29 Cdo 1412/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. Viléma Baráka, se sídlem v Brně, Panská 13, PSČ 602 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně SHARK Brno, s. r. o., identifikační číslo osoby 48529591, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, proti žalovanému Ing. J. T., zastoupenému Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, se sídlem v Brně, Joštova 138/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 325.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 86/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2013, č. j. 5 Cmo 483/2013-278, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 25. září 2013, č. j. 19 Cm 86/2010-265, jímž Krajský soud v Brně rozhodl o návrhu žalovaného na přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a postoupení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti § 26 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, tak, že se řízení nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatel přehlíží, že z § 30 o. s. ř. (jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně) neplyne právo na ustanovení konkrétní, navrhovatelem označené osoby (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 198, nebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 17. března 1998, sp. zn. III. ÚS 296/97). Byl-li dovolateli postupem podle § 30 o. s. ř. ustanoven zástupcem advokát, nepřísluší mu domáhat se toho, aby mu byla zástupcem ustanovena jiná osoba. Dovolatelem předestíraný důvod přerušit řízení v projednávané věci již proto zjevně není dán.
Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož lze postupem podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení přerušit pouze tehdy, má-li být Ústavnímu soudu podán návrh na zrušení zákona (nebo jeho jednotlivého ustanovení), jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, je pak v souladu jak s výslovným zněním § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tak i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. důvody rozsudku ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněného pod číslem 9/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 29.
března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1517/2005, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ustanovení § 26 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. uvedený předpoklad v projednávané věci nenaplňuje. Nehledě k uvedenému ani Nejvyšší soud (shodně se soudem prvního stupně) posledně označené ustanovení neshledává rozporné s ústavním pořádkem; odsouzenému zabezpečuje právo na poskytování právní pomoci v odpovídajícím rozsahu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu