Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1260/2011

ze dne 2012-12-18
ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1260.2011.1

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 1260/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci

žalobkyně L. P., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem

v Praze 1, Mezibranská 19, PSČ 115 02, proti žalovaným 1) J. P., zastoupenému

JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, PSČ 120

00, 2) Ing. arch. L. A. D´A., 3) Ing. arch. P. H., obou zastoupených Mgr.

Martinem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, PSČ 110 00, 4)

Mgr. H. M., zastoupené Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1,

Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, 5) Ing. arch J. S.-W., 6) Ing. arch L. S., obou

zastoupených Mgr. Martinem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská

2, PSČ 110 00, a 7) Ing. arch. M. Š., zastoupené JUDr. Bohumilem Měšťánkem,

advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 828/34, PSČ 160 00, o určení

jednotek v domě a o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro

Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 103/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 19 Co 307/2010-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů

dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,

k rukám jeho zástupce.

V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud k odvolání žalobkyně

usnesení ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 33 C 103/2009-105, kterým Obvodní

soud pro Prahu 6 zastavil podle § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve vztahu k prvnímu žalovanému

z důvodu překážky věci rozsouzené řízení o určení, že žalobkyně je vlastnicí ve

výroku specifikovaných bytových jednotek (dále jen „sporné jednotky“).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost

opírá o ustanovení § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., majíc za to, že jsou

naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že zastavením řízení ve vztahu k prvnímu

žalovanému určil okruh účastníků řízení odchylně od okruhu účastníků smluv, v

důsledku čehož nemůže být vyhověno žalobě jako celku. V projednávané věci je

skutkový základ žaloby odlišný od skutkového základu žaloby, jíž se domáhala

vrácení daru po prvním žalovaném a jíž bylo vyhověno. První žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné, snáší argumenty na jeho

podporu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Dovolání proti napadenému rozhodnutí, jež je přípustné podle ustanovení § 239

odst. 2 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1

o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že závěr, podle kterého představuje pravomocný rozsudek, jímž

bylo vyhověno žalobě o určení podle § 80 písm. c/ o. s. ř., překážku věci

rozsouzené ve vztahu k nové žalobě o určení, vycházející ze stejného skutkového

základu, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod

číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 666/2007, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí

Nejvyššího soudu přijatá po 1. červnu 2000 – dostupný na webových stránkách

Nejvyššího soudu). Bylo-li vyhověno (pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. července 2005, č. j. 10 C 192/2001-188) žalobě dovolatelky, jíž se vůči prvnímu

žalovanému domáhala určení, že je vlastnicí sporných jednotek (jež původně

darovala prvnímu žalovanému), neboť podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb.,

občanského zákoníku, požádala o vrácení daru, pak uvedené rozhodnutí tvoří

překážku věci rozsouzené ve vztahu k žalobě, jíž se vůči prvnímu žalovanému

domáhá téhož určení, tvrdíc, že první žalovaný poté, kdy požádala o vrácení

daru a kdy mu již nesvědčilo vlastnické právo, sporné jednotky převedl na třetí

osoby (další žalované), které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako

vlastníci sporných jednotek. Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané

situace za zbytečné. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud s ohledem na námitky dovolatelky podotýká, že

v řízení, jehož předmětem je určení vlastnického práva k nemovitosti, jsou

nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, jednak ten, kdo požaduje, aby

jeho vlastnické právo bylo určeno, a jednak osoba, která je vedena v katastru

nemovitostí jako vlastník nemovitosti. Právní sféry dalších osob se toto řízení

netýká; i když učinily právní úkony týkající se převodu vlastnictví této

nemovitosti, výsledek řízení (rozhodnutí o tom, zda tu vlastnické právo je či

není) nemá a nemůže mít na jejich právní poměry žádný vliv (srov. např. důvody

rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2005, sp. zn. 21 Cdo 2770/2004). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.

5, § 224 odst. 1 a

§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a prvnímu

žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni

(dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále

jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 5 písm. b/ a §

10 odst. 3, § 13, § 14 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 10.000,- Kč. Takto

určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku

5.000,- Kč, jelikož zástupce prvního žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze

jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových

výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za

20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.060,- Kč tak

dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži dovolatelky celkem 6.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu