29 Cdo 1442/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní
věci navrhovatele I. M zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, se
sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 703 00, za účasti 1/
Bytového družstva Alberta Kučery 10, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Alberta
Kučery 1200/10, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25909762, zastoupeného
Mgr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě,
Preslova 9, PSČ 702 00, a 2/ B. M., o určení členství v družstvu, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 Cm 53/2004, o dovolání Bytového
družstva Alberta Kučery 10 a navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 27. dubna 2010, č. j. 5 Cmo 185/2009-403, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu Alberta Kučery 10 na
náhradě nákladů dovolacího řízení 968,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech účastníků
zastavil řízení o odvolání B. M. (první výrok), změnil usnesení ze dne 7.
května 2008, č. j. 6 Cm 53/2004-186, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh
na určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva A. K. 10 (dále jen
„družstvo“), tak, že návrhu vyhověl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Navrhovatel podal proti prvnímu a třetímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu
dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm.
b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s.
ř.“), jako nepřípustné.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b/ o. s. ř. – posuzování
tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna
2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 158).
Brojí-li navrhovatel i proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, napadá
výrok, jímž odvolací soud nerozhodl o jeho právech a povinnostech; dovolání
tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.
Dovolání proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení není
objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu podalo dovolání družstvo,
majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a
navrhujíc, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Dovolání družstva proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé,
jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší
soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu jsou v
souladu s ustálenou judikaturou, od níž se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit ani v
projednávané věci.
Závěr, podle něhož projeví-li členové družstva ve stanovách vůli založit
družstvo jako bytové (např. tím, že výslovně do stanov uvedou, že družstvo
zakládají za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů), a vyjádří-li tak
vůli, aby družstvo bylo vázáno i úpravou vztahující se pouze na bytová
družstva, je nutno takové družstvo považovat za bytové i v době, kdy
nezajišťuje (např. proto, že k tomu dosud nevlastní potřebnou nemovitost)
fakticky bytové potřeby svých členů, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil např.
v rozsudku ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 39. V tomto
rozhodnutí také vysvětlil, že za taková je třeba považovat i družstva, která
založili nájemníci bytů nacházejících se v domech ve vlastnictví obce za účelem
zakoupení těchto domů, a to i po dobu, kdy bytové potřeby svých členů fakticky
nezajišťují (typicky proto, že dosud nenabyla vlastnické právo k domu s byty).
Již v rozsudku ze dne 4. května 1999, sp. zn. 32 Cdo 197/99, uveřejněném pod
číslem 15/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud
uzavřel, že bytová družstva nemohou jakkoli omezovat či vylučovat převod práv a
povinností svých členů na jiné osoby, a to ani stanovami.
Zabývat se dovoláním družstva meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace
za zbytečné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele
i družstva byla odmítnuta, navrhovatel se k dovolání družstva nevyjádřil a
družstvu, jež podalo k dovolání navrhovatele vyjádření, vzniklo právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za
dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění
účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 14 odst. 3
a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 1.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18
odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 500,- Kč, jelikož zástupce
družstva učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k
dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši
168,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal
družstvu k tíži navrhovatele celkem 968,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z části první, článku II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2013
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu