NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 1260/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně L. P., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem
v Praze 1, Mezibranská 19, PSČ 115 02, proti žalovaným 1) J. P., zastoupenému
JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, PSČ 120
00, 2) Ing. arch. L. A. D´A., 3) Ing. arch. P. H., obou zastoupených Mgr.
Martinem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, PSČ 110 00, 4)
Mgr. H. M., zastoupené Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, 5) Ing. arch J. S.-W., 6) Ing. arch L. S., obou
zastoupených Mgr. Martinem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská
2, PSČ 110 00, a 7) Ing. arch. M. Š., zastoupené JUDr. Bohumilem Měšťánkem,
advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 828/34, PSČ 160 00, o určení
jednotek v domě a o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 103/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 19 Co 307/2010-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 6.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jeho zástupce.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud k odvolání žalobkyně
usnesení ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 33 C 103/2009-105, kterým Obvodní
soud pro Prahu 6 zastavil podle § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve vztahu k prvnímu žalovanému
z důvodu překážky věci rozsouzené řízení o určení, že žalobkyně je vlastnicí ve
výroku specifikovaných bytových jednotek (dále jen „sporné jednotky“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., majíc za to, že jsou
naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že zastavením řízení ve vztahu k prvnímu
žalovanému určil okruh účastníků řízení odchylně od okruhu účastníků smluv, v
důsledku čehož nemůže být vyhověno žalobě jako celku. V projednávané věci je
skutkový základ žaloby odlišný od skutkového základu žaloby, jíž se domáhala
vrácení daru po prvním žalovaném a jíž bylo vyhověno. První žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné, snáší argumenty na jeho
podporu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Dovolání proti napadenému rozhodnutí, jež je přípustné podle ustanovení § 239
odst. 2 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1
o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že závěr, podle kterého představuje pravomocný rozsudek, jímž
bylo vyhověno žalobě o určení podle § 80 písm. c/ o. s. ř., překážku věci
rozsouzené ve vztahu k nové žalobě o určení, vycházející ze stejného skutkového
základu, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod
číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 666/2007, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu přijatá po 1. červnu 2000 – dostupný na webových stránkách
Nejvyššího soudu). Bylo-li vyhověno (pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. července 2005, č. j. 10 C 192/2001-188) žalobě dovolatelky, jíž se vůči prvnímu
žalovanému domáhala určení, že je vlastnicí sporných jednotek (jež původně
darovala prvnímu žalovanému), neboť podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, požádala o vrácení daru, pak uvedené rozhodnutí tvoří
překážku věci rozsouzené ve vztahu k žalobě, jíž se vůči prvnímu žalovanému
domáhá téhož určení, tvrdíc, že první žalovaný poté, kdy požádala o vrácení
daru a kdy mu již nesvědčilo vlastnické právo, sporné jednotky převedl na třetí
osoby (další žalované), které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako
vlastníci sporných jednotek. Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané
situace za zbytečné. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud s ohledem na námitky dovolatelky podotýká, že
v řízení, jehož předmětem je určení vlastnického práva k nemovitosti, jsou
nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, jednak ten, kdo požaduje, aby
jeho vlastnické právo bylo určeno, a jednak osoba, která je vedena v katastru
nemovitostí jako vlastník nemovitosti. Právní sféry dalších osob se toto řízení
netýká; i když učinily právní úkony týkající se převodu vlastnictví této
nemovitosti, výsledek řízení (rozhodnutí o tom, zda tu vlastnické právo je či
není) nemá a nemůže mít na jejich právní poměry žádný vliv (srov. např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2005, sp. zn. 21 Cdo 2770/2004). Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a prvnímu
žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni
(dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále
jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 5 písm. b/ a §
10 odst. 3, § 13, § 14 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 10.000,- Kč. Takto
určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku
5.000,- Kč, jelikož zástupce prvního žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze
jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových
výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za
20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.060,- Kč tak
dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži dovolatelky celkem 6.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu