29 Cdo 1481/2018-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému B. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem v Praze, Malátova 633/12, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 22/2014, o dovolání žalobce a společnosti Síť finančních služeb s. r. o., se sídlem ve Znojmě, Bolzanova 1972/27, PSČ 669 02, identifikační číslo osoby 06 30 49 15, obou zastoupených JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jedovnická 2346/8, PSČ 628 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2018, č. j. 5 Cmo 389/2017-374, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 11. ledna 2018, č. j. 5 Cmo 389/2017-374, potvrdil usnesení ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 45 Cm 22/2014-362, jímž Krajský soud v Plzni zamítl návrh žalobce, aby na jeho místo vstoupil do řízení nabyvatel práva Síť finančních služeb s. r. o., se sídlem ve Znojmě, Bolzanova 1972/27, PSČ 669 02, identifikační číslo osoby 06 30 49 15 (dále jen „společnost“).
Odvolací soud především uzavřel, že „nebylo osvědčeno, ba z obsahu spisu se podává opak, že došlo k předání směnečné listiny indosatáři“ (společnosti). Jelikož vlastnické právo k cennému papíru na řad „přechází“ k okamžiku jeho předání, není bez předání listiny (směnky) jejímu nabyvateli převod směnky „dovršen“ (§ 514 a § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“).
Již z tohoto důvodu shledal usnesení soudu prvního stupně věcně správným. Dále odvolací soud – odkazuje na dosavadní průběh řízení a skutkové okolnosti věci [vztahující se k předmětu řízení, k jeho délce a k předchozí „snaze“ žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupil I. Ch. (§ 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/), jakož i k době vzniku společnosti a k jejím poměrům] – dovodil, že tyto okolnosti ve svém souhrnu zakládají „důvodné podezření“, že společnost nebude schopna uspokojit případné právo žalovaného na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobce a společnost dovolání, které mají za přípustné proto, že se odvolací soud (podle jejich názoru) odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu v dovolání označené; požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolatelé snáší argumenty ve prospěch závěrů, podle nichž: a) návrh na vstup společnosti do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. není zneužitím právní úpravy (ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř.), a b) „faktické předání směnky do dispozice nabyvatele není realizovatelné a je nahrazeno akceptací stavu směnečného řízení, včetně skutečnosti, že směnka nacházející se v úschově soudu, se stala vlastnictvím nabyvatele“.
Dále soudům nižších stupňů vytýkají, že nehodnotily okolnosti důvodu převodu směnky (zdravotní potíže žalobce, který je důchodcem s příjmem 15.666,- Kč měsíčně a nevlastní hodnotnější majetek).
Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. jako nedůvodné zamítl.
Dovolání žalobce a společnosti, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolání zpochybněno, ve výsledku odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
K otázce převodu cenného papíru na řad (a nezbytnosti předání směnky nabyvateli) srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněný pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech usnesení ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 5813/2016. K možnosti převádět směnku rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 29.
září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, a ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 3944/2011, jakož i v rozsudku ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018. Dále k otázce možnosti předání směnky v průběhu řízení viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2008, sp. zn. 29 Cdo 3685/2007, ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, a ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013.
Následné předání směnky (viz úřední záznam sepsaný soudem prvního stupně dne 12. srpna 2019) je pro posouzení přípustnosti (a důvodnosti) dovolání nevýznamné, když pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 243f odst. 1 o. s. ř.). K výkladu ustanovení § 107a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, a ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5689/2016, uveřejněná pod čísly 46/2012 a 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, a ze dne 29. října 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019 (včetně judikatury Nejvyššího soudu a nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, citovaných v jeho důvodech).
O tom, že v poměrech dané věci vskutku bylo možno bez rozumných pochybností považovat návrh na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř. za prostředek ke zneužití procesní úpravy, je přesvědčen i Nejvyšší soud. Pro účely dalšího řízení Nejvyšší soud upozorňuje, že ve spise se nenachází (ani v kopii) část spisu původní spisové značky 47 Cm 24/2003 (mimo jiné žaloba podaná původně F. G. proti žalovanému, směnečný platební rozkaz, námitky žalovaného, rozhodnutí o pokračování v řízení s J. G.), to vše s přihlédnutím k usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2006, č. j. 47 Cm 23/2003-214, o spojení řízení vedených pod sp. zn. 47 Cm 23/2003 a sp. zn. 47 Cm 24/2003, a k následnému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2012, č. j. 47 Cm 23/203-730, ve znění usnesení ze dne 27. března 2013, č.j. 47 Cm 23/2003-739, o vyloučení „řízení mezi žalobcem J. K. a žalovaným B. V. k samostatnému projednání a rozhodnutí“ (pod novou spisovou značkou 47 C 22/2014).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 3. 2020
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu