29 Cdo 1299/2024-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, proti žalované M. G., zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 699 299 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 42/2023, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2023, č. j. 19 Co 375/2023-44, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Poddlužnickou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále též jen „obvodní soud“) dne 19. února 2023 se žalobce (M. P.) domáhá proti žalované (M. G.) zaplacení částky 1 699 299 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobce tvrdí, že je věřitelem bývalého manžela žalované, pana S. G. (dále jen „dlužník“), který je mu povinen zaplatit (v souladu s označenými zahraničními exekučními tituly) částky 1 840 083,20 EUR a 75 000 GBP s příslušenstvím. Mezi dlužníkem a žalovanou byla dne 19. února 2020 uzavřena dohoda, jíž bylo (mimo jiné) založeno výlučné právo žalované k užívání (označené) bytové jednotky ve vlastnictví dlužníka. Žalovaná bytovou jednotku užívá, aniž by za to dlužníku cokoli hradila. Bezplatné užívání však nebylo sjednáno. Žalobce se proto domáhá úhrady dlužné částky, kterou eviduje dlužník za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení (a to za rok 2020 v částce 457 812 Kč, za rok 2021 v částce 494 262 Kč, za rok 2022 v částce 622 566 Kč a za rok 2023 v částce 124 659 Kč).
3. Ve vyjádření k žalobě ze dne 26. dubna 2023 žalovaná (mimo jiné) vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti obvodního soudu. Namítala, že dlužník opustil Českou republiku a má bydliště v Kanadě, jejíž soudy jsou příslušné k projednání věci. V Kanadě zároveň probíhá ve věci dlužníka insolvenční řízení a jakékoli uspokojení žalobce by tudíž mělo být podřízeno pravidlům kanadského insolvenčního řízení vedeného před kanadskými soudy.
4. Usnesením ze dne 25. října 2023, č. j. 35 C 42/2023-30, obvodní soud zamítl žalovanou uplatněnou námitku nedostatku mezinárodní „pravomoci“ soudu věc projednat a rozhodnout.
5. Obvodní soud – cituje § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1, § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – shledal námitku mezinárodní nepříslušnosti jako nedůvodnou. Ohledně pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů České republiky uvedl, že jde o soukromoprávní poměr s mezinárodním prvkem, neboť žalobce je státním občanem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Svou příslušnost k řízení obvodní soud dovodil na základě bydliště žalované, jež má (a měla i ke dni zahájení řízení) v jeho obvodu.
6. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu ve správném znění tak, že se zamítá námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti.
7. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že obvodní soud správně vyhodnotil mezinárodní prvek daný bydlištěm žalobce i nedůvodnost uplatněné námitky. Toliko po formální stránce vytkl obvodnímu soudu, že námitku žalované označil jako námitku nedostatku mezinárodní pravomoci, ačkoli byla označena a podle obsahu uplatněna jako námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti. Proto věcně správné rozhodnutí obvodního soudu potvrdil ve správném znění odpovídajícím povaze uplatněné námitky.
8. S odkazem na (označenou) judikaturu Soudního dvora Evropské Unie odvolací soud poukázal na přednostní aplikaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“), podle něhož je mezinárodní příslušnost obvodního soudu dána podle bydliště žalované (na základě čl. 4 odst. 1 nařízení).
9. Vyložil, že na tom nic nemění ani tvrzení žalované o insolvenčním řízení ve věci dlužníka, jež není způsobilé vyvolat nedostatek pravomoci či (mezinárodní) příslušnosti českých soudů. K tomu odkazoval na příslušná ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a (označenou) judikaturu. II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
11. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Postihuje zahraniční (kanadské) insolvenční řízení veškerý majetek dlužníka, tedy včetně majetku na území České republiky? [2] Může odvolací soud jedním výrokem potvrdit a zároveň změnit rozhodnutí soudu prvního stupně?
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka (k otázce č. 1) namítá, že odvolací soud nezohlednil tzv. princip univerzality platný v mezinárodním insolvenčním právu a nevypořádal se dostatečně s otázkou, zda je zahraničním insolvenčním řízením postižen veškerý majetek dlužníka. Jelikož údajná pohledávka za žalovanou by byla součástí dlužníkova majetku postiženého insolvenčním řízením zahájeným před kanadskými soudy, je vyloučena mezinárodní příslušnost českých soudů.
13. K otázce č. 2 namítá nesrozumitelnost a neurčitost výroku napadeného rozhodnutí, neboť je v něm uvedeno, že se usnesení obvodního soudu potvrzuje, ale zároveň z něj vyplývá, že usnesení je změněno (aniž by bylo uvedeno jakým způsobem nebo v jakém rozsahu). Způsob, jímž rozhodl odvolací soud, se též vymyká taxativně stanoveným způsobům rozhodnutí v odvolacím řízení podle § 219 a násl. o. s. ř. Tato otázka nadto představuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž může dovolací soud přihlédnout podle § 242 odst. 3 o. s. ř.
14. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. III. Přípustnost dovolání
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
16. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že ani jedna z dovolatelkou předestřených otázek přípustnost dovolání nezakládá.
17. Na řešení otázky č. 1 rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13, a též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, uveřejněného pod číslem 78/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Odpověď na dovolatelkou formulovanou otázku č. 1 je pro výsledek dovolacího řízení bezcenná, když v řízení nešlo (nejde) o to, zda insolvenční řízení vedené u kanadského soudu ve věci dlužníka postihuje dlužníkův majetek na území České republiky.
19. V projednávané věci oba soudy řešily (k námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu) otázku, zda je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí žaloby o zaplacení podané žalobcem proti žalované. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že k projednání věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, neboť v jeho obvodu má bydliště dovolatelka (kterou žalobce v žalobě označil jako žalovanou).
20. Ostatně nepřípadnost otázky č. 1 ve vztahu k rozhodování o námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu vyložil dovolatelce Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. května 2025, sp. zn. 29 Cdo 3465/2023 (jímž odmítl jako nepřípustné její dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2023, č. j. 18 Co 197/2023-46).
21. Námitka nesrozumitelnosti a neurčitosti výroku napadeného usnesení odvolacího soudu (kterou dovolatelka uplatnila otázkou č. 2) je pak neopodstatněná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Napadené rozhodnutí dovolatelkou namítanými nedostatky netrpí. Z jeho výroku je totiž jednoznačně patrno, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu o zamítnutí námitky žalované, kterou toliko označil přiléhavějším způsobem, odpovídajícím označení námitky žalovanou (srov. č. l. 18 a 19 spisu) i odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu. Je přitom notorietou, že pro závěr, že nastala „shoda výroků“ mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím (jakožto předpoklad potvrzení věcně správného rozhodnutí soudu prvního stupně), není samo o sobě významné znění (slovní vyjádření) výroků, ale jejich obsah (srov. např. již Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1761 marg. č. 1).
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne obvodní soud v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu