Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1484/2008

ze dne 2008-07-15
ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1484.2008.1

29 Cdo 1484/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci

žalobkyně Č.r. – M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d. z. P. a.

s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti směnečnému

platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm

18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne

15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:

Dovolání se odmítá.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007,

č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm

18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo

dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb.

(dále jen „směnečný zákon“), ve spojení s ustanovením § 107a občanského

soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka

(rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto

směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j.

17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze

dne 13. července 2006 „postoupena“ na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při

převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná

neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde

o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to,

jakým způsobem k jejímu převodu dochází.

Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho

přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na

ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují

správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelky zdůrazňují, že „nezbytnou podmínkou“ pro vydání směnečného

platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj.

„osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada

indosamentů“. V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k

indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže „nabyvatel směnečné

pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně

legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu“. Jelikož

„nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní

cesse“, uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského

zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení

odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou „nikoli na

řad“, nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li

současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí

možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení

pohledávky na třetí osobu dojít.

Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů

zrušil.

Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního

nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního

stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a

3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které

nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na

straně žalobkyně s Č.r. – M. f.

Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.

b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s.

ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524

občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2

směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky

nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu

srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29

Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod

číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004,

sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník

2005).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2008

29 Cdo 1484/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v

právní věci žalobkyně Č.r. – M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d.

z. P. a. s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti

směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.

17 Cm 18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci

ze dne 15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007,

č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm

18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo

dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb.

(dále jen „směnečný zákon“), ve spojení s ustanovením § 107a občanského

soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka

(rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto

směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j.

17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze

dne 13. července 2006 „postoupena“ na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při

převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná

neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde

o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to,

jakým způsobem k jejímu převodu dochází.

Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho

přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na

ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují

správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolatelky zdůrazňují, že „nezbytnou podmínkou“ pro vydání směnečného

platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj.

„osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada

indosamentů“. V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k

indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže „nabyvatel směnečné

pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně

legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu“. Jelikož

„nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní

cesse“, uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského

zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení

odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou „nikoli na

řad“, nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li

současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí

možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení

pohledávky na třetí osobu dojít.

Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů

zrušil.

Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního

nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního

stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a

3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které

nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na

straně žalobkyně s Č.r. – M. f.

Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.

b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s.

ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524

občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2

směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky

nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu

srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29

Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod

číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004,

sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník

2005).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2008

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu

předseda senátu