USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem
v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované JUDr. Evě
Mlčochové, se sídlem ve Svitavách, U Stadionu 994/26, PSČ 568 02, jako
správkyni konkursní podstaty úpadkyně Vladimíry Sládkové, identifikační číslo
osoby 10 48 16 81, zemřelé XY, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem,
se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věcí,
eventuálně vydání z výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši 5
miliónů Kč ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 22. září 2023, č. j. 16 Cmo 10/2016-1093, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 2.238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jejího zástupce.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) rozsudkem ze
dne 12. února 2016, č. j. 43 Cm 1/2002-1016, zamítl žalobu (ve znění změn
připuštěných konkursním soudem (viz usnesení ze dne 23. ledna 2015, č. j. 43 Cm
1/2002-880), kterou se žalobce (J. H.) domáhal vůči (původní) žalované Ing.
Marcele Heršálkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně (V. S.)
[následně vůči Ing. Jiřímu Nováčkovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně
a konečně vůči žalované JUDr. Evě Mlčochové, jako správkyni konkursní podstaty
úpadkyně] vyloučení (označených) věcí z konkursní podstaty úpadkyně a jejich
vydání, eventuálně vydání výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši
5 miliónů Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. září 2023, č. j. 16
Cmo 10/2016-1093, zrušil rozsudek konkursního soudu ze dne 12. února 2016 a
řízení zastavil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud ? vycházeje z § 104 odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. c) zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z § 29 a § 44
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – uzavřel,
že v průběhu odvolacího řízení zanikly účinky konkursu vedeného na majetek
úpadkyně, když konkursní soud usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 48 K
36/2001-3942, které nabylo právní moci 24. června 2023, rozhodl o zrušení
konkursu pro úmrtí úpadkyně (dne 27. prosince 2010), v důsledku čehož nastal
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle § 237 o. s. ř., a to k řešení následujících otázek procesního práva:
1) Může konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a
vyrovnání, jehož předmětem je „vyloučení z konkursní podstaty a náhrada škody“,
zastavit řízení pro úmrtí úpadkyně, aniž by rozhodl „o vstupu nových účastníků
na straně žalované“? 2) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a
vyrovnání, jehož předmětem je „mj. vyloučení z konkursní podstaty“, který trvá
již více než 21 let a úpadkyně zemřela před 12 lety, rozhodnout „alespoň
deklaratorně o vyloučení věcí z konkursní podstaty“? 3) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a
vyrovnání, jehož předmětem je „mj. náhrada škody“, který trvá již více než 21
let a úpadkyně zemřela před 12 lety, alespoň vyloučit náhradu škody k
samostatnému řízení“? Dovolatel namítá, že v průběhu řízení navrhl „rozšíření“ žaloby o další
žalované (Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti a Všeobecnou zdravotní
pojišťovnu České republiky), kteří mu (podle jeho názoru) způsobili škodu,
přičemž konkursní soud „toto rozšíření nepřipustil“. Následně tento návrh
[rozšířený o (původní) správkyni konkursní podstaty úpadkyně a o dědice
úpadkyně] zopakoval ve vztahu k odvolacímu soudu, který nijak nereagoval. Dále konkursní soud ? pokračuje dovolatel ? nevyužil „nástroje“ k tomu, aby
(původní) správkyni konkursní podstaty (a následně ustavené správce konkursní
podstaty) donutil předložit úplný a správný soupis konkursní podstaty;
„množství položek tak nebylo možno identifikovat, případně není zřejmé, jak ze
soupisu zmizely“. Konečně zdůrazňuje, že rozhodl-li by soud o rozšíření žaloby o náhradu škody o
další žalované a následně ve vztahu k nim vyloučil žalobu o náhradu škody k
samostatnému řízení, mohlo by řízení v této části pokračovat přes úmrtí
úpadkyně. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná shledává dovolání nepřípustným, popřípadě nedůvodným. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Dovolání žalobce, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (a současně bezpředmětné) podle §
243b odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 31. července 2008, sp. zn.
29 Odo
823/2006, uveřejněném pod číslem 69/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jakmile nastal účinek
zrušení konkursu na majetek úpadkyně (§ 44 odst. 2 ZKV), pominuly účinky
soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení
určitého majetku z tohoto soupisu. Skončení konkursního řízení má za následek
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (řízení, které spor vyvolalo, zde
již není) vyvolávající v této věci nutnost postupu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem
74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K argumentaci dovolatele týkající se (tvrzeného) pochybení konkursního
soudu ohledně (ne)připuštění rozšíření žaloby o náhradu škody proti dalším
osobám a (ne)možnosti pokračovat (přes úmrtí úpadkyně) v řízení o náhradu škodu
Nejvyšší soud dodává, že žalobce (a jeho zástupce) u jednání konkursního soudu
dne 9. října 2015 (č. l. 965 a násl.) výslovně prohlásili, že doplnění žaloby
ohledně částky 5 miliónů Kč bylo myšleno tak, že jde o „případný event. petit
ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV“. Jinak řečeno, i ohledně tohoto požadavku šlo o
incidenční spor, v němž nemohlo být pro neodstranitelný nedostatek podmínek
řízení pokračováno. Konečně Nejvyšší soud poukazuje (i) na závěry usnesení ze dne 29. dubna
2014, č. j. 29 Cdo 3904/2013, 29 Cdo 3908/2013-812, které vydal v témže řízení,
jakož i na závěry usnesení ze dne 30. dubna 2024, sp. zn. 29 Cdo 1040/2024,
vydaného v jiném incidenčním sporu v rámci téhož konkursního řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší
soud odmítl a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. dubna 2024), která podle § 7
bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátního tarifu), činí 1.550,- Kč, z paušální částky náhrady
hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady
za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 388,50 Kč;
celkem činí částku 2.238,50 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).