aniž se
zabýval tím, jak společnost k současné situaci dospěla, ačkoliv je k tomu podle
ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. povinen a ačkoliv je mu situace ve společnost
z jeho rozhodovací činnosti známa.
Příčinou stávajícího stavu je „zcela chybné a nezákonné“ usnesení rejstříkového
soudu, který zamítl návrh na zápis G. F. R. jako člena představenstva
společnosti do obchodního rejstříku z důvodu nedoložení všech potřebných
listin. Podle ustanovení § 200d odst. 1 písm. e/ o. s. ř. měl být přitom návrh
odmítnut, což by nemělo tak závažné právní následky.
Vzhledem k tomu, že usnesením valné hromady společnosti ze dne 6. října 2006
(přijatým za účasti a se souhlasem 100% akcionářů společnosti) byli kromě G. F.
R. zvoleni další tři členové představenstva, kteří již svou funkci vykonávají a
jejichž volba není nikým zpochybňována, má dovolatelka za to, že není dán žádný
důvod pro neplatnost volby pana R. do funkce člena představenstva. S ohledem na
nastavení sil v představenstvu společnosti však nebylo možné proti usnesení
rejstříkového soudu podat odvolání (dva členové představenstva nominovaní
druhým akcionářem – společností E., a. s. – podat odvolání odmítali) a toto
nabylo právní moci.
Ve snaze „obránit“ investici do společnosti a obhájit své pozice v ní podala
dovolatelka návrh jmenování M. K. „na post člena představenstva uvolněný po G.
F. R.“. Jako 50% akcionářka společnosti má totiž právo na nominaci dvou ze čtyř
členů představenstva, přičemž právě G. F. R. byl spolu s panem Z. zvolen do
představenstva na základě jejího návrhu. Z důvodu nastolení rovnováhy ve
společnosti, neboť mezi oběma akcionáři probíhají spory o vedení společnosti,
je nutné, aby post čtvrtého člena představenstva vykonávala buď osoba
navrhovaná dovolatelkou nebo osoba nezávislá.
E. a. s., ačkoliv má v představenstvu dva své zástupce, podala návrh na zápis
třetího člena představenstva. Městský soud rozhodnutím sp. zn. 75 Cm 135/2007
návrh zamítl, stejně jako návrh dovolatelky s tím, že volbu pana R. shledal
platnou. Proti těmto rozhodnutím se obě navrhovatelky (dovolatelka i E. a. s.)
odvolaly. Vrchní soud v Praze rozhodnutím sp. zn. 7 Cmo 268/2007 odvolání
společnosti E. a. s. vyhověl a jí navrhovanou osobu – Ing. Z.H.– jmenoval
členem představenstva do doby, než valná hromada společnosti zvolí člena
představenstva. Ačkoliv její odvolání bylo podáno ve stejnou dobu jako odvolání
společnosti E. a. s., a ačkoliv dovolatelka opakovaně navrhovala soudu prvního
stupně i odvolacímu soudu, aby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí
návrhy obou akcionářek (což by bylo v souladu se zásadou hospodárnosti), bylo o
jejím odvolání rozhodnuto téměř o rok později a s ohledem na jmenování Ing. Z.
H. bylo zamítnuto. Žádný soud se přitom nezabýval otázkou platnosti volby G. F.
R. do funkce člena představenstva.
Společnost se v důsledku nesprávného rozhodování Vrchního soudu v Praze ocitla
v situaci, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena,
což zakládá „důvod dovolání“ podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje ve
výkladu ustanovení § 194 odst. 2 věty druhé až čtvrté obch. zák.
Při dalších úvahách vychází Nejvyšší soud v rámci skutkového stavu zjištěného
soudy nižších stupňů zejména z toho, že:
1) Valná hromada společnosti konaná dne 6. října 2006, jíž se zúčastnili oba
akcionáři společnosti (tj. dovolatelka a společnost E. a. s.), zvolila čtyři
členy představenstva, mimo jiné i G. F. R..
2) Usnesením rejstříkového soudu, jež nabylo právní moci, byl zamítnut návrh na
zápis G. F. R. jako člena představenstva společnosti do obchodního rejstříku.
3) Dne 19. dubna 2007 podala akcionářka E. a. s. k Městskému soudu v Praze
návrh na jmenování Ing. Z. H. členem představenstva společnosti. Soud prvního
stupně její návrh usnesením ze dne 24. května 2007, č. j. 75 Cm 135/2007-55,
zamítl. E., a. s. podala proti označenému usnesení odvolání, jemuž Vrchní soud
v Praze vyhověl a usnesením ze dne 28. ledna 2008, č. j. 7 Cmo 268/2007-104,
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že jmenoval Ing. Z. H. členem
představenstva společnosti do doby, než bude zvolen člen představenstva valnou
hromadou společnosti.
4) Dne 23. května 2007 podala dovolatelka k témuž soudu návrh na jmenování M.
K. členem představenstva společnosti. Soud prvního stupně její návrh usnesením
ze dne 30. května 2007, sp. zn. 75 Cm 141/2007-29, zamítl. Dovolatelka proti
tomuto rozhodnutí podala odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným
usnesením.
Podle ustanovení § 194 odst. 2 obch. zák. jestliže člen představenstva zemře,
odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí
příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva.
Nebude-li z tohoto důvodu představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje
chybějící členy nebo člena představenstva soud na návrh osoby, jež na tom
osvědčí právní zájem, a to na dobu, než budou zvoleni noví členové nebo člen
příslušným orgánem společnosti, jinak může soud i bez návrhu zrušit společnost
a nařídit její likvidaci. Ustanovení § 71 odst. 2 věty druhé, třetí, čtvrté a
páté, odst. 6 a 7 platí obdobně. Místně příslušným soudem pro jmenování člena
představenstva je obecný soud společnosti; účastníky řízení jsou navrhovatel,
společnost, je-li zde osoba, která je oprávněna jejím jménem nebo za ni jednat,
a osoba, jež má být soudem jmenována za člena představenstva.
Řízení o jmenování chybějících členů představenstva je řízením podle ustanovení
§ 200e (ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. b/) o. s. ř., jež lze – s
ohledem na ustanovení § 194 odst. 2 obch. zák. – zahájit pouze na návrh.
Z uvedeného plyne, že neodpovídá-li počet členů představenstva akciové
společnosti v důsledku zániku funkce některého (některých) z nich počtu
určenému zákonem (§ 194 odst. 3 obch. zák.) či stanovami a představenstvo není
z tohoto důvodu schopno plnit své funkce, může být návrhem oprávněné osoby
zahájeno řízení o jmenování chybějících členů představenstva soudem.
Je-li však již takové řízení zahájeno, nelze ohledně téže společnosti (a téhož
skutkového stavu) vést jiné řízení o jmenování chybějících členů představenstva
soudem. Další návrh, podaný osobou odlišnou od původního navrhovatele poté, kdy
řízení podle ustanovení § 194 odst. 2 obch. zák. již bylo zahájeno a nebylo
dosud pravomocně skončeno, je tudíž nutno považovat za přistoupení do řízení
zahájeného prvním návrhem.
Opačný výklad by nutně vedl k tomu, že další oprávněné osoby, jež podaly návrh
podle § 194 odst. 2 obch. zák., by byly vyloučeny z práva účastnit se řízení, v
němž je člen představenstva soudem jmenován, a to jen proto, že svůj návrh
podaly později. Jestliže by totiž soud návrhy projednal odděleně, a dospěl by
na základě prvního podaného návrhu k závěru, že podmínky pro jmenování člena
představenstva jsou splněny, upřel by ostatním navrhovatelům právo vyjádřit se
k osobě, jež má být dle návrhu prvního navrhovatele jmenována členem
představenstva, a případně navrhnout jiného „kandidáta“. Takovým postupem by
došlo k neodůvodněnému zvýhodnění prvního navrhovatele (jemuž jedinému by byla
poskytnuta možnost navrhnout osobu, jež má být do funkce člena představenstva
jmenována) na úkor ostatních oprávněných osob, jež taktéž podaly na podkladě
stejného skutkového stavu návrh na jmenování člena představenstva soudem.
Soud v takovém případě nerozhoduje o spojení věcí ke společnému řízení (§ 112
o. s. ř.) ani o přibrání dalšího navrhovatele do řízení (§ 94 odst. 3 o. s.
ř.), neboť závěr, že o všech návrzích se vede jedno (společné) řízení, vyplývá
– jak dovodil Nejvyšší soud výše – přímo ze zákona (§ 194 odst. 2 obch. zák.).
Ustanovení § 94 odst. 3 o. s. ř. je nadto uplatnitelné jen ve vazbě na definici
účastníků obsaženou v § 94 odst. 1 o. s. ř. To, že se další oprávněný
navrhovatel stává účastníkem řízení bez dalšího, plyne přímo i z dikce § 94
odst. 2 o. s. ř.
Nejedná-li soud s dalším navrhovatelem jako s účastníkem řízení (zahájeného
původním návrhem), nemůže soudní rozhodnutí nabýt právní moci před doručením
opomenutému navrhovateli. Pro každého dalšího navrhovatele platí stav řízení v
době jeho přistoupení. Z uvedeného (mimo jiné) plyne, že došel-li další návrh
soudu poté, kdy rozhodnutí o návrhu původním bylo již účastníkům řízení
doručeno, avšak dosud nenabylo právní moci, není třeba (vzhledem ke stavu, v
němž se řízení nachází) toto rozhodnutí novému účastníku doručovat. Jeho právo
napadnout rozhodnutí odvoláním zůstává zachováno, a to ve lhůtě, v níž je
oprávněn podat odvolání původní navrhovatel, a bylo-li jich více, ve lhůtě,
počítané od doručení rozhodnutí poslednímu z nich (srov. mutatis mutandis
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2008, pod číslem 148).
Jestliže soudy nižších stupňů projednaly návrhy obou akcionářek odděleně, jako
by šlo o dvě samostatná řízení, vycházejíce z nesprávného výkladu ustanovení §
194 odst. 2 obch. zák., zatížily řízení vadou, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3
o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta první o. s. ř.).
Vzhledem k závěru formulovanému výše pak jako závislá rozhodnutí (s
přihlédnutím k § 242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) zrušil Nejvyšší soud rovněž i
usnesení, jimiž soudy rozhodly o návrhu akcionářky E., a. s. na jmenování člena
představenstva společnosti.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V další fázi
řízení bude soud jednat o návrzích obou akcionářů z 19. dubna a 23. května 2007
v rámci jediného řízení zahájeného časově prvním návrhem, čemuž přizpůsobí též
označování účastníků řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu