29 Cdo 1484/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně Č.r. – M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d. z. P. a.
s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm
18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007,
č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm
18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo
dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..
Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb.
(dále jen „směnečný zákon“), ve spojení s ustanovením § 107a občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka
(rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto
směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j.
17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze
dne 13. července 2006 „postoupena“ na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při
převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná
neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde
o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to,
jakým způsobem k jejímu převodu dochází.
Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují
správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelky zdůrazňují, že „nezbytnou podmínkou“ pro vydání směnečného
platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj.
„osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada
indosamentů“. V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k
indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže „nabyvatel směnečné
pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně
legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu“. Jelikož
„nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní
cesse“, uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského
zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení
odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou „nikoli na
řad“, nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li
současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí
možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení
pohledávky na třetí osobu dojít.
Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů
zrušil.
Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního
nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního
stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a
3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které
nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na
straně žalobkyně s Č.r. – M. f.
Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.
b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s.
ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524
občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2
směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky
nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu
srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29
Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod
číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004,
sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník
2005).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2008
29 Cdo 1484/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v
právní věci žalobkyně Č.r. – M. f., proti žalovaným 1) G. p., a. s., a 2) M. d.
z. P. a. s., oběma zastoupeným JUDr. J. V., advokátem, o námitkách proti
směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
17 Cm 18/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 15. března 2007, č.j. 4 Cmo 19/2007-240 takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 15. března 2007,
č. j. 4 Cmo 19/2007-240, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2006, č.j. 17 Cm
18/2005-218, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo
dosavadní žalobkyně Č. k. a. vstoupil Ing. P. M..
Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb.
(dále jen „směnečný zákon“), ve spojení s ustanovením § 107a občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že zajišťovací rektasměnka
(rozuměj směnka, o jejíž úhradě bylo Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto
směnečným platebním rozkazem ze dne 16. října 2003, č.j.
17 Sm 293/2003-29, proti němuž podaly obě žalované námitky) byla smlouvou ze
dne 13. července 2006 „postoupena“ na Ing. P. M. Přitom zdůraznil, že: a/ při
převodu práv ze směnky není možné žádné omezení, neboť směnka je převoditelná
neomezeně a jejímu oběhu nelze žádným způsobem zabránit a b/ skutečnost, že jde
o rektasměnku, neznamená nemožnost směnku převést, nýbrž má vliv pouze na to,
jakým způsobem k jejímu převodu dochází.
Proti tomuto usnesení podaly žalované dovolání, odkazujíce co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím zpochybňují
správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelky zdůrazňují, že „nezbytnou podmínkou“ pro vydání směnečného
platebního rozkazu je, aby návrh byl podán oprávněným majitelem směnky, tj.
„osobou, které byla směnka vystavena nebo osobou, které svědčí nepřetržitá řada
indosamentů“. V případě rektasměnky - pokračují dovolatelky - nedochází k
indosaci, ale k pouhé cessi směnečné pohledávky, takže „nabyvatel směnečné
pohledávky nenabývá práva směnečného věřitele a není tak ani aktivně
legitimován k podání návrhu na vydání směnečného platebního příkazu“. Jelikož
„nabyvatel získává pouze pohledávku ze směnky na základě běžné občanskoprávní
cesse“, uplatní se pro takový převod ustanovení § 525 odst. 2 občanského
zákoníku, podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení
odporovalo dohodě s dlužníkem. Je-li směnka vystavena s doložkou „nikoli na
řad“, nelze ji indosovat na třetí osobu, ale je ji možné cedovat; uzavřou-li
současně s vystavením rektasměnky výstavce a remitent dohodu, kterou vyloučí
možnost postoupení pohledávky z rektasměnky, nemůže platně k postoupení
pohledávky na třetí osobu dojít.
Proto dovolatelky požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů
zrušil.
Ke dni 31. prosince 2007 Č. k. a. zanikla bez likvidace a jejím právního
nástupcem je stát, zastoupený M.f. (§ 20 zákona č. 239/2001 Sb.). Soud prvního
stupně proto - v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a
3 o. s. ř. - usnesením ze dne 12. února 2008, č.j. 17 Cm 18/2005-271, které
nabylo právní moci 5. března 2008, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na
straně žalobkyně s Č.r. – M. f.
Dovolání žalovaných, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.
b) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s.
ř. odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že forma převodu rektasměnky (postupní smlouva - § 524
občanského zákoníku) jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I § 11 odst. 2
směnečného zákona a závěr, podle něhož dohody zakazující převod směnky
nezakládají neplatnost takového převodu, je v soudní praxi ustálen (k tomu
srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29
Odo 280/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod
číslem 118, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2004,
sp. zn. 5 Cmo 242/2004, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 10, ročník
2005).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu
předseda senátu