29 Cdo 14/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce L. Š., zastoupeného JUDr. Ivanem Brožem, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Střelecká 672/14, PSČ 500 02, proti žalovanému P. F., o zaplacení
částky 1.596.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 98/2015, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2015, č. j. 5 Cmo 298/2015-96, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 18. května 2015 se
žalobce (L. Š.) domáhá vůči žalovanému (P. F.) zaplacení směnečného peníze ve
výši 1.596.000,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2012 do zaplacení a směnečné
odměny ve výši 5.320,- Kč. Současně žádal o osvobození od soudního poplatku
„ve smyslu průvodního dopisu“.
Usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 39 Cm 98/2015-37, Krajský soud v
Hradci Králové žalobci přiznal částečné osvobození od soudního poplatku za
žalobu ve výši 50 %.
K odvolání žalobce Vrchního soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2015, č. j.
5 Cmo 298/2015-96, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud ? cituje ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? zdůraznil, že úplné osvobození
od soudních poplatků lze přiznat zcela výjimečně, jsou-li tu zvlášť závažné
důvody; z obsahu spisu však takové důvody nevyplývají, přičemž naplněny nejsou
ani předpoklady pro to, aby žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních
poplatků ve vyšším rozsahu, než učinil soud prvního stupně.
Žalobce – pokračoval odvolací soud ? není osobou nemajetnou, když vlastní
nemovitosti a cenné papíry. Současně nebylo prokázáno, že „z hlediska
majetkových poměrů a ostatně i z hlediska rodinných poměrů, je žalobce v
pozici, která by ve svém důsledku mohla vést k tomu, že pro neschopnost
zaplatit soudní poplatek v příslušné výši by žalobce nemohl využít svého
ústavního práva na soudní ochranu.“ Důvodem pro úplné osvobození není ani ta
skutečnost, že žalobce splácí další závazky a je proti němu vedeno několik
exekucí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., když „v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla řešena otázka procesního práva“, a to, zda lze „nemajetnost z výše
uvedených důvodů“ (kdy příjmy z pronájmu exekucí zatížených nemovitostí jsou
„ve správě JUDr. V.“ a příjem žalobce a jeho manželky tvoří jen jejich starobní
důchody) a „v kontextu s možnou trestnou činností žalovaného“ lze považovat za
zvlášť závažný důvod pro úplné osvobození od soudních poplatků.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014)
se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Dovolání žalobce, které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s.
ř.
Učinil tak – jsa vázán vymezeným důvodem dovolání (§ 241a odst. 3 a § 242 odst.
3 o. s. ř.) – proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím
soudem odpovídá (v obecné poloze) závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v
důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; úvahu
odvolacího soudu, podle níž žalobce nesplňuje předpoklady pro přiznání
osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 50 %, pak Nejvyšší soud
neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu
ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14) ani na základě argumentů žalobce
obsažených v dovolání. Dále též viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3369/2015 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze
dne 17. února 2016, sp. zn. II. ÚS 316/2016) a ze dne 8. října 2013, sp. zn. 32
Cdo 1180/2013.
Dále Nejvyšší soud doplňuje, že v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn.
25 Cdo 3076/2014, uveřejněném pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, sice dospěl k závěru, podle něhož skutečnost, že se žalobce dostal
do nepříznivé finanční situace v důsledku trestného činu žalovaného, kterým mu
byla způsobena škoda, a u soudu se domáhá náhrady této škody, je zásadně
podstatnou okolností svědčící pro naplnění podmínky existence zvlášť závažných
důvodů pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s.
ř., nicméně nezakládá naplnění této podmínky bez dalšího a vždy záleží na
dalších okolnostech konkrétního případu. V poměrech dané věci je přitom zjevné,
že předmětem řízení není nárok žalobce na náhradu škody způsobené trestným
činem žalovaného; ostatně z obsahu spisu ani neplyne, že by žalovaný byl (byť
jen nepravomocně) uznán vinným ze spáchání trestného činu.
Konečně nelze přehlédnout, že žalobce v dovolání nijak nezpochybňuje závěr
odvolacího soudu, podle něhož není osobou nemajetnou, když vlastní
(zpeněžitelné) cenné papíry.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu