29 Cdo 1483/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce H.
J. M. W., , zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému Ing. M. K.,
jako správci konkursní podstaty úpadkyně W., s. r. o., o vyloučení věci ze
soupisu konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 41 Cm 8/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 15 Cmo 331/2008-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze
potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
28. listopadu 2007, č. j. 41 Cm 8/2007-73, o zamítnutí žaloby o vyloučení
nákladního automobilu značky M. P. W. ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně)
Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka právních následků porušení povinnosti stanovit v
případech předjímaných v ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) hodnotu převáděného majetku na
základě posudku znalce jmenovaného soudem, pro jejíž posouzení dovolatel
přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, byla odvolacím soudem
vyřešena v souladu s označeným ustanovením a ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29
Cdo 3300/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2009,
pod číslem 41).
Na závěru, podle něhož je v důsledku porušení této povinnosti právní úkon, jímž
bylo s majetkem disponováno způsobem popsaným v ustanovení § 196a odst. 3 obch.
zák., absolutně neplatný, nemůže ničeho změnit ani dovolatelem namítaná
skutečnost, že ostatními společníky úpadkyně (které má – jak dovolatel uvádí –
ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. chránit před nepoctivým jednáním
jednatelů) byly osoby blízké dovolateli (jenž byl společníkem a jednatelem
úpadkyně).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. února
2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006, ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1807/2007
či ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, jež jsou veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je totiž zřejmé, že označené
ustanovení neslouží pouze k ochraně společníků, ale zejména k ochraně
společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob
oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv.
Navazujícím účelem pak je i zajištění ochrany třetích osob, zejména věřitelů
společnosti. V případech, kdy společnost úplatně nabývá majetek v rozsahu dle
ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. od osob v tomto ustanovení uvedených nebo
na tyto osoby takový majetek převádí, k dosažení tohoto účelu slouží zejména
požadavek, podle něhož lze zmíněné majetkové dispozice provádět pouze za cenu
určenou posudkem znalce. Zákon tím sleduje, aby cena převáděného majetku nebyla
závislá jen na „vůli“ smluvních stran (jež může být deformována právě
postavením osoby, se kterou společnost příslušnou smlouvu uzavírá), nýbrž aby
byla stanovena způsobem, jenž v dostatečné míře zaručuje, že bude odpovídat
jeho reálné hodnotě.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání
přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146
odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle
obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu