29 Cdo 1298/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1,
Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, identifikační číslo 1380699,
zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské
náměstí 777/12, PSČ 110 00, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Ludmilou
Krejčí, advokátkou, se sídlem v Brně, Starobrněnská 286/13, PSČ 602 00, o
námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 44 Cm 193/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 5 Cmo 284/2011-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 12.463,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jeho zástupce.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek ze dne 11. dubna 2011, č. j. 44 Cm 193/2009-111, jímž Krajský
soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. srpna
2009, č. j. 44 Cm 193/2009 -27, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci
částku 4.426.359,- Kč s 6% úrokem od 2. července 2008 do zaplacení, směnečnou
odměnu ve výši 14.754,- Kč a náklady řízení. Odvolací soud především přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého
se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost
směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Odkazuje na ustanovení § 175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zdůrazňuje, že řízení o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu je ovládáno zásadou koncentrace řízení, dále (ve shodě se
soudem prvního stupně) dovodil, že žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání
námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítal, že podpisy na směnkách,
jejichž zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, nejsou pravými podpisy
žalovaného a neuplatnil (řádně neodůvodnil) ani námitku „nedluhu“; soudy proto
k těmto (později tvrzeným) skutečnostem nemohly v námitkovém řízení přihlížet. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve
věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by
bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí
žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení §
175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo
2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo
2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek – uvedená rozhodnutí jsou - stejně jako rozhodnutí níže zmíněné -
veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod
číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k
otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil,
že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za
odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé,
v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých
skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu
zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách
proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek
uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.
V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o
tom, že žalovaný ve včas podaných námitkách pravost podpisů na směnkách,
jejichž zaplacení se žalobce v posuzovaném případě domáhá, nezpochybnil
(žalovaný – zdůrazňuje, že ve prospěch původního majitele směnky měl vystavit
pouze dvě směnky – toliko uvedl, že „z chování žalobce není jasné, z titulu
jaké směnky se majitel domáhá placení“, když uplatňuje vůči žalovanému práva ze
dvou směnek znějících na jiné směnečné sumy, než jaké byly uvedeny na směnkách,
jejichž zaplacení požadoval v minulosti původní majitel v rozhodčím řízení) a
netvrdil ani žádné konkrétní skutečnosti, jejichž prostřednictvím by vymezil
„kauzální námitku, že žalobci ničeho nedluží“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo
odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalované její náklady řízení. Ty
sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací
řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února
2012), která podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1,
§ 15 a § 18 odst. 1 činí 10.000,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových
výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání)
podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 21% daň z
přidané hodnoty (srov. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.163,- Kč. Celkem
tedy činí 12.463,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. dubna 2013
Mgr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu