Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce J. S., proti žalované České Republice - Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.625.000,- Kč s
příslušenstvím a o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 27 C 24/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 Co 297/2015-418, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 Co 297/2015-418, potvrdil rozsudek ze dne 30. dubna 2015, č. j. 27 C
24/2012-308, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobce (J. S.), aby
žalované (České Republice - Ministerstvu spravedlnosti) bylo uloženo: a)
zaplatit žalobci částku 1.625.000,- Kč s (ve výroku specifikovaným)
příslušenstvím, a b) odstranit „z elektronické adresy www.isir.justice.cz,
oddíl X, u úpadce F. N. C., podpis, bydliště, datum narození žalobce
nacházející se v pověření o nahlížení do spisu a v záznamu o nahlížení, které
jsou evidovány pod číslem X v uvedeném rejstříku, a které byly zveřejněny ve
stejném rejstříku dne 20. června 2011 v 9:59 hodin“. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) „vedl“ insolvenční řízení
ve věci dlužníka F. N. C., spol. s r. o. (dále jen „dlužník“) pod sp. zn. KSBR
38 INS X/Y. 2) Žalobce jako zaměstnanec přihlášeného věřitele (TRÁVNÍKY, bytové družstvo –
dále jen „věřitel“) na základě pověření věřitele ze dne 15. června 2011 (dále
jen „pověření“) nahlížel do spisu vedeného v insolvenční věci dlužníka, o čemž
insolvenční soud sepsal dne 17. června 2011 úřední záznam (dále jen „úřední
záznam“). V insolvenčním rejstříku byl v insolvenčním spise, oddílu X, pod č. X
zveřejněn (dne 20. června 2011) jak úřední záznam, tak pověření. Pověření
přitom obsahuje (mimo jiné) datum narození žalobce, jeho bydliště a podpis (v
rubrice označené „pověření přijímám“); úřední záznam obsahuje podpis žalobce
jako osoby nahlížející do spisu. 3) Žalobce nepožádal insolvenční soud, aby rozhodl, že některé z jeho osobních
údajů, obsažených v pověření a v úředním záznamu, nebudou v insolvenčním
rejstříku veřejně přístupné, a to ani v okamžiku, kdy pověření k nahlížení do
spisu insolvenčnímu soudu předložil, ani k okamžiku, kdy nahlížení do spisu
ukončil. 4) Podáním datovaným 23. června 2011 žalobce požádal insolvenční soud, aby jeho
„osobní (soukromé) údaje (tj. podpis, datum narození, bydliště) neprodleně
vymazal (popř. informace začernil) z elektronické adresy www.isir.justice.cz“,
a to jak z úředního záznamu, tak i z pověření. 5) Dopisem ze dne 8. července 2011 (D-7) insolvenční soud žalobci sdělil, že
žádost o výmaz osobních údajů nepovažuje za důvodnou, když žalobce „nejpozději
společně s podáním, o které jde“, nepožádal o anonymizaci svých osobních údajů. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 419, § 421 a § 422 zákona
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve
znění účinném v době zveřejnění žalobou označených údajů v insolvenčním
rejstříku – v prvé řadě zdůraznil, že pověření je „ostatním podáním“ ve smyslu
ustanovení § 421 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž věřitel (jako jeho
autor) insolvenční soud nepožádal o utajení údajů na tomto podání uvedených a
neučinil tak ani žalobce při předložení pověření insolvenčnímu soudu.
Věřitel
mohl požádat o nezveřejnění (utajení) některých údajů obsažených v tomto podání
nejpozději společně s podáním, o které šlo; insolvenční soud mohl, ale nemusel
takové žádosti vyhovět. Jde-li o úřední záznam, ten byl pořízen insolvenčním soudem v souladu s
ustanovením § 188 odst. 1 „vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské
a vrchní soudy“ (jde o instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince
2001, č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní,
krajské a vrchní soudy – dále jen „kancelářský řád“). K výše uvedenému odvolací soud doplnil, že „vlastnoruční podpis z povahy věci
nepatří mezi osobní údaje“, a to ani ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o
ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Z pohledu zmíněného zákona
„provozování insolvenčního rejstříku zahrnuje i zpracování osobních údajů,
jehož účel, pravidla i rozsah jsou předepsány insolvenčním zákonem, a proto
dlužník, věřitel a další osoby, v projednávané věci žalobce jako pověřený
zástupce věřitele, jsou povinni výkon zákona ve stanoveném rozsahu strpět, aniž
by bylo třeba žádat jejich souhlas se zpracováním osobních údajů“. Insolvenční soud se tak nedopustil nesprávného úředního postupu a zveřejněním
předmětných listin v elektronické formě soudního spisu vedeného v rámci
insolvenčního rejstříku nebylo nedovoleným nebo nepřiměřeným způsobem zasaženo
do práv žalobce garantovaných „Listinou základních práv a svobod a Evropskou
úmluvou o ochraně lidských práv a svobod“. Konečně odvolací soud doplnil, že insolvenční zákon ani zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neukládá soudu povinnost, aby
účastníky insolvenčního řízení, jejich zástupce a další osoby informoval o
možnosti požádat o nezveřejnění osobních údajů ve smyslu ustanovení § 422
insolvenčního zákona; „lichou“ shledal i námitku žalobce, že insolvenční soud
jednal v rozporu s ustanovením § 5 o. s. ř., jestliže žalobci takové poučení
nedal před nahlížením do spisu. Jelikož „v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo“ a žalovaná
tudíž nemůže být odpovědná za žalobcem uplatněnou nemajetkovou újmu, odvolací
soud nezkoumal „existenci dalších předpokladů odpovědnosti žalované za škodu“ a
neřešil „otázku formy a výše zadostiučinění (odškodnění)“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že odvolací soud v dovolání
specifikované otázky hmotného a procesního práva zčásti posoudil odlišně od
„rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu“, zčásti jde o otázky, které v
judikatuře dovolacího soudu nebyly řešeny a zčásti by je měl dovolací soud
posoudit „jinak“. Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem,
jde-li o řešení otázek, zda:
1) Jsou úřední záznam a pověření podáními „ve smyslu ustanovení § 421
odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona platného k datu 20. června 2011“? 2) „Stanoví insolvenční zákon ve smyslu ustanovení § 421 odst. 1
písm. c) někde informaci soudu, aby zveřejňoval na elektronické adrese
www.isir.justice.cz (v insolvenčním rejstříku)“ pověření a úřední záznam,
včetně osobních informací o osobě (datum narození, bydliště, podpis), která
pověření předkládá? 3) Zveřejní-li soud takové informace, „ačkoli pro uvedené neměl
zákonný podklad, je uvedená činnost nesprávným úředním postupem“? 4) Zveřejnění shora zmíněných „soukromých informací“ o určité osobě,
která pouze nahlížela do soudního spisu za účastníka soudního řízení, je
nesprávným úředním postupem v situaci, kdy o „jiných osobách stejný soud na
stejné adrese ve stejné věci nezveřejní stejné soukromé informace“? 5) Musí soud aplikovat čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod „na otázku“, je-li zveřejnění takových soukromých informací
o určité osobě na elektronické adrese v insolvenčním rejstříku „nezbytné v
demokratické a právní společnosti“? 6) Je nezbytné v demokratické a právní společnosti, aby „soud
zveřejňoval informace o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do
soudního spisu“, to vše v situaci, kdy insolvenční řízení je již dávno skončené
a informace jsou zveřejněny několik let? 7) Byl soud povinen poučit žalobce, že může požádat o nezveřejňování
svých soukromých informací v insolvenčním rejstříku, a neučinil-li tak, zda jde
o nesprávný úřední postup? 8) Je insolvenční soud povinen při zveřejňování soukromých informací
o zástupci účastníka řízení, který nahlíží do soudního spisu, řídit se
„ustanovením § 1, 2 o. s. ř.“, a pokud ano, zda nerespektování zmíněných
ustanovení představuje nesprávný úřední postup? 9) Byl insolvenční soud oprávněn zveřejnit soukromé informace o
zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do spisu v insolvenčním
rejstříku, a pokud nikoli, zda z jeho strany šlo o nesprávný úřední postup? 10) Byla právní překážka „k tomu, aby insolvenční soud odstranil
soukromé informace“ o zástupci účastníka řízení, který pouze nahlížel do spisu,
z insolvenčního rejstříku, byly-li tyto informace zveřejněny v rozporu se
zákonem? 11) Musí soud zdůvodnit, proč informace v insolvenčním rejstříku
zveřejnil a proč je odmítá odstranit? 12) Je posouzení oprávnění zveřejnit (odstranit) informace v
insolvenčním rejstříku složitým právním úkonem, ke kterému je oprávněn pouze
soudce, a pokud ano, zda je nesprávným úředním postupem, učiní-li tak vyšší
soudní úředník nebo jiný pracovník soudu?
Dovolatel rozsáhle argumentuje ve prospěch závěrů, podle nichž:
a) Je odůvodnění rozhodnutí soudu nedostatečné. b) Nejsou pověření a úřední záznam podáními, pročež insolvenční soud nebyl
oprávněn zveřejnit v insolvenčním rejstříku jejich obsah, zejména pak údaje
data narození, bydliště a podpisu žalobce. c) Soud měl vyhovět žádosti žalobce o výmaz zmíněných údajů z insolvenčního
rejstříku, bez ohledu na to, zda a kdy o výmaz těchto údajů žalobce požádal. d) Insolvenční soud byl povinen poučit žalobce o možnosti požádat o
nezveřejnění zmíněných údajů v insolvenčním rejstříku. e) O žádosti žalobce ohledně výmazu označených údajů měl rozhodnout soudce. Z výše uvedených důvodů dovolatel uzavírá, že se soudy nižších stupňů dopustily
nesprávného úředního postupu; proto požaduje, aby Nejvyšší soud jejich
rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl. Podáním ze dne 18. března 2016 dovolatel doplnil dovolání, požaduje, aby
Nejvyšší soud zodpověděl i (další) právní otázky, a to, zda :
- omezení určené ustanovením § 422 insolvenčního zákona trvá i po
skončení insolvenčního řízení? - se „osoba“ může dopředu (tím, že nepožádá včas o nezveřejnění
svých osobních údajů) vzdát svých práv na ochranu osobních údajů a již v
budoucnu nemůže (úspěšně) usilovat o odstranění těchto údajů z insolvenčního
rejstříku, respektive zda ji může tohoto práva zbavit ustanovení § 422
insolvenčního zákona nebo zda může žádost v tomto směru uplatnit kdykoli? - soud musí vypořádat žádost o odstranění osobních údajů z
insolvenčního rejstříku (jen) s poukazem na ustanovení § 421 a § 422
insolvenčního zákona nebo se musí vyjádřit i k argumentům ohledně porušení
„základních práv“ žadatele? - je pověřený zaměstnanec osobou, která učinila podání ve smyslu
ustanovení § 422 odst. 1 insolvenčního zákona? - v případě, kdy insolvenční soud zveřejňuje osobní údaje o určité
osobě, ale o jiných osobách „stejné informace na stejném místě“ nikoli a kdy
taková osoba namítne diskriminaci v soudním řízení vedeném podle zákona č. 82/1998 Sb. (a žalovaný na ni nereaguje), „nastává fikce, že taková
diskriminace nastala“ a pokud ano, zda je nesprávným úředním postupem? - může být vyhověno i následné žádosti o nezveřejnění (či odstranění)
osobních údajů z insolvenčního rejstříku? V tomto směru zastává názor, podle něhož: a) se časové omezení
určené ustanovením § 422 insolvenčního zákona pro podání žádosti o nezveřejnění
osobních údajů v insolvenčním rejstříku neuplatní pro (následnou) žádost o
výmaz těchto údajů z insolvenčního rejstříku, b) se nemohl svou nečinností
vzdát práva na ochranu osobních údajů (rozuměj práva na jejich odstranění z
insolvenčního rejstříku), c) se insolvenční soud musí vypořádat s argumenty o
porušení základních práv žadatele, d) osoba, která jako zaměstnanec právnické
osoby (účastníka insolvenčního řízení) nahlíží do spisu, není osobou, jež
učinila podání a e) zveřejnění osobních údajů (jen) určité osoby (a nikoli osob
jiných v témže postavení) je diskriminací, tudíž i nesprávným úředním postupem. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k
řešení otázek souvisejících s výkladem ustanovením § 421 a § 422 insolvenčního
zákona, dosud v daných souvislostech Nejvyšším soudem nezodpovězených. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 419 insolvenčního zákona (ve znění účinném k datu, kdy
žalobce nahlížel do insolvenčního spisu) insolvenční rejstřík je informačním
systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti (dále jen
„ministerstvo“) [odstavec 1]. Insolvenční rejstřík obsahuje seznam
insolvenčních správců, seznam dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého
dlužníka se vede jeden insolvenční spis (odstavec 2). Insolvenční rejstřík je
veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý
má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce
insolvenčního soudu má přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku
(odstavec 3). Na žádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený
výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního
rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není veden v insolvenčním
rejstříku (odstavec 4). Podle ustanovení § 421 insolvenčního zákona v insolvenčním rejstříku
insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení tyto
písemnosti a informace: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním
řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do
soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li
tento zákon jinak, c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon
(odstavec 1). Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a
písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku
vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se
vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku (odstavec
2). Podle ustanovení § 422 insolvenčního zákona na žádost fyzické osoby, která
učinila příslušné podání, může insolvenční soud rozhodnout, že některé z
osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním
rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat nejpozději společně s
podáním, o které jde. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v
insolvenčním rejstříku zveřejní vždy (odstavec 1). Nejde-li o fyzickou osobu,
která učinila podání, zveřejní se u takové fyzické osoby v insolvenčním
rejstříku jen její jméno a příjmení (odstavec 2). V případě postupu podle
odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke vkládanému podání informaci o
charakteru osobního údaje, který není zveřejňován (odstavec 3). Podle ustanovení § 215a kancelářského řádu (v témže znění) insolvenční spisy se
vedou současně v elektronické a listinné podobě.
Obě podoby spisu musí být
obsahově shodné s výjimkou rozdílů vyplývající z podstaty obou podob a podmínek
dále stanovených (odstavec 2). Insolvenční spisy v elektronické podobě se vedou
dle dokumentace k informačnímu systému insolvenčního rejstříku (ISIR) [odstavec
3]. Insolvenční spisy se evidují celorepublikově v jediném rejstříku INS
(odstavec 4). Podle ustanovení § 215c kancelářského řádu všechny písemnosti tvořící spis
podle § 164 se v insolvenčním řízení označují jako dokumenty (odstavec 1). Insolvenční spis se člení na oddíly (odstavec 2). Oddíl A tvoří dokumenty
týkající se projednávání insolvenčního návrhu do vydání rozhodnutí o úpadku (§
136 insolvenčního zákona) nebo do vydání jiného rozhodnutí o insolvenčním
návrhu (§ 142 insolvenčního zákona), a to včetně případného rozhodování o
opravných prostředcích a opakovaného rozhodování o insolvenčním návrhu. Obsahuje-li rozhodnutí o úpadku i další výroky rozhodnutí (např. o způsobu
řešení úpadku), zařazují se dokumenty týkající se projednávání opravných
prostředků do oddílu A, i když výrok o úpadku opravným prostředkem napaden
nebyl (odstavec 3). Oddíl B tvoří dokumenty vkládané do spisu po rozhodnutí o
úpadku, není-li stanoveno, že patří do jiného oddílu (odstavec 4). Oddíly C se
vytvářejí o každém jednotlivém incidenčním sporu a označují se vzestupně
arabskými číslicemi za písmenem C (C1, C2, -). Do oddílů C se zakládají vybrané
dokumenty týkající se incidenčního sporu, které se zveřejňují v insolvenčním
rejstříku a jsou provázané s příslušeným spisem zapsaným v rejstříku ICm
(odstavec 5). Oddíl D tvoří dokumenty pomocné procesní povahy bez přímé
souvislosti s rozhodovací činností, např. záznamy o nahlížení do spisu, dotazy
na stav řízení, žádosti o vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí apod. V
pochybnostech se dokument zařadí do oddílu A, je-li veden už oddíl B, zařadí se
do oddílu B (odstavec 6). Podle ustanovení § 215g kancelářského řádu došlá podání se vkládají i do
elektronického spisu. Podání do spisu vkládá kancelář soudu prvního stupně; po
předložení spisu nadřízenému soudu vkládá podání týkající se řízení u
nadřízeného soudu kancelář soudu nadřízeného (odstavec 1). Nelze-li opatřit
elektronický obraz podání neprodleně, nahradí se elektronický obraz záznamem o
tom, že elektronický obraz bude doplněn s časovou prodlevou (odstavec 2). Vedoucí kanceláře posoudí nutnost anonymizace podání a případně anonymizaci
zajistí či provede (§ 215ga). V pochybnostech předloží podání k posouzení
vyššímu soudnímu úředníkovi, asistentu soudce či soudci (odstavec 3). Poté
kancelář zveřejní elektronický obraz (v případě potřeby anonymizovaný) v
insolvenčním rejstříku (odstavec 4). Podle ustanovení § 215ga kancelářského řádu anonymizace se provádí pomocí
příslušného programového vybavení (Adobe Acrobat) a postupuje se tak, že
anonymizované údaje se zcela překryjí (začerní), aby nebylo možné je přečíst;
není-li z textu jednoznačně poznatelný obsah anonymizovaného údaje, připojí se
k anonymizovanému údaji charakter anonymizovaného údaje (např. „datum
narození“, „rodné číslo“, „adresa“, „číslo účtu“ apod.) [odstavec 1].
Anonymizaci podléhají a) u fyzických osob podatelů (nejde-li o dlužníka)
bydliště, datum narození, rodné číslo, citlivé údaje podle zvláštního předpisu
a další údaje podle pokynu soudce, asistenta soudce nebo vyššího soudního
úředníka; b) u ostatních fyzických osob všechny osobní údaje s výjimkou jména a
příjmení; c) obchodní tajemství (odstavec 2). Anonymizaci zejména nepodléhají
a) údaje o dlužníkovi; b) jména a příjmení zástupců účastníků řízení a zástupců
osob zúčastněných na řízení, vyjma jmen a příjmení zákonných zástupců; c)
ochranné známky (odstavec 3). I. K povaze úředního záznamu a pověření, jakož i k osobě podatele. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že termín podání ve smyslu ustanovení §
421 odst. 1 písm. b) a odst. 2 je nutno vykládat (s ohledem na ustanovení § 7
insolvenčního zákona) přiměřeně podle ustanovení občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 41 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném k datu nahlížení do
spisu) účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro
některé úkony nepředepisuje určitou formu. Podle ustanovení § 42 odst. 1 o. s. ř. podání je možno učinit písemně nebo
ústně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě
prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Ústní podání
se činí do protokolu. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh
na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření
rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o
osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí
v těchto řízeních vydaných. Podle ustanovení § 44 o. s. ř. účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet
do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a
opisy (odstavec 1). Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má
vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z
něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy
stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen (odstavec 2). Podle ustanovení § 188 odst. 1 kancelářského řádu (v témže znění) nahlížet do
spisů je možno, není-li stanoveno něco jiného, v místnostech soudu pod dohledem
vedoucího soudní kanceláře nebo jiného pověřeného zaměstnance soudu. Předseda
senátu (samosoudce) však může na žádost oprávněné osoby výjimečně, v
odůvodněných případech rozhodnout, že k nahlížení do spisu dojde i mimo
místnosti soudu. V takovém případě sám pověří dohledem konkrétního zaměstnance
soudu. Pokud nahlížení do spisu zajišťuje dožádaný soud (§ 191), pověří
dohledem předseda senátu (samosoudce) dožádaného soudu konkrétního zaměstnance
tohoto soudu. Předseda senátu (samosoudce) učiní vhodná opatření, aby byla
zachována ochrana utajovaných informací, upravená zvláštním zákonem. Učiní též
opatření, aby byl utajen obsah spisů o osvojení a spisů týkajících se řízení o
určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení.
O tom, že bylo do
spisu nahlédnuto, pořídí vedoucí kanceláře záznam do spisu, v němž uvede
označení účastníka nebo jeho zástupce, jakož i jiné osoby, má-li na tom právní
zájem nebo jiné vážné důvody, a předseda senátu na žádost povolí, aby tato
osoba nahlédla do spisu a aby si z něho učinila výpisy nebo opisy. Vedoucí
kanceláře do záznamu uvede, kdo do spisu nahlédl, a zároveň i časový údaj o
délce studia spisu; záznam opatří datem a svým podpisem. Záznam podepíše též
žadatel. Obecně platí, že podáním se rozumí procesní úkon adresovaný soudu, který
účastník činí v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání,
přípravného jednání nebo jiného soudního roku. Za podání je třeba považovat
každý projev vůle účastníka určený (adresovaný) soudu, ledaže by bylo
nepochybné, že nesměřuje k uplatnění práva, ke splnění povinnosti nebo k jiným
procesně právním následků, které s ním spojují právní předpisy. Současně není pochyb o tom, že žádost účastníka řízení (zde věřitele) o
nahlížení do spisu je projevem vůle věřitele směřujícím k uplatnění jeho práva
nahlížet do spisu (§ 44 odst. 1); přitom není podstatné, zda tuto žádost
věřitel uplatnil písemným či ústním podáním. Rovněž okolnost, že za věřitele
(jako právnickou osobu) jednal při podání žádosti o nahlížení do spisu jeho
pověřený zaměstnanec, na shora uvedeném nic nemění. Konečně je v dané
souvislosti (co do aktivní věcné legitimace žalobce) nevýznamné i to, že šlo o
podání věřitele, když podstatná v daných souvislostech je skutečnost, že
věřitel jednal pověřeným zaměstnancem, jehož osobní údaje (datum narození a
bydliště) byly uvedeny v pověření, a že podání (fakticky) učinil žalobce (jako
fyzická osoba pověřená věřitelem). Předložil-li žalobce insolvenčnímu soudu
pověření, kterým doložil své oprávnění nahlížet do spisu (§ 21 odst. 5 o. s. ř.), je takové pověření „součástí (respektive přílohou)“ ústního podání
(žádosti o nahlížení do spisu). Povinnost (insolvenčního) soudu sepsat o
nahlížení do spisu záznam, který musí obsahovat (mimo jiné) i podpis žadatele,
určuje přímo ustanovení § 188 odst. 1 kancelářského řádu. Ve svém souhrnu vede shora zmíněné k závěru, podle něhož jak na pověření, tak
na úřední záznam je nutno pohlížet (pro účely výkladu ustanovení § 422
insolvenčního zákona) jako na podání učiněná žalobcem. II. K „oprávnění“ insolvenčního soudu zveřejnit v insolvenčním rejstříku údaje
data narození, bydliště a podpis žalobce (jako pověřeného zaměstnance věřitele
nahlížejícího do spisu). Oprávnění (a povinnost) insolvenčního soudu zveřejňovat v insolvenčním
rejstříku (mimo jiné) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu
vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li zákon jinak, plyne
přímo z ustanovení § 421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Ustanovení §
215c odst. 6 kancelářského řádu přitom výslovně určuje, že dokumenty pomocné
procesní povahy bez přímé souvislosti s rozhodovací činností se zařazují do
oddílu D insolvenčního spisu; v příkladném výčtu těchto dokumentů je výslovně
uveden i záznam o nahlížení do spisu.
Nejvyšší soud přitom nemá pochyb ani o
tom, že mezi takové dokumenty patří i pověření k nahlížení do spisu. Jinými slovy, zveřejnil-li insolvenční soud pověření a úřední záznam, aniž
současně (pro veřejnost) znepřístupnil údaje bydliště a data narození žalobce
(a jeho podpis), jednal plně v mezích určených insolvenčním zákonem. Na shora uvedeném nic nemění ani ustanovení § 215ga kancelářského řádu, které
se, (jde-li o podatele ? fyzické osoby) zjevně vztahuje na postup insolvenčního
soudu podle ustanovení § 422 insolvenčního zákona. III. K předpokladům pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že některé z
osobních údajů fyzické osoby, která učinila podání, nebudou v insolvenčním
rejstříku veřejně přístupné. Ustanovení § 422 insolvenčního zákona (v rozhodném znění) výslovně určuje, že
jednou z podmínek pro takový postup insolvenčního soudu je žádost takové
fyzické osoby, kterou lze podat nejpozději společně s podáním, o které jde. Jestliže žalobce v poměrech dané věci při podání žádosti o nahlížení do spisu
(ani v průběhu nahlížení do spisu a ani při podpisu úředního záznamu)
neuplatnil, požadavku dotčeného zákonného ustanovení nedostál; insolvenční soud
tak nepochybil (jeho postup nelze považovat za nesprávný), když nevyhověl
následné (opožděné) žádosti žalobce o „výmaz“ jeho osobních údajů z dokumentů
(pověření a úředního záznamu) uveřejněných v insolvenčním rejstříku. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že podle ustanovení § 422 odst. 1
insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014, lze takovou žádost
podat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. Žádost žalobce (ze dne 23. června 2011) totiž byla (negativně) vyřešena
rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 8. června 2011 (viz D-7) a insolvenční
řízení dlužníka skončilo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zrušen konkurs
na majetek dlužníka (§ 309 odst. 4 insolvenčního zákona), tj. v poměrech
insolvenční věci dlužníka dnem 24. května 2011, kdy nabylo právní moci usnesení
ze dne 26. dubna 2011, jímž insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka
pro nedostatek majetku. Možnost následné (a úspěšné)) žádosti o nezveřejnění osobních údajů v
insolvenčním rejstříku (respektive o jejich odstranění z insolvenčního
rejstříku) přitom jednoznačně vylučuje výslovná (pozitivní) úprava obsažená v
ustanovení § 422 odst. 1 insolvenčního zákona, vymezující dobu, ve které lze
takovou žádost podat. O tom, že neuplatnění práva (bez ohledu na to, zda je založeno normou práva
procesního nebo hmotného) v zákonem určené lhůtě nelze považovat za vzdání se
práva, rovněž pochyby nejsou. IV. K rozhodnutí insolvenčního soudu o žádosti fyzické osoby podle ustanovení
§ 422 insolvenčního zákona. Postup insolvenčního soudu (a jeho obsazení) při zpracování podání upravuje
(shora citované) ustanovení § 215g odst. 3 kancelářského řádu, s tím, že v dané
věci (k datu nahlížení do spisu a podání žádosti o výmaz údajů, tj. 17. června
2011 a 27.
června 2011) příslušelo posoudit nutnost anonymizace podání a
případně anonymizaci zajistit či provést vedoucímu kanceláře (v pochybnostech
vyššímu soudnímu úředníku, asistentu soudce či soudci) [s účinností od 1. září
2012 jde o pracovníka insolvenčního oddělení]. Z odkazů na ustanovení § 422
insolvenčního zákona, jak jsou obsaženy v ustanoveních § 215g odst. 3 a § 215
ga odst. 1 je pak zřejmé, že týmž osobám přísluší i rozhodovat o žádostech
fyzických osob podle prvně zmíněného ustanovení. Navíc v projednávané věci jsou shora formulované úvahy nadbytečné, když o
žádosti žalobce rozhodla soudkyně insolvenčního soudu (viz opět D-7); zmíněné
rozhodnutí přitom obsahuje údaje o tom, o jaké žádost soud rozhodl, s jakým
výsledkem, včetně odůvodnění, proč žádosti žalobce nevyhověl. V. K poučovací povinnosti insolvenčního soudu. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010,
uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
uzavřel, že ustanovení § 5 o. s. ř. je podpůrně (přiměřeně) aplikovatelné (i) v
insolvenčním řízení. Přitom platí, že poučovací povinnosti soudu je koncipována tak, aby bylo vždy
bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah
úpravy v ustanovení § 5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých
ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního
promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní
situaci, nestanoví § 5 o. s. ř., ale jednotlivá (další) ustanovení občanského
soudního řádu [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna
2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
č. 1, ročník 2015, pod číslem 8 (ústavní stížnost proti posledně označenému
rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 2611/14)]. Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (v poměrech insolvenčního
zákona) např. v usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014,
uveřejněném pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Insolvenční zákon přitom ani ve spojení s ustanovením § 5 o. s. ř. nepředjímá
potřebu poučit fyzickou osobu, která učinila podání, že může požádat o to, aby
insolvenční soud rozhodl, že některé z osobních údajů této fyzické osoby,
obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné, a dokdy
tak může učinit. Za stavu, kdy nesdílí (z důvodu shora vyložených) ani názor
dovolatele, podle něhož insolvenční soud svým postupem porušil práva dovolatele
zaručená čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné
pod číslem 209/1992 Sb., Listinou základních práv a svobod a Ústavou České
republiky (uveřejněnými pod čísly 1/1993 Sb. a 2/1993 Sb.), a kdy je zjevně
nepřípadná i argumentace dovolatele založená na tvrzení o diskriminaci, ve
spojení s ustanovením § 133a o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobce jako
nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].
Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že nepřihlížel ani ke změnám
žaloby, jež dovolatel učinil v podáních v době po rozhodnutí odvolacího soudu,
ani k dalším (novým) výhradám uplatněným dovolatelem po uplynutí (prodloužené
tříměsíční) lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení § 243b, § 240 odst. 1 a 3
a § 242 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními
§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce
Nejvyšší soud zamítl a žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné účelně
vynaložené náklady dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu